Dopravní zácpou omlouvala žena před soudem zpoždění s podáním žaloby. Ze služebního poměru ji propustil Celní úřad pro Středočeský kraj. Žena tvrdila, že služební zákon prominutí lhůty k podání žaloby nevylučuje, protože o tom mlčí. Jenže správní řád, který se použije tam, kde speciální zákon neříká jinak, takové prominutí zakazuje.
Případem se soudy zabývají déle než deset let. Žena žalovala úřad již počtvrté. Rozhodnutí propustit ji padlo poprvé v roce 2014. Naposledy ho potvrdil ředitel úřadu v červnu 2024. Tři předchozí rozhodnutí zrušil krajský soud. Čtvrtou žalobu podala žena opožděně – o jeden den později, než stanovuje zákonná 60denní lhůta.
Zpoždění kvůli dopravě o celý den
Nejvyšší správní soud její kasační stížnost zamítl 14. května 2025. V rozsudku uvedl, že ani kdyby zákon umožňoval prominout zmeškání, dopravní situace po celý den by nebyla důvodem dostatečně vážným.
„Tvrzený důvod, pro který zmeškala lhůtu pro podání žaloby (nepříznivá dopravní situace), by ani za normálních okolností nebyl omluvitelný,“ uvedl soud. Žena totiž podala žalobu osobně na podatelně až o den později.
Zákon hovoří jasně
Ve své obhajobě žena argumentovala, že jí v podání žaloby bránily vážné psychické potíže, které souvisejí s dlouhodobým sporem s bývalým zaměstnavatelem. Tvrdila, že je kvůli tomu invalidní a podání žaloby pro ni bylo mimořádně náročné. Připomněla, že první žalobu podala už v srpnu 2014.
Zpochybnila rovněž názor, že lhůtu nelze prominout. Tvrdila, že kdyby služební zákon prominutí zakazoval, výslovně by to v něm stálo – stejně jako ve správním řádu. S tím ale soud nesouhlasil.
Mohlo by vás zajímat
Zmeškání znamená konec žaloby
Nejvyšší správní soud uvedl, že zákon stanoví, že 60denní lhůta má tzv. propadný účinek. Pokud ji žalobce nedodrží, ztrácí možnost žalobu úspěšně podat. Platí to i v případě, kdy speciální předpis – zde zákon o služebním poměru – nestanoví odchylku.
„V rozsahu, v němž zvláštní zákon mlčí, aniž by aplikaci obecné úpravy vylučoval, se použije obecná úprava,“ shrnul soud.
Soud: Rozumíme rozčarování, ale nemůžeme jinak
„Nejvyšší správní soud chápe stěžovatelčino rozčarování. Je však vázán zákonem, stejně jako byl vázán krajský soud. Podání žaloby ve lhůtě stanovené zákonem je podmínkou řízení a soud od ní nemůže upustit,“ uvedl závěrem.
Kasační stížnost zamítl a konstatoval, že žaloba byla podána opožděně.
