Muži, který se devět let soudil o funkci exekutora, neodepřely soudy ochranu. Ve slepé uličce se ocitl vlastní strategií, uvedl Ústavní soud. Post exekutora je veřejná funkce. Nelze ji vyloučit ze soudního přezkumu, ani bránit posouzení jmenovacího aktu. Platí pro ni pakt o občanských a politických právech. Jde o právo rovných občanů na funkci jménem republiky.
Muž se už v roce 2016 zúčastnil výběrového řízení Exekutorské komory na místo soudního exekutora v Hradci Králové. Na prvním místě se však umístil jiný uchazeč. Vítěze ministr spravedlnosti jmenoval do exekutorského úřadu
Od té doby se neúspěšný uchazeč pokouší výsledek zpochybnit. Rozklady, tři žaloby a kasační stížnost postupně zamítl ministr, čtyřikrát Městský soud v Praze a jednou Nejvyšší správní soud. Po devíti letech od výběrového řízení Ústavní soud odmítl a zamítl jeho ústavní stížnost.
Ústavní soud ve svém vyjádření uznal, že muž se ocitl v bludném kruhu mezi soudy.
Mohlo by vás zajímat
Měl možnost ucházet se o funkci. Jenže neuspěl
Podle městského soudu je úřad exekutora veřejnou funkcí. Muž měl možnost se o ni ucházet, což učinil. Byl neúspěšný, a proto mu nevznikl nárok být jmenován. Tento nárok náleží výlučně vítěznému uchazeči.
Ministr je návrhem na jmenování exekutora vázán. Může ho odmítnout, jen když kandidát nesplňuje požadavky zákona nebo když nebyl úspěšný ve výběrovém řízení.
V kasační stížnosti muž však namítal, že se nedomohl soudní kontroly procesu, který vedl ke jmenování jiného uchazeče. Soudy jeho argumenty věcně neprojednaly.
Rozhodnutí ministra jmenovat exekutorem jiného uchazeče se přímo dotklo jeho práva. „Ministr má přezkoumávat i zákonnost procesu, který vedl k návrhu na jmenování, a tu stěžovatel zpochybňuje,“ shrnul Ústavní soud kasační stížnost.
Nakolik lze omezit právo na přístup k veřejné funkci?
Podle neúspěšného uchazeče právo na přístup k veřejným funkcím „nelze omezit jen na možnost účastnit se výběrového řízení“.
V tom mu dal Nejvyšší správní soud za pravdu. Právo na rovný přístup k veřejným funkcím včetně funkce exekutora, „není vyčerpáno pouhou možností účastnit se výběrového řízení“. „Na proces jmenování soudních exekutorů lze přiměřeně vztáhnout například dřívější závěry k přezkumu procesu jmenování státních zástupců,“ uvedl NSS.
Pro tuto věc je ale podle Nejvyššího správního soudu podstatné, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení o návrhu na jmenování. Proto se nemůže domáhat soudní ochrany proti rozhodnutím vydaným v tomto řízení.
Nejde o „odepřenou spravedlnost“. Zvlášť když se muž proti rozhodnutí Exekutorské komory nebránil zásahovou žalobou a proti prvnímu rozsudku městského soudu nepodal kasační stížnost.
Při dvou řízeních by se práva nedomohl nikdy
Před Ústavním soudem muž zpochybnil názor ministra, že výběr soudního exekutora je rozdělen na dvě samostatné části. Do práv stěžovatele může zasáhnout jen první část – výběrové řízení zakončené samosprávným rozhodnutím Komory.
Teprve rozhodnutím ministra o jmenování dojde ke jmenování uchazeče do veřejné funkce. V tomto modelu dvou různých řízení by se ale muž svého práva nedomohl, ani kdyby výběrové řízení bylo nezákonné.
Ministr spravedlnosti zopakoval, že stěžovatel vůbec nebyl účastníkem řízení o jmenování do exekutorského úřadu. O jeho právech a povinnostech se nejednalo.
Právo politicky rovných občanů na veřejnou funkci
Právo na rovný přístup k veřejným funkcím vychází z Listiny a z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Ty upřesňují „právo politicky rovných občanů podílet se přímo či nepřímo na správě věci veřejných“.
