„Odvolací soud sáhl k neobvyklé technice hlavně proto, aby zastavil nekonečný procesní ping-pong,“ říká advokát Michal Mazel k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo. Verdiktem v podstatě zavázal nalézací soud k přijetí závěru o vině šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Advokáti se shodují, že to umožnil nález Ústavního soudu z března 2023. Další zproštění nalézacím soudem je podle nich možné jen v případě předložení nových důkazů.
Vrchní soud v Praze v pondělí zrušil osvobozující rozsudek pražského městského soudu, kterým nižší soud zprostil obžaloby předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a europoslankyni Janu Nagyovou (ANO).
Když odvolací senát vedený Evou Brázdilovou v tříhodinovém odůvodnění tvrdil, že ve spise leží „ucelený řetězec nepřímých důkazů“, dal jasně najevo své přesvědčení o vině. Městský soud je tímto závěrem vázán. Podle advokáta Jiřího Kučery, který kauzu dlouhodobě sleduje, „nemá první instance prakticky žádný manévrovací prostor“. Předseda senátu Městského soudu v Praze Jan Šott smí nově hledat jen takové důkazy, které se dosud ve spise neobjevily. Pokud nic nového nepřijde, musí vyhovět instrukci Vrchního soudu. A tedy přijmout závěr o dotačním podvodu i poškození finančních zájmů Evropské unie.
Ústavní soud chtěl nálezem z roku 2023 dát vodítko, jak zabránit nekonečnému přehazování případů mezi soudy. „Právě v takových situacích může mít tato rozhodovací technika své místo. Zároveň lze na základě tohoto postupu odvolacího soudu dovozovat jednoznačnost jeho skutkových závěrů i právního hodnocení předmětné věci,“ uvedl Mazel pro Českou justici. „Judikát je relativně nový. Chvíli potrvá, než se nová praxe ustálí. A případ Andreje Babiše je dobrý právě proto, že se o tom teď povede odborná diskuse,“ dodal Kučera pro Českou televizi.
Proč odvolací soud nemůže sám uznat obžalovaného vinným hned:
- Odvolací senát nemá stejné složení jako soud prvního stupně. Chybí v něm přísedící, tedy laičtí soudci, kteří představují demokratický prvek v rozhodování o vině a trestu. V některých zemích tuto roli plní porota.
- Pokud by byl někdo uznán vinným až ve druhé instanci, zcela by mu chyběla možnost odvolání – tedy řádného opravného prostředku. Vznikl by tak nespravedlivý paradox: Odsoudí-li někoho nalézací soud třeba k jednomu měsíci, může se odvolat. Pokud by ho ale uznal vinným odvolací soud a uložil u osm let vězení, neměl už by se kam obrátit.
Postup je raritou, říká expert
Provedené dokazování v kauze Čapí hnízdo podle odvolacího soudu prokazuje, že obžalovaní svým jednáním dosáhli neoprávněného přiznání 50milionové dotace pro malé a střední podniky. Naplnili tak podle odvolacího soudu skutkovou podstatu zločinů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU. Městský soud v Praze je závěrem odvolacího soudu o vině obou obžalovaných vázán.
Přední expert na trestní právo a vedoucí katedry trestního práva PF UK Tomáš Gřivna uznává, že podobný zásah odvolací instance je raritou. „Na jedné straně to proces zrychlí, protože eliminuje skákání mezi instancemi. Na druhé se obžalovanému zužuje možnost přezkumu,“ upozornil pro Seznam Zprávy.
Mohlo by vás zajímat
„Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového stavu, který odvolací soud zjistil ke dni rozhodnutí. Tím chci říct, že pokud by po vrácení věci došlo například k doplnění dokazování, provedly se nové důkazy, objevily se nové skutečnosti, tak se i soud prvního stupně s odůvodněním těchto nových skutečností může odchýlit od toho, čím byl vázán soudem odvolacím,“ dodal Gřivna. Po dalším rozsudku nalézacího soudu bude cestou k nápravě jen dovolání k Nejvyššímu soudu, omezené na úzce vymezené právní důvody.
Prolomení ochrany obžalovaného
Nález Ústavního soudu v rozhovoru pro Českou justici kritizoval i advokát Lukáš Trojan z AK Sokol, Novák, Trojan, Doleček & partneři. Podle něj „prolamuje základní ochranu obžalovaného“ a staví odvolací soud do role meritorně rozhodující instance. Prvoinstanční soud se tak ocitá v pozici „vykonavatele“ cizího právního názoru. Trojan vidí cestu ke změně buď v revizi nálezu v plénu Ústavního soudu, nebo v novelizaci trestního řádu, která by jasně stanovila, kdy a v jakém rozsahu smí odvolací soud nižší instanci zavázat.
Zdeněk Koudelka, odborník na ústavní právo a bývalý poslanec, považuje verdikt Vrchního soudu za „systémově vadný“: „Odvolací soud se tímto postupem snaží přenést odpovědnost za vlastní skutkové závěry na prvoinstanční senát. Fakticky tak obchází princip dvojinstančnosti, který má chránit obžalované před justičním omylem.“ Připomíná kauzu Roberta Tempela, kde podle něj Vrchní soud v Praze obdobným tlakem „vynucoval“ odsuzující rozsudek. „Odvolací soud může obžalovaného v rozporu s nalézacím soudem zprostit. Ale nemůže si vynucovat uznání viny, když k němu první instance nedospěla,“ shrnuje Koudelka.
Pokud nebude senát soudce Jana Šotta závazný právní názor akceptovat, lze podle Trojana očekávat, že by mu odvolací soud v případném dalším rozhodnutí věc odebral a přikázal ji novému senátu. „Také existuje varianta, že po dalším dokazování dojde ke posunu ve skutkovém stavu, který odůvodní případné zprošťující rozhodnutí,“ dodal Trojan.
