Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu Marek Ebert mírní obavy z evropských digitalizačních předpisů, jako je nařízení o digitálních službách a akt o umělé inteligenci. V podcastu Perspektivy Česka zdůraznil, že sílící digitální regulace není zlom, ale logický vývoj. A že se nesnaží prolamovat soukromí firem.
„Nemyslím si, že je to zlom. Je to něco přirozeného, co se dalo čekat,“ uvedl Ebert v debatě s viceprezidentkou Svazu průmyslu a dopravy ČR Milenou Jabůrkovou a advokátkou White & Case Annou Stárkovou. Podle šéfa Českého telekomunikačního úřadu přichází regulace digitálních platforem jako součást logického evropského důrazu na ochranu spotřebitelů. Zároveň ale nemá brzdit inovace.
„Jakékoliv požadavky, které budou ze strany úřadů kladeny, budou minimalistické. Chceme to, co je opravdu důležité,“ snažil se Ebert uklidnit tisíce českých firem, jež umělou inteligenci vyvíjí nebo ji používají ve svých systémech. Ujistil, že jeho úřad nemá zájem vyžadovat technické detaily, které by firmám ničily konkurenční výhody, ani pronikat do chráněného know-how.
Jedna regulace místo 27. Jenže s výjimkami
Marek Ebert zároveň upozorňuje na přínosy jednotné právní úpravy. „Vnímám jako pozitivní věc, že jde o jednotná pravidla pro celý evropský trh,“ uvedl. Minulost s různými národními přístupy podle něj byla pro firmy podnikající přeshraničně mnohem náročnější.
Neznamená to však, že by nová pravidla kompletně odstranila vliv národních států. Anna Stárková z White & Case upozorňuje, že například v otázkách bezpečnosti zůstává autonomie států zachována. „Digitální předpisy představují základní rámec. V určitých oblastech – třeba v bezpečnosti-, ale zůstává zachována výlučná pravomoc členských států, nikoli unie,“ uvedla.
Mohlo by vás zajímat
Do AI Actu tato autonomie vstupuje například tím, že norma nezná princip one stop shop, tedy jednoho správního místa. To v praxi znamená, že na fungování jednoho chatbota vybaveného umělou inteligencí může napříč Evropou dohlížet až 27 různých národních úřadů. Záleží jen na tom, v kolika zemích ho poskytovatel nabídne.
Členské země nestíhají, chybí zákony
Každý členský stát musí přímo účinné nařízení doplnit ještě vlastním adaptačním zákonem. Jenže jak se ukazuje, většina států – Česko nevyjímaje – nestihne připravit potřebné předpisy do 1. srpna, kdy vstoupí v účinnost podstatná část AI Actu. A to je problém, kterým by se měla Evropská unie zabývat. „Dává smysl zredukovat, nebo omezit některé požadavky nařízení,“ míní Ebert.
Jenže ani na diskuse o zmírnění digitální regulace už není čas. Musela by na to přistoupit Evropská komise a změny nechat schválit Radou EU i Evropským parlamentem. To je do srpna také nereálné.
„Některé části AI Actu už navíc jsou účinné,“ připomněla Stárková. Podniky a vývojáři by se tak dostávali do nepřehledné situace. Unie by na ně nejprve uvalila požadavky a pravidla a po jejich zavedení by je odbourala. Peníze na uvedení svých procesů do souladu s regulací by už ale vývojářská studia stejně s největší pravděpodobností vynaložila.
Lepší tedy bude počítat s tím, že Evropská unie už své digitální karty rozdala a schválená nařízení přepisovat nebude. Teprve praxe ukáže, jak moc budou chtít jednotlivé členské státy spolupracovat. Pravidla mohou být jednotná, ale jejich výklad a prosazování se může v jednotlivých zemích výrazně lišit – a právě tam zůstane role národních úřadů klíčová.
