Holding LitFin odmítá, že by měl jakýkoli podíl na poškození firmy ROAD to INTEREST podnikatele Jana Palaščáka. Podle LitFinu jde o obchodní spor. Zástupci společnosti obviňují Palaščáka ze lživých vyjádření.
Ve hře jsou čtyři trestní oznámení ze strany společnosti ROAD to INTEREST. Jde o podezření z úvěrového podvodu, krácení věřitele i prodeje společnosti Elektromontas holdingu LitFin za zlomek její údajné hodnoty. Vyšetřování se táhne a část skutků policie ani nezačala prověřovat.
Advokát ROAD to INTEREST Zdeněk Tomíček upozorňuje, že se u trestných činů páchaných v souvislosti s obchodními transakcemi často opakuje stejný scénář: obvinění se snaží prezentovat skutky spadající pod trestní zákoník jako běžný obchodní spor.
„Tak tomu ale není. I v obchodních vztazích, a dokonce i v obchodních válkách platí pravidla trestního práva. Skutky, které tato pravidla poruší, je třeba postihovat. Krácení věřitele je krácením věřitele, ať už k němu dojde mezi bývalými přáteli, nebo v rámci obchodních korporací,“ reagoval za ROAD to INTEREST Tomíček.
Mohlo by vás zajímat
Čtyři skutky, jedna kauza
Jádrem celé kauzy jsou čtyři skutky, které spojuje vysoká škoda a podezření na úvěrový podvod či poškození věřitele. První trestní oznámení se týká podezření, že podnikatel Jan Ondřich vylákal finanční prostředky na základě nepravdivých tvrzení, když společnosti ROAD to INTEREST slíbil prodat firmu Elektromontas, ačkoli ji v té době už nevlastnil.
Další oznámení směřovalo proti zrušení zajištění úvěru ve výši téměř dvaceti milionů korun, které bylo do určité výše kryto kmenovým listem. Ondřich jako jediný společník rozhodl o jeho odstranění, čímž zaniklo zajištění úvěru.
Třetí rovina případu se týká samotného prodeje společnosti Elektromontas. Podle poškozené strany měla firma hodnotu přibližně 150 milionů korun. Avšak nakonec měla být převedena na LitFin Solutions za částku kolem dvaceti tisíc korun. Čtvrtý okruh skutků pak zahrnuje opakované přistupování k dluhům vůči společnostem z holdingu LitFin bez jakéhokoli protiplnění, což podle trestního oznámení zatížilo majetek společnosti i samotného Ondřicha.
Policie ve dvou případech nezahájila žádné úkony. V dalších dvou je podle Tomíčka postup vyšetřování neúměrně pomalý a bez konkrétních výsledků. Podle dostupných informací bylo jedno z trestních oznámení dokonce opakovaně postupováno mezi různými útvary policie v Praze, což celé řízení zbytečně protahuje. „Uběhlo více než čtvrt roku od jeho podání a skutek se dosud nezačal ani prošetřovat,“ upozorňuje Tomíček.
Vylákání peněz na základě nepravdivých informací?
LitFin ve svém vyjádření pro Českou justici zpochybňuje samotný základ prvního trestního oznámení směřovaného proti podnikateli Ondřichovi. Podle vyjádření ředitele investic LitFin Ondřeje Tylečka je tvrzení, že Palaščák nevěděl o tom, že Ondřich už nevlastní Elektromontas, nepravdivé.
„Pan Palaščák i jeho právní zástupci měli k dispozici informaci, že pan Ondřich už není vlastníkem akcií společnosti Elektromontas. Což pan Palaščák sám veřejně potvrdil například i ve svých podáních v insolvenčním rejstříku,“ uvedl Tyleček. Podle něj v rámci insolvenčního řízení společnosti TECHNOSYSTEMS (sp. zn. MSPH 57 INS 18679/2024) uvedl Palaščák prostřednictvím své firmy ROAD to INTEREST, že 30. srpna 2024 uzavřela firma s cílovou společností, zastoupenou Janem Ondřichem, smlouvu o úvěru až do výše 30 milionů korun.
Palaščák tak podle Tylečka měl od řídícího partnera LitFin Maroše Kravce informaci, že společnost TECHNOSYSTEMS CZ, s.r.o. není vlastníkem akcií společnosti Elektromontas a.s. „Tedy ještě před podpisem zmíněné úvěrové smlouvy,“ dodává.
