Dvakrát smír s českou vládou, jedno úmrtí a dvě stížnosti vzaté zpět. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se vypořádal se skupinou stížností na uzávěry škol, zákazy činnosti a pohybu lidí mezi okresy za epidemie Covidu-19. S ujednáním pět tisíc euro za závazek vzdát se nároků vůči ČR v souvislosti s činností státu uspěly ve Štrasburku děti, které odmítl Ústavní soud. Změní Štrasburk český přístup k soudní ochraně v nouzovém stavu?
Skupinu stížností avizoval vládní zmocněnec pro zastupování státu u Evropského soudu pro lidská práva Petr Konůpka už na tiskové konferenci letos v únoru.
Všechny stěžovatele na porušení Úmluvy během pandemie nemoci Covid-19 zastupoval v předmětných stížnostech brněnský advokát David Záhumenský.
Série skončila tento týden ve středu 30. dubna 2025 vyhlášením rozhodnutí ve věcech Mráz v. Česká R a Growth Gym s.r.o. v. ČR. První stěžovatel napadl u Evropského soudu pro lidská práva zákaz pohybu lidí mezi okresy. Druhý stěžovatel si stěžoval na zákaz činnosti sportovních klubů a zákaz pohybu osob podle krizových opatření během Covid-19.
Mohlo by vás zajímat
Poté, co byly stížnosti komunikovány s českou vládou, oba stěžovatelé Soudu 7. března 2025 oznámili, že je stahují. Soud ani v jednom z případů neshledal žádné zvláštní okolnosti ohledně lidských práv, které by vyžadovaly, aby dále pokračoval v posouzení stížností. Proto obě stížnosti vyškrtl ze seznamu stížností, jak oznámil ve středečním rozhodnutí. Šlo o rozhodnutí ve věci Mráz v. ČR a ve věci Growth.
Otázky odešly se stěžovatelkou, pokračování není
Ani stížnost pětapadesátileté ženy z Lázní Bělohrad nevnesla jasno do systémů zákazů, příkazů, krizových opatření, obecných opatření a nouzových stavů, jak je praktikovala česká vláda, poté, co ohlásila pandemii.
Její ústavní stížnost na to, že opatření byla nepřiměřená a nebyla vyhlášena v souladu s českou Ústavou.
U Evropského soudu pro lidská práva si stěžovala na následky zákazu volného pohybu, které na ni dopadly v důsledku opatření přijatých českými orgány „v reakci na šíření viru SARS-CoV-2, který způsobuje Covid-19 v souvislosti s výjimečným stavem na jaře 2020“.
Případ byl komunikován s českou vládou v květnu 2024. Rozhodnutí Soud vydal 27. března 2025. Stojí v něm pouze toto: „Dne 4. října a 24. prosince 2024 byla kanceláři Soudu sdělena úmrtí stěžovatelky. K řízení se nepřihlásili žádní dědici.“
Vzhledem k uvedenému Soud také tuto stížnost vyškrtl ze seznamu stížností, aniž by mohl odpovědět na otázky vznesené stížností. Úplné rozhodnutí v případu Štěrbová v. ČR je zde
Pět tisíc euro jako satisfakce
Stížnostmi, které se podařilo dotáhnout do fáze odpovědi, zda byla či nebyla porušena práva lidí českým státem během pandemie, zůstaly jen spojené případy nezletilých dětí na porušení práva na vzdělání a na jejich odstřižení od společnosti. A to přesto, že i tato stížnost byla vyškrtnuta.
V těchto případech dospěli u Evropského soudu pro lidská práva stěžovatelé ke smírnému ujednání s českou vládou. Prohlášením o smíru se stěžovatelé „vzdali jakýchkoli nároků vůči České republice v souvislosti se skutečnostmi ve stížnosti proti závazku vlády“ vyplatit jim pět tisíc euro za nemajetkovou újmu a náklady.
„Soud je přesvědčen, že urovnání je založeno na respektování lidských práv, jak jsou definována v Úmluvě a jejích protokolech, a neshledává žádné důvody, které by odůvodňovaly pokračování v projednávání stížnosti,“ uvedl v rozhodnutí Štrasburk a stížnost rovněž vyškrtl.
