Česká vláda uznala ve Štrasburku, že Ústavní soud odepřel občanům přístup k soudu. V případu figuruje někdejší ředitel zkrachovalé firmy odsouzený v Česku za porušení povinností při správě cizího majetku. U Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) si stěžoval, že kvůli formálním důvodům Ústavní soud smetl jeho stížnost na postup nižších soudů.
Původně obdržel Evropský soud pro lidská práva tři stížnosti „na nedostatečný přístup k Ústavnímu soudu“. Podle nich český Ústavní soud učinil chybu, když nepřezkoumal rozhodnutí nižších soudů proto, že jejich dovolání před tím odmítl Nejvyšší soud z formálních důvodů.
Ve všech třech případech sehrálo roli stanovisko pléna Ústavního soudu, které ústavní soudci přijali za předsednictví Pavla Rychetského v listopadu 2017. Na plénu odhlasovali stanovisko 45/16. Podle něho Ústavní soud stížnost odmítne, pokud tak předtím učinil z procesních důvodů Nejvyšší soud.
Příběh ředitele a firmy, co nic neplatila a neměla
Inženýr Luděk Šperlich zastával do roku 2014 funkci ředitele firmy Podniky města Šumperka. Ze své pozice uzavřel nájemní smlouvy na nebytové prostory. Jenže společnost, která prostory užívala, neplatila ani nájem ani služby. Dluh postupně narůstal.
V červnu 2015 prohlásil soud na společnost konkurs. Firma Podniky města Šumperka přihlásila do insolvenčního řízení své pohledávky za nájemné a služby za 14 milionů korun.
Mohlo by vás zajímat
V srpnu 2017 podal insolvenční správce zprávu o stavu insolvenčního řízení, v níž uvedl, že v majetkové podstatě se nenachází žádný majetek, shrnuje Ústavní soud fakta případu.
Odsouzený navrhl Ústavnímu soudu odklad
V červnu 2017 byl Luděk Šperlich pravomocně odsouzen za porušení povinností při správě cizího majetku. Rozsudkem krajského soudu měl zaplatit svému bývalému zaměstnavateli 4 494 986 korun s příslušenstvím a přes 200 000 korun za náklady řízení.
Podal neúspěšně dovolání k Nejvyššímu soudu a poté stížnost k Ústavnímu soudu. Tvrdil, že obecné soudy posoudily jeho odpovědnost nesprávně, neprovedly navržené důkazy a rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. Navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku.
Ústavní soud jeho stížnost i návrh na odklad vykonatelnosti odmítl.
ÚS: Stěžovatel nesplnil podmínky dovolání
Proč Ústavní soud návrh odmítl jako neopodstatněný a nepřípustný? Protože Luděk Šperlich předtím nesplnil formální podmínky podání k Nejvyššímu soudu. „Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti,“ uvedl Ústavní soud v odůvodnění, proč stížnost odmítá.
„Je povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti,“ pokračoval ÚS. Poté odkázal k prvnímu bodu stanoviska 45/16.
„Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny,“ napsal v listopadu 2020 Ústavní soud v usnesení o Šperlichově stížnosti.
Vláda přiznala pochybení
„Ústavní soud s odkazem na své plenární stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. listopadu 2017 zamítl ústavní stížnosti stěžovatelů s tím, že je třeba je zamítnout ve vztahu k rozhodnutím Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněné,“ shrnul Evropský soud pro lidská práva jádro stížností proti České republice.
Nejvyšší soud řádně odmítl stížnosti stěžovatelů z procesních důvodů. Dále je odmítl ve vztahu k rozhodnutím nižších soudů pro nevyčerpání dostupných opravných prostředků, uvádí k tomu ESLP.
Česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva uznala, že „došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy z důvodu nemožnosti přístupu k Ústavnímu soudu v důsledku částečného zamítnutí ústavní stížnosti stěžovatele z formálních důvodů“.
Kompenzace 25 tisíc korun
Stěžovatelům nabídla v jednostranném prohlášení jako kompenzaci po tisíci eur – jako obvyklou sumu v této situaci.
„Stěžovateli byly zaslány podmínky jednostranného prohlášení vlády několik týdnů před datem tohoto rozhodnutí. Soud od žadatele neobdržel žádnou odpověď, která by podmínky prohlášení přijala,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 10. července 2025. Poté na žádost české vlády vyškrtl případ Šperlich v. ČR ze seznamu stížností.
Stěžovatel prohlášení vlády dosud ignoruje.
Co je dobré vědět o stanovisku 45/16?
Co obsahuje stanovisko 45/16 s názvem Nepřípustnost ústavní stížnosti ve vazbě na posuzování přípustnosti dovolání v civilních věcech? Tři body s rozsáhlým odůvodněním.
1.Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2.Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
3.Ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.
Pravě předmětné stanovisko bylo použito i v případu Luďka Šperlicha.
