Poslanci chystají už třetí změnu pravidel pro vydávání zaměstnaneckých akcií v tomto volebním období. Svými pozměňovacími návrhy chtějí „rozchodit“ dříve nastavený systém, který ale podle startupů nefunguje a v praxi se téměř nevyužívá. Jenže snaha poslanců naráží na ostrou kritiku.
Komora daňových poradců varuje před nesystémovými úpravami a chybami, kvůli nimž hrozí, že ani třetí verze pravidel se nebude dát použít.
Poslanci rozpoutali kolem změny pravidel pro zaměstnanecké akcie doslova legislativní smršť. K zákonu o jednotném hlášení zaměstnavatele předložili hned tři pozměňovací návrhy, kterými chtějí řešit potíže zaměstnaneckých akcií. Chtějí tak vytvořit konkurenceschopné prostředí pro mladé firmy a zabránit jejich odchodu do zahraničí.
„Myslím, že dál se už nemůže otálet, aby se Česká republika v podmínkách pro startupy vyrovnala jiným rozvinutým státům,“ uvedl Michael Kohajda (za KDU-ČSL). Nová právní úprava, kterou předložil, má podpořit rozvoj české společnosti založené na vzdělání, inovacích a moderních technologiích.
Mohlo by vás zajímat
Problém ale je, že pozměňovací návrhy – Kohajdův nevyjímaje – neprošly připomínkovým řízením a podle odborníků obsahují řadu chyb.
Stanjura: jen drobné změny
Nejednodušší z trojice pozměňovacích návrhů je ten předložený ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS). Pouze reaguje na dílčí praktické potíže při zdanění zaměstnaneckých akcií. A odstraňuje některé výjimky, které zdanění komplikovaly. Jednou z nich je například povinnost zdanit zaměstnanecké akcie ve chvíli, kdy firma nebo její zaměstnanec změní daňové rezidentství.
„Pro zaměstnance i zaměstnavatele je těžké vědět, kdy přesně přestal být rezidentem České republiky, a tedy kdy má akcie zdanit,“ vysvětluje vedoucí sekce daně z příjmů fyzických osob Komory daňových poradců a daňová poradkyně KPMG Lenka Nováková. Vyčištění zákona o takové nesystémové výjimky by tedy mělo využití zaměstnaneckých akcií usnadnit.
Kohajda i Havlíček osvobozují akcie od pojištění
Ve hře jsou i další pozměňovací návrhy, které mnohem výrazněji mění samotnou podstatu zaměstnaneckých akciových plánů a to, kolik peněz z nich startupisté odvedou státu. Asi nejširší podporu mezi startupy i politiky má návrh poslance Michaela Kohajdy (za KDU-ČSL). Ten především osvobozuje příjmy ze zaměstnaneckých akcií od plateb sociálního a zdravotního pojištění. Tím Kohajda zvyšuje jejich výhodnost.
„Podle nyní účinné právní úpravy poskytnutí tohoto benefitu stojí na dani z příjmů a odvodech na povinná pojištění zaměstnavatele a zaměstnance dohromady zhruba 68 procent hodnoty benefitu. To je extrémní výsledek,“ upozorňuje Václav Bílý, spoluřídící partner advokátní kanceláře PRK Partners. Podle Kohajdova návrhu, na němž se kancelář podílela, by z příjmů ze zaměstnneckých akcií ale do budoucna měli zaměstnanci platit jen 15 procentní daň z příjmů. Pro zaměstnavatele představují pak zaměstnanecké akcie daňově uznatelný náklad při sazbě daně z příjmu ve výši 21 procent.
Ke stejnému cíli jako Michael Kohajda míří i třetí pozměňovací návrh předložený poslancem hnutí ANO Karlem Havlíčkem. Od Kohajdova návrhu se ale liší v některých dílčích parametrech. Jde například o obratový strop, po jehož dosažení už firmy nebudou moci osvobození od pojištění využít. Kohajdův návrh ho limituje ročním obratem 2,5 miliardy korun. Havlíček počítá s vyšší částkou – 4,5 milliardy korun. Maximální výše podílu ve firmě, který může zaměstnanec skrze zaměstnanecké akcie nabýt, je pak podle Havlíčka 10 procent, kdežto podle Kohajdova návrhu jen 5 procent.
„Pokud bychom měli oba texty srovnat, tak návrh pana poslance Havlíčka je odvážnější a jednodušší oproti návrhu pana poslance Kohajdy,“ uvádí Bílý.
Na přání startupů
Podobnost návrhů není náhodná. Oba vycházejí z předlohy, kterou v loňském roce připravila Česká startupová asociace ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy. Kohajdův návrh je ale výsledkem kompromisní domluvy s ministerstvem financí. To do něj také přidalo některé změny.
Jednou z nich je například přísné omezení obratu, po jehož překonání už nebude možné využít osvobození od placení pojistného. „To nám do diskuse dává smysl. Sice jsou státy, například ty pobaltské, které toto omezení nemají, ale zavádíme nový režim a i z pohledu finanční kontroly je nějaké ohraničení smysluplné,“ uvádí předseda České startupové asociace Martin Jiránek.
Generální finanční ředitelství pak požadovalo, aby nový režim nemohly využít firmy podnikající v některých specifických oborech, jako je například bankovnictví, pojišťovnictví nebo hornictví. „Ve většině států žádné obory nevyjímají. Do našeho návrhu jsme ale výjimku přidali, abychom dosáhli kompromisu,“ dodává Jiránek.
