Obchodník zakřičel na ženu, aby přestala natáčet, hodil po ní láhev a nakonec ji udeřil baseballovou pálkou do paže. Pražské soudy ho poslaly do vazby, ale podle Ústavního soudu pochybily. Muž podle něj neohrožoval trestní řízení natolik, aby bylo nutné omezit jeho osobní svobodu. Justice navíc opomenula polehčující okolnosti i možnost nahradit vazbu mírnějšími prostředky.
Případ se odehrál v srpnu 2024. Do pražské prodejny, kde stěžovatel působil, vstoupila žena a začala si na mobilní telefon natáčet interiér i samotného prodavače. Muž ji nejprve vyzval anglicky („sorry, no photo“), pak vietnamsky, ale žena nereagovala. Hodil po ní plastovou láhev, poté na ni opakovaně máchl baseballovou pálkou, až ji lehce zasáhl do paže. Žena následně vyhledala lékařské ošetření, nebyla ale nijak vážně zraněna.
Policie muže obvinila ze zločinu vydírání se zbraní a Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o vzetí do vazby. Obával se, že by se cizinec bez stabilního zázemí v Česku mohl skrývat nebo uprchnout. Vazbu následně potvrdil i Městský soud v Praze.
Podle Ústavního soudu nešlo o případ, kde by byla vazba nezbytná
Třetí senát Ústavního soudu vedený soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm došel k závěru, že rozhodnutí obecných soudů porušila právo na osobní svobodu i právo na spravedlivý proces. Podle soudu sice mohl být naplněn formální rámec trestného činu, ale vzhledem ke konkrétním okolnostem případu bylo zřejmé, že stíhání s velkou pravděpodobností neskončí uložením nepodmíněného trestu.
ÚS zároveň upozornil, že soudy nijak nezohlednily polehčující okolnosti: muž byl dosud bezúhonný, jednání litoval, k útoku došlo po opakovaných neúspěšných výzvách ženě, která jej bez dovolení natáčela. Samotný zásah do fyzické integrity poškozené byl navíc minimální.
„Rozhodnutí o omezení osobní svobody musí být vždy přiměřené, řádně odůvodněné a musí zohledňovat všechny známé okolnosti případu,“ uvedl Ústavní soud. Obecné soudy podle něj tuto úvahu neprovedly.
Mohlo by vás zajímat
Natočení „vtipného videa“
Z nálezu rovněž vyplývá, že podle samotného vyjádření poškozené šla do obchodu s úmyslem natočit „vtipné video“. Z kamerového záznamu i jejího mobilního videa bylo zřejmé, že telefon směřovala přímo na stěžovatele, aniž by s tím souhlasil. Na opakované výzvy nijak nereagovala. ÚS upozornil, že její jednání mohlo zasahovat do osobnostních práv muže a v dané situaci vyvolalo jeho reakci, byť přehnanou.
Ústavní soud ale současně zdůraznil, že nikdy neschvaluje násilné řešení konfliktů a nenaznačuje, že by podobné situace měly končit fyzickými útoky. Jednání stěžovatele nicméně označil za specifické a hraniční, nikoli typově závažné.
Zemanová: Soudy rozhodly správně, ÚS překročil pravomoci
S nálezem ale nesouhlasila členka senátu Daniela Zemanová, která připojila odlišné stanovisko. Podle ní bylo v případě muže zcela oprávněné rozhodnout o vazbě, protože splňoval klasické znaky tzv. útěkové vazby: neměl v Česku trvalý pobyt, rodinu ani zaměstnání, prokazoval se neověřeným dokladem a obžaloba navrhovala nepodmíněný trest ve výši 2,5 roku.
„Většinové rozhodnutí Ústavního soudu se vyjadřuje k otázce trestnosti a přiměřenosti jednání obviněného, což mu nepřísluší. Soudy měly dostatek informací, na jejichž základě mohly důvodně dojít k závěru o hrozbě útěku, a odůvodnění odpovídá judikatuře,“ napsala Zemanová.
Zpochybnila také způsob, jakým Ústavní soud přebírá vlastní interpretaci kamerového záznamu místo toho, aby se držel právního hodnocení trestních orgánů. Podle ní tím ÚS zasáhl do kompetence trestních soudů a předjímal jejich rozhodnutí o vině, přestože k tomu není oprávněn.
Muž byl mezitím propuštěn, ale zásah do práv trval
Stěžovatel byl koncem ledna 2025 propuštěn z vazby. Obvodní soud dospěl k závěru, že s ohledem na osobu obviněného a okolnosti případu je nepravděpodobné, že by soud uložil nepodmíněný trest. Přesto Ústavní soud rozhodoval dále – podle své konstantní judikatury i v případě, že již omezení trvá jen formálně, má zásah do práv právní význam a nezákonné rozhodnutí musí být zrušeno.
Nález sp. zn. III. ÚS 3356/24 tak opět připomíná vysokou laťku, kterou musí obecné soudy dodržet při rozhodování o vazbě. Nestačí odkázat na cizí státní příslušnost nebo riziko útěku – soud musí individuálně posoudit konkrétní osobní, sociální a skutkové okolnosti a vždy vážit, zda nelze vazbu nahradit jiným opatřením. Tímto nálezem zároveň ÚS otevřel debatu o mezích své pravomoci v přezkumu trestních věcí, kterou Daniela Zemanová ve svém stanovisku výrazně kritizovala.
