Rozhodla případ dvojnásobné vraždy, kde nebylo dost důkazů k odsouzení, i spory s malými dětmi jako oběťmi. Do Brna zatím dojíždí z Prahy s nadšením, ale netají se tím, že čas je nejcennější komodita. Soudkyně Pavla Augustinová poskytla otevřený rozhovor čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS.
Kdy jste začala uvažovat o kariéře soudkyně?
Poprvé na gymnáziu, když jsme se v rámci občanské výchovy byli podívat u okresního soudu na hlavní líčení. Dodnes si pamatuji, že se jednalo o opakované vyloupení prodejny potravin, které obviněný recidivista doznával s tím, že v té prodejně byl ovšem vícekrát, protože tam ve dne chodil rád nakupovat. Zřejmě se předváděl před auditoriem studentů, které se mu skutečně podařilo rozesmát. Věc tehdy rozhodoval starší velmi rozvážný předseda senátu, který obviněného usměrnil, ovšem nikoli povýšeně nebo arogantně. Byl lidský a přesto, nebo možná právě proto, měl u všech v jednací síni respekt. Jeho způsob vedení procesu mi imponoval.
Jaké bylo Vaše první soudcovské rozhodnutí?
Svou první kauzu si také pamatuji téměř detailně, přestože řadu následujících a nesrovnatelně závažnějších si už nevybavím. Spis jsem tehdy znala skoro z paměti a měla jsem jasnou představu, jak věc, která se týkala potyčky manželky s milenkou, rozhodnout. A v té nervozitě prvního souzení se mi povedlo po skončení dokazování nedat stranám prostor k závěrečným řečem. Naštěstí byly strany s verdiktem a jeho odůvodněním spokojené, takže rozhodnutí nabylo právní moci hned poté, co jsem ho vyhlásila.
Jak výraznou změnou proti dosavadní praxi je styl práce senátů trestního kolegia Nejvyššího soudu?
Z mého pohledu jde o změnu zásadní. V podstatě celý můj zatímní profesní život soudkyně byl determinován tím, co se odehrávalo v jednací síni, ať již v rámci hlavního líčení nebo při řízení o odvolání. Nyní si dělám úsudek o věci v podstatě výhradně na základě trestního spisu.
Můžete popsat věc, která byla při rozhodování z Vašeho pohledu nejsložitější?
Nevím, zda nejsložitější, ale rozhodně emočně náročné pro mne bylo vynést zprošťující verdikt v jednom případu dvojnásobné vraždy, kdy jsem byla vnitřně o vině obviněného přesvědčena, ovšem důkazy, které byly procesně použitelné a ke kterým jsme mohli přihlížet, prostě nebyly pro odsouzení dostačující. Nelehké pro mne také vždy bylo rozhodovat trestní věci, kde byly oběťmi malé děti. Ty obrázky ze spisů se nedají zapomenout.
Co je na soudcovském povolání podle Vás nejkrásnější?
Spojovat rozhodování trestních věcí s pojmem „krásné“ asi není úplně na místě. Ale pocit uspokojení z naší profese mít můžeme, pokud ji děláme s plnou zodpovědností, podle svého nejlepšího přesvědčení a pokud neupřednostňujeme formální přístup nad snahu dobrat se odpovídajícího zákonného rozhodnutí. Záměrně nepoužívám výraz spravedlivého, neboť tady vždy záleží na úhlu pohledu.
Jinak náš verdikt hodnotí rodiče oběti, jinak pachatel a často jinak veřejnost, která čerpá informace jen z médií. Dovolte mi zde citaci z mé oblíbené povídky Karla Čapka Poslední soud:
„Proč vlastně ty, Bože, nesoudíš sám?“ tázal se Kugler zamyšleně.
„Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.“
Zaujal Vás v poslední době konkrétní judikát Nejvyššího soudu?
Z těch posledních bych vyzdvihla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 15 Tdo 960/2023, ve kterém velký senát trestního kolegia dospěl na základě rozsáhlé a za mne naprosto přesvědčivé argumentace k závěru, že je nadále neudržitelný názor vycházející z rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr., že je nemožné uvést soud v omyl, a konstatoval, že uvedení soudu v omyl není vyloučeno a že je možno se takovým způsobem dopustit i trestného činu podvodu.
Co Vám pomáhá relaxovat, jaké máte koníčky?
Potřebuji sluníčko a pravidelný pohyb, bez nich se cítím ztracená a unavená. Už roky praktikuji jógu, v létě hraju, byť poměrně mizerně, tenis a golf, a teď v zimě se snažím dostat co nejčastěji na lyže. Odreagovávám se také fyzickou prací na chalupě. Ale jen takovou tupější, jako je sekání trávy nebo natírání plotu. Moc ráda cestuji a trávím čas s přáteli. Mezi mé nejbližší patří pět kamarádek z vysoké školy, se kterými se pravidelně setkáváme a rozebíráme život, děti, muže a prostě všechno.
Můžete prozradit něco o své rodině?
Snad jen to, že je velmi hlučná, se svébytným humorem, milující a pro mne nepostradatelná.
Do Brna dojíždíte z Prahy, jak je to pro Vás náročné?
Dojíždím zatím jen chvíli, takže se ještě nedostavila únava z času stráveného na D1. A centrum Brna, ve kterém se pohybuji, se mi líbí. Ale obávám se, že za rok bych Vám na stejnou otázku odpovídala s mnohem menším entuziazmem a domáhala se pobočky Nejvyššího soudu v Praze. Čas je přeci jen nejcennější komodita.
Kdo je JUDr. Pavla Augustinová?
Narodila se v Karviné a právnické vzdělání získala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1985 složila státní závěrečnou zkoušku a o rok později rigorózní zkoušku. Po justiční zkoušce v roce 1991 byla jmenována soudkyní a svůj soudcovský slib složila v roce 1992. Její profesní dráha zahrnuje působení na Městském a Vrchním soudu v Praze, kde pracovala více než 20 let. JUDr. Augustinová má rovněž zkušenosti z dočasných přidělení k Nejvyššímu soudu v letech 2007 a 2014–2015. Od 1. ledna 2025 je posilou trestního kolegia Nejvyššího soudu.