Jednoduchá konkurenční výhoda
Česká startupová asociace vidí v návrzích Michaela Kohajdy a Karla Havlíčka konečně možnost, kterou dokáží mladé podniky v praxi využít. „Navržené podmínky pro zaměstnanecké akciové plány jsou především pro menší startupy srozumitelné a jednoduché. To umožní jejich snadnější zavádění,“ uvádí Martin Jiránek. Pomůže podle něj také to, že nová pravidla zdanění jsou díky osvobození od plateb pojistného srovnatelná s tím, co už existuje v okolních státech.
Česko tím výrazně vylepší podmínky pro startupy. „Podle mezinárodního srovnání Not Optional se Česká republika aktuálně nachází na 17. místě v žebříčku 25 zemí, pokud jde o vstřícnost legislativního prostředí pro zavádění zaměstnaneckých akciových plánů. Aktuální návrhy by ji posunuly do top 10,“ uvádí Lukáš Konečný, partner Y Soft Ventures.
Zbytečné komplikace, varují experti
Proti navrhovaným úpravám se ostře postavila Komora daňových poradců. Vadí jí, že se změny dělají opět poslaneckým návrhem „přilepeným“ k věcně nesouvisejícímu zákonu o jednotném hlášení zaměstnavatele. To omezuje možnosti odborníků o změnách s předkladateli diskutovat a opravit některé technické chyby. Těch je podle komory zejména ve startupy preferovaném Kohajdově návrhu celá řada.
„Navrhuje se nesystémové a nekoncepční zdanění příjmů ze zaměstnaneckých opčních plánů, což by představovalo již třetí režim zavedený během jednoho a půl roku,“ varuje Lenka Nováková z KPMG. Praxe se přitom podle ní ještě nestihla vzpamatovat z předchozích překotných změn.
Některé nedostatky předchozí právní úpravy přitom nyní projednávané návrhy konzervují. Nezodpovězená zůstává například otázka, jaký kurz se bude používat pro přepočet obratů, pokud je firmy účtují v cizí měně. Není jasné, zda se využije kurz platný v okamžiku přidělení akcií zaměstnanci, anebo ten platný v okamžiku zdanění.
Potíže přidělávají navržené změny i v dalších oblastech. Jednou z nich je prodloužení doby odkladu zdanění. Ta se ze současných 10 let prodlužuje na 15. S tím ve svých návrzích počítá shodně Kohajda i Stanjura. „Už v současné době se potýkáme s negativnímu důsledky takto dlouhé doby z pohledu mezinárodního zdanění. Prodloužení doby může problém jen prohloubit,“ varuje Nováková.
Velké korporace, které jsou nyní hlavním uživatelem zaměstnaneckých akcií, proto odklad zdanění podle Novákové vůbec nevyužívají. A zaměstnanecké akcie kvůli jednodušší administraci a globálnímu nastavení zaměstnaneckých akciových plánů daní v okamžiku jejich přidělení zaměstnancům.
Příliš mnoho variant
Daňoví poradci poukazují také na to, že by po zavedení Kohajdova, případně Havlíčkova návrhu vedle sebe v Česku existovaly tři svébytné režimy zdanění zaměstnaneckých akcií. Vedle režimu pro startupy s osvobozením od pojištění by totiž zůstaly zachovány i dva současné režimy. V obou by se i nadále ze zaměstnaneckých akcií odvádělo také pojistné. Firmy, které je využijí, by si stejně jako nyní mohly vybrat, kdy příjem ze zaměstnaneckých akcií zdaní.
„Buď budou zdaňovat k datu přidělení akcií, anebo mohou zvolit odklad zdanění,“ vysvětluje Nováková. Avšak v případě volby odkladu musí tento záměr oznámit finančnímu úřadu do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nabyl akcie nebo opci.
Už takové spektrum variací je podle daňových poradců problematické. Navíc upozorňují na to, že není zcela jasné, v jakém momentu přechází firmy ze stratupového režimu do režimů pro velké korporace.
„Definice, které v návrhu jsou, způsobí spoustu nejasností a otazníků. Mají se počítat obraty podle konsolidované závěrky? V jakém okamžiku posuzuji výjimky? A co se stane, když se obrat v průběhu roku změní,“ upozorňuje na bílá místa člen prezidia Komory daňových poradců Jiří Nesrovnal.
Jasno nemají ani startupy
Právě v obratovém limitu vidí slabé místo navrhované právní úpravy i sami startupisté. „Osobně ho nepovažuju za nejšťastnější, protože vytváří strop, nad který už úspěšné startupy nebudou moci nový režim použít, přičemž není pravda, že by ho tou dobou nepotřebovaly. Zároveň tím stát vysílá signál, že větší rozvinuté firmy už podporovat nechce, a ty si tak možná budou hledat domov jinde. Stát tím tedy jen ztratí,“ varuje Lukáš Konečný z Y Soft Ventures.
Než řešit výkladové problémy v dani z příjmů, navíc s nejistým efektem, viděli by daňoví poradci raději, aby stát pravidla pro zaměstnanecké akcie neměnil. Česko má podle nich i tak řadu jiných lákadel, jak si začínající firmy udržet. „Máme například stále relativně nízké zdanění příjmů fyzických osob – pořád jen 15 a 23procentní sazbu daně. Když se podíváte na státy kolem nás, jako jsou například Rakousko a Německo, tam je progresivní zdanění mnohem vyšší,“ uvádí Lenka Nováková.
Obě strany tak mají pádné argumenty. Vyjasnit, jak spor o zaměstnanecké akcie nakonec dopadne, by se mělo v následujících týdnech. Sněmovna by o návrzích na úpravu zaměstnaneckých akciových plánů měla v závěrečném hlasování rozhodnout ještě do prázdnin.