Podnikatel Jan Palaščák k tomu v reakci sdělil, že nerozumí, proč se společnost LitFin vyjadřuje k trestnímu oznámení směřovanému na Jana Ondřicha, když jí samotné se to netýká. Podle něj tento postup působí přinejmenším zvláštně, pokud LitFin s Ondřichem nepojí bližší vztah.
Palaščákův advokát Tomíček doplnil, že osoby stojící mimo samotný skutek nemají přístup k jeho detailním okolnostem. Proto považuje vyjádření LitFinu za překvapivé. Zdůraznil, že informace o tom, že akcie Elektromontasu už nevlastní společnost TECHNOSYSTEMS, byla ze strany řídícího partnera LitFinu Maroše Kravce Palaščákovi před uzavřením úvěrové smlouvy skutečně sdělena. A je rovněž popsána v trestním oznámení.
Ondřich však měl následně tuto informaci popřít a své vlastnictví dokládal majetkovým výpisem z evidence České spořitelny navázaným na centrální evidenci cenných papírů. Celá událost se navíc měla podle Tomíčka odehrát za přítomnosti dvou očitých svědků – advokátů.
150 milionů, nebo 20 tisíc korun?
LitFin zpochybňuje i tvrzení, že převod společnosti Elektromontas poškodil ROAD to INTEREST v řádech desítek milionů korun. Elektromontas se podle ředitele investic LitFin Tylečka v roce 2024 potýkala s nepříznivou finanční situací. Měla rozsáhlé dluhy a pokoušela se je konsolidovat. Vyloučil proto, že by v té době společnost mohla dosahovat hodnoty 150 milionů korun. „Informace o kupní ceně 20 tisíc Kč neodpovídá skutečnosti. Celková cena byla rozvržena do několika splátek tak, aby souhrnná cena odpovídala skutečné hodnotě společnosti na základě znaleckého posudku,“ uvedl Tyleček. Znalecký posudek ale společnost nedoložila.
„Naše společnost panu Palaščákovi v průběhu roku 2024 nabízela možnost převzetí 100 % akcii společnosti Elektromontas za částku 15 milionů Kč rozvržených ve splátkách na několik let,“ dodává Tyeček. Pokud by podle něj měla firma hodnotu 150 milionů, musel by Palaščák nabídku přijmout.
Jan Palaščák připouští, že nabídka od LitFinu skutečně zazněla, označuje ji však za neseriózní. Podle něj spočívala v tom, že by na sebe převzal dluh Jana Ondřicha vůči LitFinu, přičemž součástí požadavku mělo být i zajištění jeho vlastními nemovitostmi. „Na konci dne ‚termsheet‘, který LitFin předložil, fakticky znamenal pouze to, že bych splatil dluh pana Ondřicha s určitou marží pro LitFin a akcie Elektromontasu by se následně převedly zpět z LitFinu na pana Ondřicha, respektive na jeho TECHNOSYSTEMS. Nebylo tam vůbec řečeno, jak by akcie nabyla moje společnost ROAD to INTEREST. Takovou nabídku jsem proto nemohl přijmout,“ vysvětlil Palaščák.
Proti tomuto závěru však stojí postup podnikatele Jana Ondřicha. Ten ve své vlastní nabídce na odkup akcií společnosti, připravené právě s cílem řešit její nepříznivou finanční situaci, operoval s částkou 150 milionů korun. Podle Palaščáka nelze tuto skutečnost přehlížet. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že Elektromontas jako elektroinstalační společnost disponoval rámcovou smlouvou s ČEZ. Ta Elektromontasu zajišťovala velmi lukrativní zakázky.
Zvrátil insolvenci
Ohodnocení této společnosti v hodnotě vyšších desítek milionů korun pak provedla i Ondřichova společnosti TECHNOSYSTEMS CZ ve své rozvaze, kterou předložila insolvenčnímu soudu v rámci vedeného pod sp. zn. MSPH 57 INS 7461/2024. Na základě této rozvahy pak dle Palaščáka dokázal Ondřich insolvenci zvrátit.
