Tuzemské vysoké školy dostávají z daní peněz dost. Přesto jsou platy jejich učitelů nedůstojné a neodpovídají společenskému významu. Bez českých učitelů práva nemůže fungovat český právní stát, upozorňuje bývalý soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal.
Nedávno veřejně oslovil soudce a státní zástupce. Žádal je, aby se v boji o své platy zamysleli také nad situací těch, kteří je na právnických školách učili. A umožnili jim stát se představiteli státní moci. Lék podle Pejchala existuje: „Platy vysokoškolských učitelů stanovit zákonem, jenž neumožní, aby vedoucí funkcionáři vysokých škol pobírali pětkrát či desetkrát víc než odborný asistent.
Co k těmto úvahám někdejšího soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleše Pejchala vede?
Když otevřeme stránky novin, lhostejno zda papírových či internetových, většinově se jejich text zabývá představiteli moci ve státě. Tedy lidmi, kteří krátkodobě nebo velmi dlouhodobě „drží“ v rukou moc zákonodárnou, výkonnou anebo soudní v rámci demokratického právního státu, ve kterém, pořád ještě doufám, žijeme.
Přídavné jméno „právní“ je v tom všem alfou a omegou, neboť právo upravuje vztahy mezi lidmi, tedy něco, bez čeho život komunity nemůže existovat. Řeknete si, to je přece samozřejmé. Proto také máme zákonodárce, soudce, státní zástupce, vyšetřovatele, notáře a další a další právníky, kteří se nějakým způsobem podílejí na fungování státní moci. Proč tedy o takové banalitě vůbec hovořit?
Protože existuje jeden naprosto zásadní, a přitom jakoby zapomenutý, fakt, který společenství svobodných občanů v České republice, dle mého hlubokého přesvědčení, naprosto ignoruje. Už Titus Maccius Plautus ve své hře „Captivi“ tedy „Zajatci“ vkládá do úst své literární postavy, kterou je Ergasilus, lakonické konstatování: „Ut saepe summa ingenia in occulto latent“. Volně přeloženo: „Jak často bývají největší duchové skryti v ústraní.“
Mohlo by vás zajímat
Můžete tu myšlenku rozvést? Ne každý ví, kam míříte.
To je jednoduché, leč možná jenom zdánlivě. Není třeba vysvětlovat, že máme triádu státních mocí, tedy moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Uvědomuje si však někdo, že všechny lidi představující moc soudní vybírají a formují výhradně učitelé veřejných vysokých škol, českých právnických fakult příslušných univerzit? Od nikoho jiného než od nich nemohou budoucí soudci obdržet to nejdůležitější a základní pro výkon státní moci a tím je diplom o úspěšném absolutoriu vysoké školy právního směru.
V moci výkonné totéž platí o státních zástupcích, správních úřednících a dalších lidech ve státních postech, kde podmínkou pro jejich výkon je ukončené právnické vzdělání. Dovedeme si představit přípravu zákonů a dalších předpisů důležitých pro vztahy mezi lidmi bez právníků? Jinak řečeno, kvalita právního vzdělání těch, kteří vysokou školu právního směru absolvovali, je základním pilířem pro řádné fungování demokratického právního státu.
Zdrojem právního státu jsou tuzemské vysoké školy
Že soudci a státní zástupci jsou právníci, je samozřejmé. Většina lidí, ale nepřemýšlí, odkud se berou, to je asi také pravda.
Všimněme si další zdánlivé samozřejmosti. Přírodní vědy, ale i většinu věd společenských můžete vystudovat na vysokých školách prakticky kdekoliv na světě. Své znalosti celkem bez problémů i kdekoliv ve světě, tedy i v České republice, uplatníte.
Základní předpoklad pro výkon státní moci, tedy znalost národního i mezinárodního právního řádu, můžete naplnit toliko úspěšným absolvováním české vysoké školy právního směru.
Znamená to, že zdrojem českého právního státu jsou české právnické školy? Navíc nejde jen o soudce nebo advokáty, ale také třeba o právníky – politiky.
Samozřejmě, máte naprostou pravdu. Nemělo by tedy všem představitelům státní moci, ale i všem daňovým poplatníkům mimořádně záležet na tom, kdo a jak učí na právnických fakultách českých univerzit? Jak vypadá systém odměňování těchto vysokoškolských učitelů? Zda se plně mohou věnovat, s ohledem na své finanční poměry, svému hlavnímu poslání? Tedy co nejlépe připravit budoucí absolventy vysokých škol právního směru pro mimořádně kvalitní fungování demokratického právního státu.
Ze všech stran je slyšet zaklínadlo o akademické svobodě. Naprosto s tím souhlasím, až na jednu maličkost. To jsou peníze.
Prakticky veškeré finanční prostředky, které veřejné vysoké školy obdrží, mají svůj původ ve vybraných daních. Nikde jinde. Jeden by očekával, že ten, kdo dává, tedy daňoví poplatníci prostřednictvím jimi volených zástupců, budou důsledně nejen kontrolovat ale i rozhodovat o tom, jak se tyto finanční prostředky využijí pro zcela svobodnou výuku i bádání na akademické půdě.
Poměry na školách jsou tristní. Peněz je dost, ale ne na učitele.
Ona už ta kontrola trochu začíná. Třeba i tím, že o poměrech na školách mluvíme. Novináři o tom píší. Platy učitelů kritizují.
Jenom psát nestačí, i když i to je potřebné. Jsem přesvědčen, že vysokému školství v České republice je poskytováno daňovými poplatníky peněz dost. To ale vůbec neznamená, že se na výplatní pásce odborného asistenta, docenta nebo dokonce profesora objeví částka, která by alespoň trochu odpovídala společenskému významu jeho práce a její náročnosti.
