„Umělé členění trestního řádu, které umožňuje policii odložit trestní oznámení mimo procesní rámec, je nesprávné a dává prostor pro svévoli,“ upozorňuje bývalý místopředseda Ústavního soudu, profesor Jaroslav Fenyk. Jeho slova míří na praxi, kdy policie nesepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení, ale postupuje pouze podle zákona o policii. Takové oznámení pak končí „ad acta“ – tedy mimo trestní řízení, bez dozoru státního zástupce.
Že nejde o ojedinělý problém, ukazuje i nedávný případ společnosti ROAD to INTEREST podnikatele Jana Palaščáka, o kterém Česká justice informovala. Společnost zabývající se financováním a správou pohledávek podala tři trestní oznámení, z nichž jedno bylo později rozšířeno o další osoby. U dvou z nich policie záznam o zahájení úkonů vůbec nevyhotovila. Právní zástupce firmy, advokát Zdeněk Tomíček, poté marně podal devět žádostí o informace o průběhu vyšetřování a zároveň o nahlížení do spisu. Bez sepsaného záznamu však policejní orgán společnosti nepřiznal procesní práva poškozené.
Fenyk: Nesprávný výklad dává prostor svévoli
Advokát Jaroslav Fenyk, který v minulosti zastával mimo jiné funkci náměstka nejvyšší státní zástupkyně, považuje tuto praxi za rozpornou s trestním řádem i s ústavními principy.
„Tento problém je mi znám z minulosti. Za mého působení u státního zastupitelství jsem striktně odmítal, aby policejní orgán postupoval takovým způsobem. Tehdy se tento postup (s tichým souhlasem vedoucích státních zástupců především na okresních státních zastupitelstvích) u nižších stupňů státního zastupitelství tiše toleroval a výklad ustanovení § 158 odst. 1–3 trestního řádu se tomu skrytě přizpůsoboval, a to zpravidla tak, že postup podle tohoto ustanovení se dělil na část odst. 1–2, která je neprocesní, a odst. 3, kdy teprve sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení začíná procesní přípravné řízení. Napomáhá tomu i podmínka zahájení úkonů trestního řízení ve formě záznamu, která je systematicky vložena až do ustanovení odst. 3,“ vysvětlil Fenyk České justici.
Dále upozorňuje na to, že podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním řízením rozumí celé řízení, tedy i postup podle § 158 odst. 1 a 2. „Umělé oddělování těchto fází je nesprávné,“ myslí si bývalý místopředseda Ústavního soudu.
Mohlo by vás zajímat
Rozdělování § 158 trestního řádu na části s odlišným procesním významem má podle Fenyka zásadní důsledky. V takovém režimu se nevykonává dozor státního zástupce. Poškozený ani jeho právní zástupce nemají možnost domáhat se svých procesních práv. Klíčové přitom je, že policie v těchto případech ani formálně nerozhodne o skončení věci způsobem, který by bylo možné přezkoumat.
„Odložení ad acta patrně pochází z jednoho dílu seriálu Major Zeman, kde soud činí takovýto úkon, který náš právní řád vůbec nezná (institut z období platnosti rakouského trestního řádu). Aby vůbec policejní orgán mohl konat nějaké úkony, ‚půjčuje‘ si ustanovení zákona o Policii ČR,“ dodává Jaroslav Fenyk.
Poškozený mimo hru?
„Jde o postup, který znamená flagrantní rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože otevírá prostor svévole při výkonu státní moci,“ myslí si a dodává, že je nutné postupovat podle trestního řádu i v situacích, kdy policie nemá hned na začátku důvody k sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. I tehdy by měla věc uzavřít rozhodnutím podle § 159a trestního řádu, například pokud se nepodaří zjistit pachatele. Současná praxe vytváří riziko, že si policie výsledky prověřování jednoduše odloží „do šuplíku“, aniž by existoval orgán, který by to mohl přezkoumat.
Na konkrétní dopady upozorňuje i partner advokátní kanceláře Rowan Legal Lukáš Duffek, specializující se na trestněprávní agendu. Podle něj je zásadní rozdíl, zda policie odloží věc podle trestního řádu, nebo ji založí „ad acta“.
„Pokud je věc odložena podle trestního řádu, má poškozený možnost podat stížnost, podat žádost o přezkum postupu policie, nebo iniciovat dohled nadřízeného státního zástupce podle zákona o státním zastupitelství. Při postupu podle zákona o policii ale tyto možnosti fakticky mizí,“ vysvětluje.