Úplné rozhodnutí ESLP v případu Číž, Lindovská v. ČR ze 27. března 2025 je zde:
Český Ústavní soud se odmítl věcí dětí zabývat
U českého Ústavního soudu si děti původně stěžovaly na omezení práva na vzdělání a tím pádem nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte podle Úmluvy o právech dítěte zákazem docházky do škol.
„Bylo zakázáno kontaktní vzdělávání na základních školách. Současně byly v rozporu s čl. 31 téže Úmluvy omezeny i mimoškolní zájmové aktivity. V důsledku přijetí krizových opatření (v návaznosti na vyhlášení a neustálé prodlužování nouzového stavu) stěžovatelka a) nenavštěvuje školu ani skaut, nestýká se s ostatními dětmi a její možnost vzdělávání je zásadním způsobem omezena,“ uvedly mimo jiné nezletilí stěžovatelé před českým Ústavním soudem.
Rodiče stěžovatelky mohou zemřít na nediagnostikovanou onkologickou chorobu, dochází k neustálému prodlužování nouzového stavu, děti přišly o možnost styku s vrstevníky, shrnul český Ústavní soud obsah stížností.
Ústavní soud všechny spojené stížnosti v dubnu 2021 odmítl jako „podané někým zjevně neoprávněným“.
Odlišné stanovisko ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové
Celkem šest soudců podalo odlišná nebo nesouhlasná stanoviska. Byla mezi nimi i Kateřina Šimáčková, současná soudkyně Evropského soudu pro lidská práva
Podle odlišného stanoviska Kateřiny Šimáčkové a Jaromíra Jirsy měl český Ústavní soud trvat na poskytnutí přístupu k soudní ochraně dětem. „Zákaz osobní přítomnosti žactva ve školách je zásahem do jejich práva na vzdělání i práva na soukromý život, do něhož náleží i účast na sociálním životě ve škole a skupině vrstevníků, které jsou nezbytnou součástí socializace každého dítěte,“ napsali soudci.
Česká republika patří k zemím, v nichž jsou školy uzavřeny po nejdelší dobu, uvedli soudci s odkazem na statistiku UNESCO.
Děti se v ČR nemohly domoci svých práv
Na rozdíl od většiny nemáme pochyb o tom, že stěžovatelky jsou aktivně legitimovány k podání ústavních stížností, uvedli dále ústavní soudci Kateřina Šimáčková a Jaromír Jirsa s tím, že každý zásah do základních práv musí podléhat přezkumu.
„Odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neoprávněnost stěžovatelek nic neříká o tom, zda se mohou či nemohou domoci ochrany svých práv ve správním soudnictví, a zodpovězení této otázky tedy v tuto chvíli zůstává na správních soudech. Jediným výsledkem postupu většiny je tak založení nekonzistentnosti v judikatuře Ústavního soudu,“ uvedli soudci v roce 2021 Jirsa a Šimáčková.
Úplné usnesení Ústavního soudu v dané stížnosti je zde:
Změní se přístup k soudu a přezkum krizových opatření?
Jako někdejší soudkyně českého Ústavního soudu Kateřina Šimáčková stížnost nezletilých u ESLP nerozhodovala. Štrasburk ale kladl v komunikaci s českou vládou stejné otázky, jaké nastolila v odlišném stanovisku k nálezu Ústavního soudu.
Bylo nezletilým odepřeno právo na vzdělání? Měli nezletilí přístup k soudu za účelem určení svých občanských práv a povinností v souladu s článkem 6 § 1 Úmluvy?
„Věříme, že uzavření smíru a vyplacení alespoň symbolické finanční satisfakce ze strany české vlády povede ke změně právní úpravy tak, aby byl garantován přístup k soudní ochraně i v případě vydání krizového opatření za nouzového stavu,“ uvedl po vyhlášení rozhodnutí advokát zastupující stěžovatele ve Štrasburku, David Záhumenský.
„Ideální by bylo využít aktuální projednávané novelizace krizového zákona a zakotvit zde, že krizová opatření jsou opatřeními obecné povahy, neboť ta jsou na rozdíl od právních předpisů přezkoumatelná ve správním soudnictví,“ dodal k odepřenému přístupu k soudu advokát.
