Klimatické spory nejsou jen doménou aktivistů a států. Rychle přibývá soukromoprávních žalob proti firmám – za tzv. „greenwashing“, škody z emisí nebo špatné řízení klimatických rizik. Advokát Robert Pavlů z kanceláře A&O Shearman na konferenci České justice a Ekonomického deníku „Právo a životní prostředí“ varoval, že soudy sice firmy zatím většinou neodsuzují, ale náklady na obranu i reputační rizika rychle rostou.

Důležité podle Roberta Pavlů není „být zelený“, ale mít vše zaznamenané: „Soud vám neporadí, jak rozhodnout, ale potrestá vás, když rozhodnete bez podkladů.“

Klimatických žalob po světě se vede už 3897, uvedl Robert Pavlů. Týkají se všech možných oblastí – od plánování výstavby až po emisní limity. Jen zlomek míří na firmy, ale právě tyto případy se nejvíc sledují. Žaloby se mohou týkat nároků na zdržení se emisní činnosti, náhrady škody, greenwashingu, porušení předpisů o nefinančním reportingu nebo povinnosti due diligence a také povinností členů vedení firem.

Advokát Robert Pavlů (A&O Shearman), vrchní ředitel MŽP Petr Holub a Miroslav Kaštyl z Úřadu vládního zmocněnce. Foto: Radek Čepelák

Například akcionáři Shellu podali žalobu na členy představenstva za to, že do strategických rozhodnutí nezapracovali klimatická rizika. Soud jim sice zatím nedal za pravdu, ale podle Pavlů je to jen začátek nové právní vlny: „Ve Spojených státech vidíme firmy, které podnikají v Texasu i Kalifornii, a každé místo po nich chce pravý opak. Tahle právní gymnastika dorazí i k nám,“ upozorňuje advokát.

Farmáři tál ledovec na jeho dům

Soud v Nizozemsku uložil Shellu snížit emise o 45 procent napříč dodavatelským řetězcem. Ačkoliv odvolací soud tento konkrétní požadavek zrušil, potvrdil, že firma má právní povinnost snižovat klimatické dopady. V Německu energetická firma RWE čelila žalobě peruánského farmáře, který ji vinil z podílu na tání ledovců ohrožujících jeho dům. Německé soudy sice žalobu zamítly, ale připustily, že emitent může odpovídat i za škody na jiném kontinentu.

„Soudy hrají pragmatickou hru – uznají relevanci nároku, ale v konkrétním případě najdou háček. Žádný verdikt zatím neřekl, že tenhle typ žaloby je nepřípustný,“ komentoval Pavlů.

Mohlo by vás zajímat

konference
Soudce Nejvyššího správního soudu Jan Kratochvíl, advokát Robert Pavlů (A&O Shearman), vrchní ředitel MŽP Petr Holub a Miroslav Kaštyl z Úřadu vládního zmocněnce. Foto: Radek Čepelák

Podle Pavlů si české firmy často neuvědomují, že odpovědnost za klimatická rozhodnutí může nést konkrétní člen představenstva. Upozornil na ustanovení občanského zákoníku o škodě z provozní činnosti (§ 2903) a provozu zvlášť nebezpečném (§§ 2924 a 2925): „Elektrárna spalující uhlí je podle jednoho českého precedentu sama o sobě zvlášť nebezpečná. Tam se zodpovědnosti nezbavíte ani ‘nejlepší dostupnou technologií’,“ upozornil.

Soudce: Klimatické žaloby nastavují zrcadlo

Rada firmám je jasná. „Neblbněte. Nelakujte se na zeleno, když zelení nejste. Dodržujte předpisy a vše dokumentujte. Manažeři musí umět předložit šuplík se zápisem z porady, kde klimatická rizika řešili, jinak mají průšvih,“ varuje Pavlů.

Právní pohled na klimatické žaloby nabídli také zástupci justice a státní správy. Soudce Nejvyššího správního soudu Jan Kratochvíl připomněl, že „soudy nejsou lékem na klimatickou krizi, ale mohou státu nastavit zrcadlo.“ Zástupce zmocněnce ČR před Evropským soudem pro lidská práva Miroslav Kaštyl zdůraznil, že „ani evropské klimatické cíle nemohou být bianco šekem pro omezování práv jednotlivců.“

Kratochvíl
Soudce Nejvyššího správního soudu Jan Kratochvíl. Foto: Radek Čepelák

Podle vrchního ředitele sekce energetiky a ochrany klimatu Ministerstva životního prostředí Petra Holuba se klimatické žaloby mohou stát příležitostí k nastavení transparentnějších pravidel: „Žaloby nutí státní správu jasně formulovat, co dělá a proč. To není hrozba, ale šance kultivovat procesy,“ míní.

Klimatické spory podle něj přinášejí i příležitost pro státní správu: „Každý takový případ je zpětnou vazbou, která může zlepšit kvalitu rozhodování. Pokud se nám podaří lépe popsat naše rozhodovací procesy a jejich důvody, můžeme předejít nejistotě i soudním sporům,“ dodal.

Pohled do auditoria konference Právo a životní prostředí, která se konala 25. června v kapli sv. Rafaela. Foto: Radek Čepelák

Klimatických žalob nepřibude, ale budou tvrdší

Pavlů neočekává masivní nárůst počtu sporů, ale spíše vyšší komplexitu a náklady na obranu. „Nebude jich víc, ale budou tvrdší. Firmy se ocitnou mezi kladivem Bruselu a kovadlinou národních soudů.“

Tři rady Roberta Pavlů pro české podniky:

  • Sledujte regulatorní vývoj nejen v EU, ale i v USA a Británii – může dopadnout i na váš dodavatelský řetězec.
  • Krotťte marketing: greenwashing je nejrychlejší cesta k žalobě i pokutě.
  • Archivujte každé rozhodnutí o ESG – musí obstát i před soudem.

„Klimatické žaloby nikam nezmizí,“ uzavřel Pavlů. „Ale dobrá příprava z nich může udělat spravedlivou výzvu, ne existenční hrozbu,“ uzavřel.

Panelisté druhého bloku konference Ekonomického deníku a České justice Právo a životní prostředí. Zleva jednatel společnosti D-energy Eduard Paulík, ministr životního prostředí Petr Hladík, manažer pro rozvoj společnosti Veolia Energy Filip Ovčačík a vydavatel Ekonomického deníku a České justice Ivo Hartmann. Foto: Radek Čepelák
Ministr životního prostředí Petr Hladík Foto: Radek Čepelák
Panelisté prvního bloku konference Ekonomického deníku a České justice Právo a životní prostředí. Zleva vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí Ministerstva životního prostředí David Surý, Tomáš Babáček z advokátní kanceláře mutualus, manažer pro ekologii a energetiku Ocelářské unie Filip Hájek a předsedkyně sekce zdravotnictví a sociálních služeb Hospodářské komory Eva Karásková. Foto: Radek Čepelák
Konference Právo a životní prostředí se konala v kapli sv. Rafaela v Praze na Klárově. Foto: Radek Čepelák