Ústavní soud (ÚS) zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Pardubicích, který zprostil obžaloby jednoho z příslušníků Vězeňské služby ČR a u ostatních rozhodl o jejich postoupení do kázeňského řízení ve věci, kdy byla vězeňkyně ve Světlé nad Sázavou připoutána pouty za obě ruce k okenní mříži. Incident trval zhruba tři a půl hodiny a podle nálezu ÚS šlo o nepřijatelný zásah do fyzické integrity a lidské důstojnosti. Vězeňkyně se obrátila na Ústavní soud s tvrzením, že byla vystavena nelidskému a ponižujícímu zacházení, a ten jí dal za pravdu.
Z provedených důkazů vyplynulo, že žena měla být odvedena do školského střediska, kam však zdržovala svůj příchod. Tam její vzdor pokračoval, a tak byla převedena na pokoj, kde se s ní jedna z dozorkyň snažila mluvit. Když žena začala nadávat a nerespektovala výzvu k ukázněnému chování, rozhodla se dozorkyně pro její připoutání k okenní mříži. Služebními pouty jí spoutali zápěstí na obou rukách. V důsledku bolesti a nepohodlí se žena pomočila a po odvázání byla donucena moč sama uklidit.
Okresní soud původně uznal příslušníky vinnými ze zneužití pravomoci úřední osoby a uložil jim tříleté podmínky a zákaz činnosti. Šlo již o třetí rozsudek v této věci. Dva předchozí zrušil krajský soud, který také naposled rozhodl, že nešlo o trestný čin. Podle něj sice příslušníci jednali v rozporu se zákonem o vězeňské službě, ale nebylo prokázáno, že si byli vědomi protiprávnosti svého postupu. Jednoho obžalovaného zprostil a zbývající případy označil za kázeňský přestupek.

Ústavní soud: Neznalost zákona není omluva
Ústavní soud takové závěry jednoznačně odmítl. Podle předsedkyně senátu Daniely Zemanové je u příslušníků ve služebním poměru vyžadováno, aby znali relevantní právní předpisy a jednali v jejich mezích. „Obžalovaní se daného jednání dopustili ve specifickém postavení příslušníků ve služebním poměru, s nímž je spojena zvláštní povinnost seznámit se se všemi relevantními právními předpisy a poté je pochopitelně dodržovat,“ uvedla.
Krajský soud podle ÚS pochybil, když svou argumentaci opřel o představu, že šlo o běžnou praxi ve věznici a že dozorci mohli mít mylný dojem, že jejich jednání je tolerované. Takový přístup označil ÚS za nepřijatelný. Právní neznalost, nebo dokonce institucionalizovaná tolerance nezákonných metod nemůže vést k závěru, že nedošlo k trestnému činu.
Mohlo by vás zajímat
Věznice není právní výjimka, připomněl soud
Zemanová uvedla, že krajský soud zpochybnil zavinění obžalovaných s odkazem na atmosféru v dané věznici, kde bylo připoutávání k pevnému předmětu údajně běžně používáno jako nástroj ke zklidnění vězňů. Tím však podle Ústavního soudu pouze dokreslil systémovou neúctu k právu. Rozhodnutí krajského soudu, který připoutání označil za zákrok mimo zákonné meze, ale zároveň za čin, který není trestným činem, podle ÚS popírá samotnou podstatu ochrany lidské důstojnosti.
Ústavní soud rovněž upozornil, že trestná činnost vykonavatelů státní moci vůči osobám zbaveným svobody musí být posuzována s nejvyšší citlivostí. V prostředí věznice, které má být místem nápravy a respektu k právnímu řádu, je podobné chování paradoxem. ÚS kritizoval i rozhodnutí ředitelky věznice, která po incidentu zastavila služební řízení proti obžalovaným.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1252/24 tak nejen zrušil napadené rozhodnutí, ale vrátil věc krajskému soudu k novému projednání. Ten bude muset rozhodnout znovu, tentokrát s ohledem na ústavní dimenzi případu a s důrazem na to, že lidská důstojnost vězňů není podmíněná poslušností, ale je nezadatelným právem každé osoby.