Zastupoval klienty ve sporech za stovky milionů, podílel se na strategických infrastrukturních projektech a po osmi letech se stal partnerem jedné z nejprestižnějších advokátních kanceláří v Česku. Jan Fical z advokátní kanceláře Portos v rozhovoru pro Českou justici popisuje svou cestu od koncipienta k partnerovi, vysvětluje, proč jsou velké spory tak náročné, a mluví i o digitalizaci justice a využití umělé inteligence v právní praxi.
Když jste nastupoval do AK Portos, čekal jste, že se po osmi letech stanete partnerem?
Určitě ne. Když jsem v roce 2017 nastupoval do kanceláře – tehdy ještě Císař, Češka, Smutný – měl jsem spíše obavy, zda přečkám zkušební dobu. Troufám si tvrdit, že jsem skromný člověk a už tehdy jsem si byl si vědom, že nastupuji do jedné z nejprestižnějších advokátních kanceláří, minimálně v České republice. Takže mou ambicí bylo stát se jejím platným členem, učit se od zkušenějších kolegů, profesně se rozvíjet a samozřejmě se kariérně posouvat, pokud k tomu budu mít prostor.
Realita nicméně objektivně překonala moje očekávání, a to díky příležitostem, které mi kancelář poskytla. Je to pro mě potvrzení, že vytrvalost a píle jsou cestou k úspěchu a ten, kdo vytrvá, ho může dosáhnout. I když to není snadné.
Co vás přivedlo k právu a kdy jste si uvědomil, že advokacie je pro vás ta správná cesta?
Vyjma otřepaného klišé tedy touhy pomáhat lidem, mě k právu přivedl i zájem řešit složité případy a situace – ideálně efektivně a spravedlivě. Během studií na právnické fakultě, kdy jsem zároveň pracoval jako asistent v jiné advokátní kanceláři, jsem si uvědomil, že mě baví hledání řešení v reálných případech. Definitivně jsem si to potvrdil jako advokátní koncipient, když jsem viděl, jak advokacie mění virtuální projekty ve skutečnost a může ovlivňovat společnost – tehdy jsem věděl, že to je moje cesta a těšil se, až vyměním zelenou kartičku za modrou.
Jaký byl přechod z role koncipienta do role partnera? Co se pro vás změnilo profesně i lidsky?
Přechod byl postupný, ale významný. Profesně se změnilo to, že nyní nenesu zodpovědnost jen za své výstupy, ale i za početný tým kolegů a strategická rozhodnutí kanceláře v jednotlivých případech. Mám více příležitostí vést složité projekty a mentorovat mladší kolegy. Lidsky mi to přineslo pocit naplnění, ale takém trochu vrásek, šedin a větší tlak na rovnováhu mezi prací a osobním životem.
Věnujete se litigaci, veřejným zakázkám i trestnímu právu. Jak tyto oblasti propojujete v praxi?
Tyto oblasti se samozřejmě často prolínají samy i bez zapojení advokátů (vtip). Já se je snažím propojovat prostřednictvím komplexního přístupu k řešení problémů klientů. Zejména zkušenosti ze sporů mi pomáhají v efektivní přípravě strategií a zadávacích dokumentací pro veřejné zakázky, tam kde je třeba předvídat rizika a možnosti sporů. To mi umožňuje poskytovat klientům komplexní rady, které pokrývají všechny možné scénáře. Přiznám se, že propojování civilně právních sporů a práva veřejných zakázek s trestním právem se raději vyhýbám.
Můžete uvést příklad nejnáročnějšího projektu nebo sporu, který jste řešil? Co ho dělalo tak složitým?
Myslím, že na tuto otázku nemohu odpovědět úplně konkrétně, aniž bych porušil svou povinnost mlčenlivosti, tak to zkusím alespoň obecně. Každý projekt představuje svou vlastní výzvu a já se snažím mezi nimi nedělat rozdíly. Každý klient a každý případ si zaslouží stejnou míru nasazení a profesionálního přístupu.
Nicméně nejsložitější bývají zpravidla ty případy, které se týkají velkých finančních částek, jako jsou spory přesahující stovky milionů či miliardy korun. Nesou s sebou rozsáhlé a věcně složité podklady, které je nutné rychle zasazovat do širšího kontextu problému. A zároveň je – pokud možno srozumitelně a stručně – tlumočit soudci, který spor řeší sám a nemá za sebou tým lidí. To všechno v rychlém tempu, aby byla naplněna očekávání klienta a dosáhli jsme optimálního výsledku. Za tím vším je nejen hluboká znalost věci, ale i strategické myšlení a týmová spolupráce.
Jak se podle vás vyvíjí prostředí veřejných zakázek v Česku? Jaké výzvy čekají právníky v této oblasti?