„Tento postup je problematický, protože vyřazuje z účinné kontroly nejen poškozeného, ale fakticky i státní zastupitelství,“ dodává.
Vakuum kolem nahlížení do spisu
Duffek zároveň upozorňuje, že obdobný problém nastává u nahlížení do spisu. „Z nahlížení do spisu se stal trochu nástroj. Některé osoby jej využívají k získávání informací pro civilní spory nebo jiné své účely. Policie to ví, a proto bývá v raných fázích trestního řízení velmi skoupá a spíše nahlížení neumožňuje,“ říká.
Policejní orgán má právo zvážit, koho považuje za poškozeného. To, že se někdo sám označí za poškozeného, ještě neznamená, že jím skutečně je. „Proto je prostor pro značnou diskreci policie. Současná úprava vytváří někdy vakuum. Neexistuje jasný proces, do kdy a podle jakých pravidel má policie rozhodnout o žádosti o nahlížení. Při zamítnutí často dostaneme tři řádky odůvodnění, navíc velmi formálního, ze kterých se nic v podstatě nedozvíme,“ uvádí.
Aktuální úprava trestního řádu je podle něj nevyhovující. „Možná by stálo za to zavést detailnější proceduru při odepření nahlížení, když jej policie odůvodněně neumožní,“ míní Duffek.
Sokol: Jde o shromažďování důkazů
Člen prezidia Unie obhájců a představenstva České advokátní komory Tomáš Sokol nabízí odlišný pohled na problematiku. Podle něj jde o běžnou úvodní fázi šetření.
„Šetření podle zákona o policii je úvodní a dost často též jediná fáze, pokud nejsou zjištěny skutečnosti zakládající vyšší stupeň podezření,“ uvedl pro Českou justici.
Je však zároveň toho názoru, že i tento postup policejního orgánu je přezkoumatelný.
„Záznam je ale důležitý zejména z hlediska shromažďování důkazů případně použitelných v následující fázi, tedy po zahájení trestního stíhání. Je tedy v zájmu především orgánů činných v trestním řízení, aby včas toto prověřování zahájily zmíněným záznamem. Ten je policejní orgán povinen sepsat v případě, že existují skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Tedy jde o jakousi vyšší formu podezření. Pokud jej policejní orgán nemá, ale podle oznamovatele by ho měl mít, lze se obrátit na uvedené orgány,“ dodal.
Vnitro: Mechanismus přezkumu existuje
„Předprověřování“, tedy dle § 69 zákona o policii získávání poznatků o trestné činnosti, je podle Ministerstva vnitra primárně oprávněním policie provádět tzv. operativně pátrací činnosti. Tedy aktivity, které spočívají v získávání poznatků svědčících o přípravě či spáchání protiprávního jednání, o jehož trestněprávní povaze ale policie nemá v době získání poznatků dostatek informací, které by ji opravňovaly k zahájení úkonů v trestním řízení.
„Zákon zdůrazňuje povinnost policisty postupovat při získávání poznatků o trestné činnosti podle zákona o policii, nicméně se samozřejmě na tento postup vztahují i příslušná ustanovení trestního řádu (zde zejména postupy před zahájením trestního stíhání),“ vysvětlila mluvčí rezortu Hana Malá.
V této fázi pouze probíhá šetření k prověření podezření ze spáchání trestné činnosti a ještě nemusí existovat vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl skutečně spáchán trestný čin. V této fázi nejsou v plném rozsahu uplatňována procesní práva poškozeného ani dalších osob, ale stále existuje mechanismus přezkumu.
„Každý postup policie je přezkoumatelný podle § 97 zákona o policii. Na jeho základě může kdokoli upozornit na nedostatky v činnosti policejního útvaru nebo na jednání, které naplňuje znaky trestného činu či přestupku. V případech týkajících se prověřování okolností spáchání trestného činu pak lze proti rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci podat stížnost, kterou posuzuje příslušné státní zastupitelství. Je také možné obrátit se na dozorujícího státního zástupce s podnětem k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti při prošetřování oznámení policejním orgánem,“ dodala Malá.
Devět žádostí o nahlížení do spisu
Společnost podnikatele Jana Palaščáka ROAD to INTEREST podala tři trestní oznámení, z nichž jedno bylo později rozšířeno. Podle firmy šlo o sérii jednání podnikatele Jana Ondřicha a s ním spojených osob, která měla způsobit škody ve výši přes sto milionů korun.
