Desítky soudců už podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry podaly žalobu na stát kvůli nové právní úpravě platů, která podle nich odporuje Ústavě i právu Evropské unie. České justici Vávra potvrdil, že žaloby míří na aktuálně platný zákon. Pokud soudci uspějí, může stát na doplatcích a případných úrocích vyplatit až stovky milionů korun.
„Určitě už to budou už desítky žalob a předžalobních výzev,“ řekl dnes České justici prezident Soudcovské unie Libor Vávra. Dodal, že přehled zatím nikdo centrálně nesbírá, ale předsedové soudů – kteří jsou v těchto řízeních žalovanými – začínají jednotlivé případy evidovat. Podle Vávry soudci postupují dvěma právními cestami: „Buď s odkazem na primární právo Evropské unie, nebo s návrhem na předložení Ústavnímu soudu. Neumím říct, která možnost převažuje,“ dodává. Bude tedy na rozhodnutí jednotlivých soudů, zda věc posoudí optikou souladu s evropským právem či zda se obrátí na Ústavní soud kvůli možné protiústavnosti.
Žaloby podle něj cílí především na aktuálně platnou právní úpravu, která soudcům stanoví nižší platovou základnu, než by podle loňského nálezu Ústavního soudu odpovídalo. „Ty definitivní návrhy směřují proti zákonu tak, jak dnes zní. Respektujeme, že předsedové vyměřili platy podle platného zákona, ale nesouhlasíme s jeho obsahem,“ doplnil šéf Soudcovské unie.
Vzor žaloby: měsíční rozdíl přes 14 tisíc
Česká justice má k dispozici vzor žaloby, který je určen pro soudce Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. U jiných soudců, například na okresní či krajské úrovni, se mohou žaloby lišit v závislosti na platovém koeficientu, délce praxe nebo na tom, zda soudce čerpal dovolenou, byl nemocný apod. Soudcovská unie přizpůsobuje vzory žalob těmto rozdílům a poskytuje metodickou podporu pro různé situace.
Z konkrétní žalobní předlohy vyplývá, že soudci požadují měsíční doplatek ve výši 14 600 korun. Tato částka odpovídá rozdílu mezi platem vypočteným na základě pevné platové základny ve výši 121 685 Kč (stanovené zákonem č. 57/2025 Sb.) a platem, který by měl být určen z trojnásobku průměrné mzdy za rok 2023, tedy ze základny ve výši 129 360 Kč. Soudci žalují jen jeden měsíc – rozhodnutí se pak podle informací České justice použije jako příklad pro výpočet zbylých měsíců.
Úroky z prodlení ve hře
V žalobě je popsáno, že při použití ústavně konformní základny by soudci náležel plat 238 100 Kč, místo vyplacených 224 000 Kč. K tomu je připočítána i náhrada výdajů – ta by správně měla činit 7 200 Kč, zatímco vyplaceno bylo pouze 6 700 Kč. Zároveň požaduje úrok z prodlení, který vychází na 12 % ročně.
Pokud by se soudy postavily na stranu žalobců a uznaly nároky plošně, znamenalo by to pro stát výraznou finanční zátěž. S ohledem na přibližně 3 000 soudců v České republice a potenciální rozsah doplatků za celý rok 2025 by stát mohl doplácet více než 500 milionů korun. K tomu je třeba připočítat náhrady výdajů a zákonné úroky. Celkové náklady by tak mohly přesáhnout 600 milionů Kč.
Mohlo by vás zajímat
Pokud by se ke sporům připojili i státní zástupci, kterých je přibližně 1 200, celkový finanční dopad by byl ještě vyšší. „Skutečně nemáme ohledně letošního roku jasno. Jsou kolegové, kteří jsou rozhodnější, ale jako celek držíme spíše zpátky, i s ohledem na nález Ústavního soudu z roku 2010,“ uvedl pro Českou justici prezident Unie státních zástupců Tomáš Foldyna. Poměrně jisté podle něj je, že žalobci půjdou do sporů o únorové platy, kdy ještě neplatila nová právní úprava a celá situace se ocitla v právním vakuu. „Jsme přesvědčeni, že žaloba za únor je na místě. Tam si myslím, že se shodneme a do toho půjdeme,“ dodal.
Unijní právo jako zbraň
Vzor žaloby se opírá o judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména o rozsudky ve věcech Associação Sindical dos Juízes Portugueses (C-64/16) a letošní rozsudek ve spojených věcech polských a litevských soudců (C-146/23 a C-374/23). Tyto rozsudky potvrzují, že zásahy do platového zabezpečení soudců jsou možné pouze za výjimečných okolností, musí být dočasné, proporcionální, nediskriminační a nesmí být zaměřeny výhradně na soudce.
V žalobách se uvádí, že novela zákona nesplňuje žádné z těchto kritérií, a navíc porušuje zákaz pravé retroaktivity, když zasahuje i do období před svou účinností.
Soudci zároveň argumentují tím, že podle principu přednosti unijního práva nemá být v rozporu stojící vnitrostátní ustanovení vůbec aplikováno.
Novela opakuje chyby minulé
Špičky justice hovoří o tom, že novela opakuje chyby, které už Ústavní soud jednou vytkl. „Za těch 30 let v justici se už asi patnáctkrát nebo šestnáctkrát zasahovalo do platů soudců,“ uvedl už dříve předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Podle něj jsou opakované zásahy do tzv. platového automatu destruktivní a politicky motivované.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka považuje zmrazení platů za symptom hlubšího problému, který začíná u politiků samotných.
„Celý ten problém se týká v první řadě politiků. Ti si platy každou chvíli osekávají, nejspíš v domnění, že to společnost od nich očekává. A tohle se pak přenáší i na platy soudců. Ovšem u soudců je stabilita platů klíčovou ústavní zárukou jejich nezávislosti,“ uvedl v rozhovoru pro Českou justici.
Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk také připomněl, že i když v březnu schválená novela přinesla soudcům mírné zvýšení platu (o 0,6 %), všem ostatním představitelům veřejné moci rostly platy výrazně více. Podle jeho slov je novela nejen nerovná, ale i protiústavní, a soudci mají povinnost unijní právo přímo aplikovat. „Ten soudce je povinen použít evropské právo, pokud je vnitrostátní úprava v rozporu,“ uvedl. První rozsudky by podle odhadů soudců mohly padnout již na podzim.
