Ostravské doly, laguny, kyselinová voda po těžbě uranu – Česko likviduje ekologické škody z minulého režimu už od 90. let. A ještě dlouho bude. Stát za to ročně platí přes čtyři miliardy korun. Přesto brzdí vyčištění životního prostředí nedostatek peněz. Brání mimo jiné najímání kvalifikovaných expertů, varuje šéf státního podniku DIAMO Ludvík Kašpar. Největší ekologické škody bude jeho podnik hasit ještě v roce 2042.
Co je nejvážnější ekologickou zátěží, kterou aktuálně likvidujete?
Největší ekologickou škodou sanovanou státním podnikem DIAMO a zároveň jednou z největších ekologických zátěží i v evropském měřítku jsou následky po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem. V podzemí tam po chemické těžbě zůstaly zhruba čtyři miliony tun kyseliny sírové. Kdybychom je nečistily, tak ohrozí největší středoevropskou zásobárnu pitných vod. Hrozilo by prosakování kontaminované vody do Ploučnice, za několik let dokonce do Labe. Přijít o pitnou vodu by byl obrovský problém. Pro DIAMO jde o největší prioritu a co do financí i největší zakázku.
Kolik peněz spolyká?
Historický propočet je okolo 50 miliard korun. Se sanací jsme začali v roce 1996 a dnes jsme určitě za polovinou vynaložených nákladů. Ročně nás lokalita Stráž stojí 1,4 až 1,5 miliardy korun.
Dá se to srovnat s náklady na likvidaci starých uhelných dolů na Ostravsku, o niž se také staráte?
V dlouhodobosti prací, v náročnosti sanace určitě ne. Ale co do ročně vynaložených peněz je to v současné době podobné. Je to tím, že doly jsme převzali v roce 2021 a teprve je začínáme likvidovat. V prvních letech, než uzavřeme podzemí, zbouráme budovy, stojí uhelné doly poměrně hodně peněz. Ty se ale nebudou platit tak dlouho jako ve Stráži. Na Ostravsku je to otázka pěti, deseti let, než dokončíme rekultivaci. Náklady na to odhadujeme zhruba na 15 miliard korun. Ve Stráži potrvá likvidace desítky let a celkově vyjde na 50 miliard korun.
V čem je ještě hlavní rozdíl mezi Stráží a Ostravskem?
Na Ostravsku je situace mnohem jednodušší. Tam není prakticky žádná kontaminace. Je tam maximálně azbest a nějaké oleje, tedy zátěže, které se likvidují zcela standardním způsobem. Hlavní položkou je uzavření podzemí. Dokud není zlikvidované, nabíhají náklady na energie, protože pořád musíme chladit a větrat úplně stejně, jako kdyby doly byly funkční. Ale během likvidace nemáme tyto náklady pochopitelně umořované z prodeje vytěženého uhlí.
Proto musíte doly zasypat co nejrychleji.
Přesně tak. To je alfa omega – rychle se zbavit podzemí. Ale musíme také počítat s komplikacemi, které jeho sanaci prodlužují. Třeba důl Darkov a důl ČSA jsou propojené. Navíc tam máme výbušný metan. Musíme tedy zvolit správný ústup z dolového pole, musíme počítat s postupným zatápěním porubů a musíme práce koordinovat. Ale třeba v dolech Frenštát nebo Staříč, které nebyly tak složité a propojené, šly práce rychle. Zhruba za dva roky tam bylo podzemí zlikvidované.
Teď také řešíte odčerpávání vody po konci těžby na dole ČSM, byť ten přímo likvidovat nebudete. O co přesně jde?
To se netýká jen dolu ČSM, ale celé ostravsko-karvinské pánve. Dnes jsou tam tři místa, z nichž se čerpají podzemní vody. A v momentě, kdy ČSM ukončí těžbu a podzemí dolu se zlikviduje, tedy zhruba v roce 2028, vyvstane otázka, co se udělá s podzemními vodami. Jednou z možností je nechat vodu vystoupat na přirozenou úroveň. Ale to bychom museli mít jistotu, že nedojde k nějaké kontaminaci. Jenže právě to je v ostravsko-karvinském revíru problém. Je tam řada nebezpečných znečištění přípovrchových vrstev půdy, řada dolů se zasypala před mnoha desítkami let a nikdo ani neví čím. Podzemí je tam 150 let vysušené. V momentě, kdy ho začneme zatápět, začne se hýbat – začne třeba růst. To by mohlo ohrozit stavby, které na něm stojí. Také protiplynová opatření jsou udělaná na současný – suchý – stav. V momentě, kdy necháme vystoupat vodu, hrozí, že přijdou vniveč.
Co se tedy bude s vodami na Ostravsku dít? Bude se voda na vodních jámách, jako je Jeremenko nebo Žofie, odčerpávat už navždy?
Máme připravenou celkovou koncepci. Začínáme s ní seznamovat obce. Myslím, že skončíme ve stavu, kdy necháme nějakou hladinu řízeně vystoupat, abychom snížili náklady, ale nějaké čerpání tam bude muset být i nadále, aby voda nevystoupala na úroveň, kdy by to mělo negativní důsledky.
Péče o vodu, její čerpání a čištění patří k hlavním úkolům DIAMA. Kolik vám jí ročně projde rukama?