Prostředí veřejných zakázek v Česku dlouhodobě směřuje k větší transparentnosti, digitalizaci. V poslední době sleduji pozitivní trend – zadavatelé se více zaměřují při poptávce plnění na kvalitu, tedy nehledají jen nejnižší cenu, nejlevnější řešení.
Velkou výzvou pro advokáty a obecně právníky je držet s těmito trendy krok a současně reflektovat vývoj legislativy i úzce související rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Současně si myslím, že v České republice máme zatím rezervy ve využívání know how trhu a podpory inovací skrz dostupné nástroje zákona o zadávání veřejných zakázek.
Jak mohou technologie, například umělá inteligence, pomoci při přípravě veřejných zakázek nebo vedení sporů?
Ve veřejných zakázkách může umělá inteligence pomoci analyzovat velké objemy dat, provádět kontrolu dokumentů, které vznikají při přípravě zadávacího řízení i jeho průběhu, upozornit na jejich chyby nebo predikovat rizika. Při sporech urychluje vyhledávání judikatury nebo pomáhá formulovat argumentaci. Reálně tak zvyšuje, resp. může zvyšovat, efektivitu i kvalitu služby, ale minimálně prozatím nemůže nahradit lidský úsudek a konečné rozhodnutí. Ať už je to o volbě strategie nebo podobě výstupu – je to užitečný nástroj, který nám umožňuje soustředit se na kreativní řešení, ale nelze mu nekriticky věřit či snad přenechat kontrolu nad vším.
Myslíte, že české právní prostředí je připraveno na větší digitalizaci soudních a správních procesů?
České právní prostředí se postupně přizpůsobuje digitalizaci soudních a správních procesů, ale plná integrace stále zaostává. Jsou patrné určité pokroky, například elektronické podávání dokumentů přes CzechPOINT, Portál veřejné správy nebo eJustici, které do určité míry zrychlily komunikaci se soudy a úřady. Přesto chybí plná integrace všech systémů a je zřejmé, že stále existují významné rezervy např. i jen v oblasti digitalizace spisů.
Cesta vpřed nepochybně existuje, ale logicky vyžaduje velké investice jak do infrastruktury, tak následného zaškolení všech zúčastněných stran. Inspirací může být Estonsko, kde plně digitální soudní systém zkrátil průměrnou délku řízení o třicet procent.
Vaše motto zní: „Hledat řešení klientských výzev je radost, zvolit to nejlepší je uměním advokacie.“ Jak vzniklo?
Upřímně nejsem typ člověka, co by měl zálibu v mottech jiných lidí, natož pak svých vlastních. Takže vzniklo tak, že jsem to prostě dostal za úkol. Samozřejmě jsem chtěl, aby když už vznikne, reflektovalo můj názor, že advokacie není jen o detailních znalostech právní úpravy, ale i o umění volit správná řešení v širším kontextu potřeb klienta. Formuloval jsem ho proto jako připomínku, že práce s klienty a jejich problémy je radost, pokud ji děláme s kreativitou a empatií.
Co vás profesně nejvíc inspiruje mimo právo – literatura, sport, cestování?
Jsem hrdým otcem, takže v současnosti mě poměrně významně motivuje a svým způsobem inspiruje potřeba být dobrým vzorem. Důležité jsou ale samozřejmě i další zájmy a životní radosti. Sport, konkrétně běhání, mi pomáhá vyčistit hlavu a v přijatelných mezích i udržet šířku pasu. Cestování zase člověku pomůže načerpat nápady, vidět věci z jiné perspektivy a pochopit uvažování lidí z kulturně odlišných společenství.
Kdybyste se nevěnoval právu, čemu byste se chtěl věnovat?
V mládí jsem chtěl být lékařem, ale v současnosti změnu v karierním zaměření neplánuji.
Jaké jsou vaše hlavní cíle do dalších let v roli partnera AK Portos?
Můj hlavní cíl se od vstupu do kanceláře nezměnil, stále chci dělat svou práci nejlépe jak dovedu a poskytovat klientům strategické právní poradenství s maximální přidanou hodnotou. V roli partnera chci posílit tým v oblastech litigací a veřejných zakázek a pomoci kanceláři růst. Osobně se chci zaměřit na mentoring mladých advokátů a umožňovat jim růst stejně, jako to umožnila kancelář mně.
Kdy jste opravdu spokojený s výsledkem své práce?
Málokdy. Ale zpravidla jsem opravdu spokojený, když je vidět nějaký hmatatelný výsledek naší práce. Třeba když se podaří dojednat dohodu, která předejde sporu a klient ušetří čas i peníze, soud vynese rozhodnutí ve prospěch klienta, zakázka i její realizace proběhne bez problémů a podobně.