Rovný přístup k veřejným funkcím souvisí s republikánským principem. Každá veřejná funkce musí být vykonávána ve veřejném zájmu jako služba veřejnosti. „Je vykonávána nikoli vlastním jménem, ale jménem státu – republiky,“ uvedl Ústavní soud na úvod svého rozhodnutí.
Orgány veřejné moci jsou povinné zajistit občanům rovné podmínky pro přístup k veřejné funkci. Proces obsazování musí mít pravidla. Nesmí být diskriminační. „Uvedené právo nelze redukovat na pouhou ,možnost ucházet se o veřejnou funkci´, jak nesprávně uvedl městský soud,“ napsal Ústavní soud.
Nelze vyloučit ze soudní ochrany veřejnou funkci exekutora
Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Exekutor je obdařen vrchnostenskou pravomocí. Má dokonce procesní postavení soudu. Orgány veřejné správy, které se podílejí na jeho jmenování do veřejné funkce, proto musí dostát povinnostem vůči uchazečům o exekutorský úřad, upozornil Ústavní soud.
Podle Ústavního soudu také „každému veřejnému subjektivnímu právu“, musí být poskytnuta ochrana. Soudní přezkum tedy nelze vyloučit ani z práva na rovný přístup k veřejným funkcím.
Vyloučit ze soudní ochrany proto nelze ani proces obsazení exekutorského úřadu.
Jmenování exekutorem se neúčastní všichni
Správní soudy nezkoumaly zákonnost rozhodnutí ministra o jmenování vítězného uchazeče do exekutorského úřadu. Podle správních soudů se druhé části procesu, která končí jmenováním kandidáta do veřejné funkce, neúčastní ostatní uchazeči.
Avšak podle Ústavního soudu mohou nastávat situace, že ten, komu měla být zkrácena práva a komu Listina zaručuje přístup k soudní ochraně, není účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Přesto má proti němu žalobní legitimaci.
„Stěžovateli lze přisvědčit, že se dostal do nezáviděníhodné situace. Právní kvalifikace jednotlivých fází obsazování exekutorského úřadu nebyla do vydání přezkoumávaných rozhodnutí zcela jasná,“ podotkl Ústavní soud.
Jenže muž dvakrát nepodal kasační stížnost proti prvním dvěma rozhodnutím městského soudu. Namísto toho podal třetí žalobu a ústavní stížnost. Touto strategií se podle Soudu dostal do slepé uličky.
O ochranu by nepřišel, kdyby podal stížnost dřív
Kdyby podal kasační stížnost proti druhému rozhodnutí městského soudu, soud by rozhodoval jinak. Zvážil by, zda nepřezkoumá rozhodnutí prezidia Komory o výsledku výběrového řízení jako závazný podklad rozhodnutí ministra. Taková situace ale nenastala.
Základním právem stěžovatele je rovný přístup ke jmenování do exekutorského úřadu. Je to veřejná funkce. Nikoli ale k nominaci ze strany Komory. Námitky muže se však týkají jen výběrového řízení, jak ho vedla Exekutorská komora.
O soudní ochranu a o přezkum zákonnosti výběrového řízení by stěžovatel nepřišel, kdyby kasační stížnost podal dříve.
Při odklizení rozhodnutí musí ministr konat z moci úřední
Správní soudy vykládají proces obsazování exekutorského úřadu jako dvě na sebe navazující samostatná řízení. Neúspěšný účastník výběrového řízení Exekutorské komory už není účastníkem řízení o jmenování do exekutorského úřadu ministrem. „Tento výklad ale neznamená, že neúspěšný účastník výběrového řízení nemůže soudní cestou dosáhnout zrušení výsledného jmenovacího aktu,“ uvedl Ústavní soud.
„Dojde-li totiž k odklizení rozhodnutí prezidia Komory, které je podkladem rozhodnutí ministra, je povinností ministra nařídit obnovu řízení ve věci jím vydaných rozhodnutí z moci úřední,“ upozornil Ústavní soud. Například lze uvažovat o zásahové žalobě, dodal soud.
Právně proto proces obsazování veřejné funkce exekutorského úřadu nepovažuje Ústavní soud za protiústavní, uzavřel Ústavní soud.