Advokát společnosti a zakládající partner CEE Attorneys Zdeněk Tomíček podal celkem devět žádostí o poskytnutí informací o probíhajících šetřeních a nahlížení do spisu, které skončily odmítnutím nebo mlčením. Podal také opakované podněty ke státnímu zástupci k přezkumu dle § 157a trestního řádu, na jejichž vyřízení už čeká téměř čtvrt roku bez výsledku.
Současně podal podnět ke GIBS, aby prověřila, zda svým postupem v daných kauzách příslušná vrchní policejní komisařka nenaplnila znaky trestného činu maření úkonu úřední osoby. Ani po několika urgencích se však přímé odpovědi nedočkal.
Podstatou kauzy je podezření na úvěrový podvod, kdy byly peníze získány na základě nepravdivých tvrzení, a dále účelové nakládání s majetkem dlužníka. Klíčovým případem je převod společnosti Elektromontas, držitele rámcové smlouvy s ČEZ, jejíž hodnota byla dle investičních podkladů vypracovaných a prezentovaných v druhé polovině roku 2024 Janem Ondřichem, statutárním orgánem a bývalým majitelem této společnosti, odhadována na 150 milionů korun, za zlomek této částky na firmu z holdingu LitFin. Podle advokáta Tomíčka kroky podezřelých vykazují zejména znaky trestných činů krácení věřitele a podvodu.
Podle Tomíčka je celá záležitost překvapivá i kvůli tomu, že zatímco prošetřování mnohdy trvá řadu týdnů až měsíců, tak v takto závažné a právně relativně složité hospodářské věci, dospěl policejní orgán k názoru, že se věcí nemusí dále zabývat za 16 dní od okamžiku, kdy mu byla postoupena, a to s argumentací, která je dle advokáta zjevně zcela chybná. „Pokud by se skutečně mělo jednat o jednoduchou otázku na posouzení během 16 dní, aspirovala by věc na rekord v rychlosti. A zůstává otázkou, proč prověření postupu trvá státnímu zástupci již téměř čtvrt roku,“ dodal.
Reakce LitFin: Postup byl v souladu se zákonem
Podle Maroše Kravce, statutárního zástupce holdingu LitFin, byl postup orgánů činných v trestním řízení v daném případě v pořádku.
„Pokud orgány činné v trestním řízení odložily všechny oznamované případy, měly k tomu jistě důvod. Nakonec, jsou vedeny zásadou zákonnosti a musí, ač se to panu Palaščákovi a jeho advokátovi Tomíčkovi nemusí líbit, postupovat v souladu se zákonem. Pokud tedy opakovaně zjistí, že se žádný trestný čin nestal, nezbývá jim, než věc odložit. Orgány činné v trestním řízení, i kdyby snad chtěly být vůči panu Tomíčkovi vstřícné, nemohou jednat jinak, než jim ukládá zákon,“ uvedl Kravec ve vyjádření pro Českou justici.
„V žádné zmíněné věci nebylo nikomu sděleno žádné obvinění a věci existovaly pouze ve fázi prověřování. V takovém případě orgány činné v trestním řízení, pokud nezjistí žádný trestný čin, logicky nemohou ani připustit jiným subjektům nahlížení do neveřejného spisu. Jednoduše řečeno, kde není co vyšetřovat, vyšetřování se nevede,“ dodal Kravec.
Tomíček: Každý postup musí být odůvodněný a přezkoumatelný
Podle advokáta Zdeňka Tomíčka je klíčové, aby postup policejního orgánu byl i ve fázi samotného prošetřování vždy přezkoumatelný a řádně odůvodněný.
Tomíček poukazuje také na postup státního zástupce, který si podle něj ponechává neúměrně dlouhou dobu pro přezkum, a na postup Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která dosud jasně nesdělila, zda oznámení týkající se možného protiprávního jednání policejního orgánu vůbec prověřila.
„Nežádám, aby celá věc nutně skončila v náš prospěch,“ dodává advokát. „Žádám jen o to, aby se vůbec začala řádně vyšetřovat. To je základní právo poškozeného.“ Podle něj by neměl problém akceptovat rozhodnutí GIBS, pokud by bylo zřejmé, že věc byla skutečně prošetřena a odložena z konkrétních, věcně podložených důvodů. „Dnes ale máme pouze pachuť po zjevně neprošetřeném trestním oznámení, na jehož základě klient přišel o značné finanční prostředky,“ uzavírá Tomíček.
