Zákon o lobbování, který má podle vlády zamezit korupci a posílit transparentnost legislativního procesu, může narazit v Senátu. Garanční ústavně-právní výbor horní komory dnes doporučil návrh neschválit. Silnou kritiku během projednání vznesla senátorka Daniela Kovářová, podle níž je návrh neústavní, neefektivní a představuje jen drahý alibismus kvůli čerpání evropských peněz.
Podle Kovářové je nejproblematičtější částí zákona povinnost poslanců a senátorů evidovat své kontakty s lobbisty. „Požadovat po zákonodárcích, aby hlásili, s kým jednali, je v rozporu s ústavním právem na mlčenlivost. Mandát je nezávislý a žádný zákon nemůže ukládat takovou povinnost,“ uvedla.
Zpochybnila také smysl rozšiřovat zákon na profesní komory, jako je například Česká advokátní komora, a přirovnala ho k „velmi nákladnému způsobu, jak dosáhnout na peníze, které ani nepotřebujeme“. Přijetí regulace lobbování do poloviny letošního roku je totiž jedním z předpokladů pro vyplacení zhruba 15 miliard korun z Národního plánu obnovy. „Velmi jsem zvažovala možnost pozměňovacího návrhu, ale v téhle pokrytecké situaci, kdy bude schválen tento naprosto neúčinný zákon, který považuji za paskvil, to nemá smysl,“ dodala.
Kovářová dále varovala před tím, že výklad některých klíčových pojmů zákona, jako je „soustavnost“, bude zcela záviset na metodickém pokynu ministerstva, což označila za legislativní nesmysl. „Zákon neví, co chce regulovat, a čeká, že mu to ministerstvo dopoví. To je právní paradox,“ řekla.
Mohlo by vás zajímat
Lobbistická stopa
Zákon vymezuje lobbování jako činnost směřující k přímému ovlivnění postupu veřejných činitelů – tzv. lobbovaných – při přípravě, projednávání nebo schvalování právních předpisů, mezinárodních smluv, koncepčních dokumentů či centrálních opatření obecné povahy. Lobbovanými mají být například prezident, poslanci, senátoři, členové vlády, jejich náměstci, vedoucí kanceláří ústavních činitelů a členové bankovní rady ČNB.
Hlavním nástrojem regulace má být veřejný registr vedený ministerstvem spravedlnosti. Do něj budou muset lobbisté před zahájením své činnosti oznámit, v čím zájmu jednají. Pravidelně – každého půl roku – budou také povinni vkládat veřejná prohlášení o své činnosti. Návrh rovněž počítá se sankcemi za porušení zákonných povinností až do výše jednoho milionu korun nebo tří procent aktiv firmy. Součástí předlohy je i zavedení tzv. lobbistické stopy. Zákonodárci budou muset uvést, zda jejich návrhy vznikly na základě lobbistického kontaktu.
Goláň: Lobbisté mě kvůli zákonu kontaktovali
Předseda ústavně-právního výboru Tomáš Goláň (ODS) připomněl, že návrh zákona je výsledkem dlouhého vyjednávání a řady úprav. Upozornil, že lobbistické aktivity jsou běžnou součástí demokratických systémů a že nový zákon má přinést větší transparentnost. Zmínil rovněž, že se při projednávání návrhu setkal s pokusy lobbistických skupin ovlivnit jeho podobu. „Něčím jsme začali, regulaci potřebujeme. Cílem zákona není tuto činnost stigmatizovat, ale nastavit jí pravidla,“ uvedl.
Podporu návrhu naopak vyjádřila senátorka Adéla Šípová (Piráti), která předložila dva pozměňovací návrhy. Prvním chtěla rozšířit zákon na asistenty zákonodárců, kteří podle ní hrají klíčovou roli při přípravě legislativy. O tuto variantu se bojovalo už v Poslanecké sněmovně. „Mnozí asistenti jsou experti a důležitou součástí rozhodovacího procesu. Pokud je zákon nebude evidovat, vytváří se prostor pro obcházení pravidel,“ uvedla.
Druhý návrh počítal s evidencí pouze tzv. úspěšného lobbingu. Tedy takového, který měl přímý dopad na podobu legislativy. Cílem mělo být snížení administrativní zátěže a soustředění pouze na podstatné vlivy. Ani jeden z návrhů ale ve výboru neprošel.
Kritika z více stran, zákon míří na plénum
Pro zákon hlasovali pouze tři senátoři. Většina členů výboru se zdržela nebo byla proti. Kritické hlasy zazněly i od senátorky Jany Zwyrtek Hamplové (nezávislá), která poukázala na výkladovou neurčitost zákona a na riziko zahlcení právního řádu dalším formálním předpisem bez reálného dopadu.
Senátor Zdeněk Hraba (ODS) vyjádřil pochybnosti o samotné efektivitě návrhu. Podle něj zákon nezajistí větší ochranu před korupcí, a navíc jeho přijetí neprovází skutečné odborné či společenské přesvědčení. „Nikdo nepředložil jediný důvod, proč by měl být tento zákon přijat, kromě toho, že na něj jsou navázány dotace z Evropské unie. To není argument pro kvalitní legislativu,“ uvedl s tím, že se hlasování zdrží.
Zodpovědnost nesou zákonodárci
Pochybnosti má i Miroslava Němcová (ODS). Ta připomněla, že odpovědnost za kvalitu zákonodárného procesu nesou přímo zákonodárci. Vzpomněla na období, kdy lobbistické zásahy do legislativy probíhaly bez jakékoliv kontroly, a proto považuje snahu o zavedení pravidel za důležitou.
Současně však varovala, že každá zákonná úprava musí být promyšlená a smysluplná: „Zodpovědnost máme nést my, ne přenášet ji na další formality. Veřejnost zajímá, kdo skutečně rozhoduje. K tomu nám žádná evidence sama o sobě nepomůže.“
Zákon nyní míří na plénum Senátu. Jeho další osud zůstává nejistý. Řada senátorů dává najevo, že ačkoliv podporují vyšší transparentnost, současnou podobu normy považují za nevyhovující. I kritici zákona ve výboru ale připouštěli, že Senát jako celek s ohledem na rozložení sil ve středu normu schválí.