Nároková složka mzdy odborných asistentů, to jsou ti lidé, kteří po skončení řádného studia absolvovali ještě studium doktorandské zakončené obhájením disertační práce a obdrželi titul Ph.D., se pohybuje silně pod hranicí průměrné mzdy všech práceschopných občanů České republiky. Těchto odborných asistentů je na vysokých školách nejvíce. Ale nemylme se, docenti ani profesoři na tom nejsou o moc lépe.
To musí mít nějaký dopad. Zvláště když jde o dlouhodobou situaci, co se týče platů učitelů. Jaký je konkrétní výsledek?
Tristní. Kdysi vážený a společností uznávaný post vysokoškolského učitele se mění na, a to už jsem slyšel mnohokrát, charitativní činnost, kterou učitel poskytuje. Anebo u dalších jde pouze o chvilkovou změnu od práce v povolání, které je pro toho, kterého učitele daleko důležitější než samotná výuka.
Na právnických fakultách kromě pro studenty „nepovinných“ přednášek jsou i „nepovinná“ seminární cvičení. Mnohde je rozdělení studentů na seminární cvičení koncipováno tak, že jsou rozděleni cca po šedesáti. Zkusili jste si v tomto počtu lidí skutečně něco do hloubky prodiskutovat a probrat? To prostě nejde.
Tristní a trapné. Říkáte, že vysoké školy mají peníze, dost peněz. Ale nikoli na platy učitelů. To je absurdní.
Nuže, tento stát poskytuje pravidelně určitý obnos peněz té které univerzitě a ta už si s nimi nakládá výlučně dle svého uvážení. Výsledek? Na právnických fakultách veřejných vysokých škol převážně učí lidé, kteří mají své další zaměstnání (advokáti, soudci, podnikoví právníci atd.), které je živí. A na druhé straně čas od času proskakují zprávy, že ten který rektor, prorektor či děkan veřejné vysoké školy má na české poměry pohádkové příjmy.
Probůh, vždyť jsou to také učitelé, žádní manažeři, kteří se starají o co největší ziskovost jim svěřeného podniku. Oni „jen“ mají zajišťovat co nejkvalitnější výuku na škole, do jejíhož čela byli zvoleni příslušným akademickým senátem. Jenomže také rozhodují o užití jim přidělených částek z vybraných daní bez další kontroly prováděné zvnějšku daňovými poplatníky.
Co je třeba udělat?
V čem je tedy problém? Jsou snad nízké platy učitelů práva výsledkem řízení škol, fungování vedení těch škol?
Špatně placená práce přináší i špatné výsledky, jinak tomu být nemůže. Nu a ten, kdo takovou výuku řídí, a přitom má odměnu za toto „řízení“ mnohonásobně vyšší než samotní „řadoví“ učitelé, si prostě takových učitelů sám neváží. Jejich lidská důstojnost mu je doslova „ukradená“. Není oním prvním mezi rovnými, leč toliko tím, koho zajímá jenom a jenom vlastní prospěch.
Lék samozřejmě existuje. Platy vysokoškolských učitelů stanovit zákonem, jenž neumožní, aby vedoucí funkcionáři vysokých škol v posledku pobírali pětkrát či desetkrát víc než odborný asistent. Zákon, jenž důsledně upraví navyšování platu za odpracované roky výuky. V praxi přestat s nesmyslným hodnocením „vědeckosti“ učitele podle množství jim publikovaných článků, které nikdo stejně nečte, ale učitele hodnotit jen a jen podle kvality jeho výuky.
Takže, co navrhujete? Jaká je v tomto směru situace ve Francii, kde žijete?
Ve Francii, která je nyní mým druhým domovem, taková publikační zhůvěřilost vůbec neexistuje a úroveň vysokých škol právnického směru je tu daleko vyšší než v České republice.
Především by se tedy mělo na právnických fakultách skutečně učit, a ne vykazovat publikační činnost. Snad není nesplnitelným přáním, aby každý absolvent české právnické fakulty velmi dobře rozuměl systému právního řádu, a to jak vnitrostátnímu, tak mezinárodnímu. Aby obstojně psal a hovořil, kromě češtiny, i anglicky a francouzsky. Aby se uměl skutečně vyjádřit a tím i prosadit svým ústním i písemným projevem. Bohužel, takovéto absolventy české vysoké školství až na výjimky, nevychovává.
Co je podle vás třeba udělat, aby ze škol vycházeli takoví absolventi? Aby školy rozumně hospodařily? Aby platy učitelů práva byly důstojné?
Nutná je tedy pravidelná a důsledná kontrola hospodaření jednotlivých fakult ze strany poskytovatele finančních prostředků, tedy prováděná daňovými poplatníky prostřednictvím orgánů demokratického státu. Ruku v ruce se změnou systému odměňování tak, jak jsem o tom již hovořil. Jsem přesvědčen, že pokud se zlepší a zpřehlední finanční poměry vysokoškolských učitelů, zlepší se i kvalita výuky.
Nezbytné také bude zvážit otázku školného pro studenty, které by nemělo být jen symbolické. Za placenou službu oprávněně očekávám vždy vyšší kvalitu než za něco, co dostávám „zadarmo“.
V posledních letech v našem státě propuká stále vyšší a vyšší nespokojenost se všemi třemi složkami státní moci. Bohužel mnohdy oprávněně.
Vše je o lidech. Pokud daňoví poplatníci nezajistí skutečně kvalitní vysokoškolské vzdělání pro budoucí představitele státní moci, pak se vůbec nic nezmění. Bez ohledu na to, která z politických stran jednou za čtyři roky vyhraje volby.