Celkově ve všech lokalitách, o něž se DIAMO stará, se vyčerpá za celý rok 30 milionů kubíků vody. A 15 milionů kubíků proženeme nějakou čističkou.
Nejvyšší kontrolní úřad loni upozornil, že likvidace starých ekologických škod v Česku probíhá příliš pomalu. Co by se dalo udělat, aby byla rychlejší?
Z velké části je to otázka peněz. A teď mám na mysli především oblast nehornických škod, na kterou se soustředila zpráva NKÚ. Když peníze jsou, řada věcí se dá vysoutěžit, zajistit dodavatelsky. A pak je tu samozřejmě ještě otázka odborné kvalifikace v hornictví. My například udržujeme jednotku báňských záchranářů, kteří se stávají kvůli ukončování těžby v dolech ohroženým druhem. Pro Správu úložišť radioaktivního odpadu zajišťujeme podzemní pracoviště. Dneska žádná hornická škola nevychovává horníky. My takové kvalifikované lidi máme. Ti mladší si u nás mohou doplnit praxi, pakliže projdou rekvalifikací. To je důležité pro budoucnost likvidace starých ekologických škod i případné obnovení těžby, pokud by na ně došlo.
I DIAMO ale muselo v posledních letech omezovat práci. Co vás nejvíc zpomalovalo?
Největším problémem pro nás byly výpadky surovin – kvůli covidovým uzavírkám a nedostatku energií. Také dlouho panovala obrovská nejistota ohledně cen a dostupnosti surovin. Nevěděli jsme, jak se bude situace vyvíjet.
O jaké suroviny konkrétně šlo?
Sanace je velmi závislá na vápně, ročně ho potřebujeme zhruba 50 tisíc tun. I kvůli energiím suroviny prostě nebyly k dispozici. Vápenky nedokázaly vyrábět v takovém rozsahu jako dřív. Ceny enormně rostly. Tomu jsme museli přizpůsobovat provoz. Primárně jsme se snažili nastavit ho tak, abychom neohrozili přírodu a zdraví obyvatel, ale veškeré zbytné práce, jakou jsou likvidace a rekultivace, jsme omezili. Tam, kde nehrozilo zmaření investic, jsme museli práci tlumit.
Dá se tedy říci, že jste přešli de facto do udržovacího režimu?
Ano, dá se to tak říct. My nemůžeme všechno vypnout a nic nedělat, protože vody nám z dolů vytékají pořád, nemáme je kde hromadit. Víme, že například ve Stráži pod Ralskem nemůžeme technologie odstavit na déle než tři měsíce. V tu chvíli se nám ty vody hnou mimo vrtný systém a to by znamenalo, že bychom museli vrtat nové vrty. To by byly vícenáklady v řádu desítek milionů korun.
DIAMO v posledních dvou letech prochází reorganizací, jejímž cílem je ušetřit. Podařilo se kýžených úspor dosáhnout?
Cílili jsme na úsporu 300 milionů korun ročně a více. Toho se už podařilo nejen dosáhnout, ale i tuto částku předčit. Dnes odhadujeme, že se celková úspora z reorganizace přiblíží 400 milionům korun ročně. Docílili jsme jí tak, že jsme spojili některé odštěpné závody, zejména agendy obslužných a podpůrných procesů. Prošli jsme tedy centralizací personalistiky, centralizací IT a podobně. Propustili jsme řadu lidí zejména z managementu. Reorganizace byla logická, šlo v ní o to chod podniku zefektivnit. Zajistit, abychom mohli jeho činnost řídit z centra a hledat další úspory.
Co je pro DIAMO největší výzvou do budoucna?
Čeká nás poměrně významná digitalizace. Máme před sebou spoustu projektů, od kterých si slibujeme výrazné zrychlení, zefektivnění. Cílem je dovést lidi k práci na dálku a k tomu, aby si na ni zvykli.
Další výzvy jsou personálního charakteru. Máme vysoký věkový průměr zaměstnanců – 52 let. V takové situaci představují odchody do důchodu velký problém. To je možná největší výzva, které čelíme – nahradit odcházející specialisty.
Třetím bodem je samozřejmě pokračující hledání úspor, kde to jen jde. Od nákupu, přes prodej zbytného majetku. Snažíme se také pronajímat budovy, abychom z nich měli výnosy. Ale tyto výnosy nám nikdy nepokryjí náklady, které celkově se sanací máme.
Loni jste propouštěli. Jak to, že teď sháníte lidi?
Reorganizace byla zaměřená především na ředitelství odštěpných závodů. Netýkala se až tak středisek a dělnických profesí.
Jaké profese vám teď nejvíc chybí?
Chybí nám profese napříč celým spektrem od ekonomů, technologů, geologů… Chybí nám 18 IT specialistů. Tím, že jsme státní firma a ještě působíme v regionech, není pro nás úplně jednoduché nacházet vhodné kandidáty. Když si vezmete třeba Stráž pod Ralskem, tak nám pracovní sílu zejména v dělnických profesích vysává mladoboleslavská Škoda Auto. Stejný problém ale máme i na Vysočině. Lidé jdou raději pracovat k pásu, kde si vydělají víc. Trh práce nám bohužel teď vůbec nesvědčí.
A chybí nám také specialisté. Obecně je v České republice obrovský nedostatek ložiskových geologů. Těžba už dlouho prochází útlumem, studenti nevidí důvod studovat geologické a hornické vědy.