Advokát Zdeněk Tomíček má vážné pochybnosti o tom, že společnost byla převedena za odpovídající hodnotu. „Společnost LitFin by mohla do celé situace, obchodní i trestněprávní, vnést světlo, pokud by konečně předložila kupní smlouvu. To se však nestalo ani na výzvu insolvenční správkyně Elektromontasu, přičemž i na schůzi věřitelů této společnosti dne 19. srpna jasně zaznělo, že tuto smlouvu nikdo neviděl. Vlastnictví tak bylo dokladováno pouze čestným prohlášením jejího právního zástupce. Stejně tak považuji za velmi zvláštní, že LitFin své vlastnictví nezapsal do obchodního rejstříku, přestože mu tato povinnost jako jedinému akcionáři plyne mimo jiné z § 48 zákona o veřejných rejstřících,“ uvedl Tomíček. Společnost LitFin tyto dokumenty nepředložila ani redakci České justice.
„Částka 20 tisíc korun, o které hovoříme, nepochází z žádné spekulace, ale z oficiálního insolvenčního řízení. Konkrétně jde o přehled pohledávek, závazků a majetku společnosti TECHNOSYSTEMS CZ ze dne 20. prosince 2024, který předložil právní zástupce Pavel Sorokáč v rámci řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 57 INS 18679/2024. V dokumentu A27 je jasně uvedeno: ‚Pohledávky z titulu prodeje akcií Elektromontas a.s. a podílu v TECHNO Development za LitFin Solutions s.r.o.“ dodává Tomíček. LitFin nicméně trvá na tom, že převod Elektromontasu proběhl za cenu odpovídající znaleckému posudku.
Opakované přístupování k jednomu dluhu
LitFin nesouhlasí také s tvrzením, že by společnost Elektromontas přistoupila k dluhu společnosti TECHNOSYSTEMS CZ vůči LitFin Solutions bez jakéhokoli protiplnění. Podle Ondřeje Tylečka bylo pro Elektromontas klíčové ekonomické přežití mateřské společnosti TECHNOSYSTEMS CZ. V případě jejího úpadku by totiž došlo k zesplatnění úvěru banky Raiffeisenbank a následnému uspokojování pohledávek na majetku Elektromontasu. Stejně tak by podle něj hrozilo okamžité ukončení spolupráce s klíčovými partnery, jako je ČEZ, což by fakticky znamenalo konec podnikání Elektromontasu.
Jan Palaščák však namítá, že nerozumí tomu, jak mělo přistoupení Elektromontasu k dluhu TECHNOSYSTEMS CZ zajistit ekonomické přežití této společnosti. Podle něj šlo o krok, který naopak dále její finanční situaci zhoršil. „To ostatně potvrzuje i aktuální vývoj insolvenčního řízení Elektromontasu – byl vyhlášen úpadek, slibovaný investor, který měl přijít, se nikdy neobjevil, a o reálnou reorganizaci se vlastník společnosti zřejmě ani nepokusil a jsme v konkurzu. Navíc byznys s ČEZ byl převeden na jiné firmy,“ uvádí Palaščák.
Nezodpovězenou zůstává otázka, proč ke stejnému dluhu později přistoupil také Jan Ondřich, a počet dlužníků se tak rozšířil na tři. LitFin ponechává odpověď na samotném Ondřichovi, který se však k věci odmítl vyjádřit.
Ze smlouvy, kterou má Česká justice k dispozici, přitom vyplývá, že v případě prodlení s vrácením zápůjčky ve výši 15 milionů korun se uplatní úrok 0,5 % denně. Přičemž pro porušení povinností dlužníka mělo už v květnu 2025 dojít k zesplatnění půjčky a aktivaci náběhu těchto vysokých úroků.
„Dohodu o přistoupení společnosti Elektromontas k dluhu mám k dispozici, ale nejsem oprávněn sdělovat její plný obsah. Mohu však potvrdit, že naše trestní oznámení je s jejím zněním zcela v souladu,“ reagoval advokát Zdeněk Tomíček.
„Pokud LitFin nabyl společnost Elektromontas za tržních podmínek, pak měl mít primární dlužník dostatek finančních prostředků na úhradu závazku. Proč tedy nebyl dluh po celou dobu uhrazen ani jedním z dlužníků?“ uzavírá Tomíček.
