Muž udeřil holí do plotu, žena uhnula. Kdyby se býval trefil, mohl jí prsty zlomit. Soudy ho proto potrestaly 2,5 roku podmíněně za pokus o ublížení na zdraví. Kvůli pokřiku přidaly i vydírání. Podle Ústavního soudu ve stylu „kdo lže, ten krade“. Úmysl muže soudy „dotvořily“, důkazy neprovedly. Zásadu odsoudit jen při úplné jistotě nepoužily.
Obecný soud se dopustil chyb, vrchní soud je nenapravil a Nejvyšší soud je ignoroval. Ústavní soud (ÚS) nakonec vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a všechna rozhodnutí zrušil.
Zjevně šlo o další vrchol sporu „přes plot“. Muž se ženou se k sobě „po desetiletí“ chovali neurvale, hrubě a násilně. V rozsudku krajského soudu dokonce stojí, že žena vystupovala s větší mírou násilnosti než muž. Přesto byl nakonec odsouzen on jako „nevěrohodný“.
Praštil jsem přes plot, řekl před policií
U události byla přítomná policie. Před policisty muž udeřil kovovou holí do plotu. Do místa, kde stála žena s bratrem a přidržovala kari síť. Na poslední chvíli ucukla a síť z ruky pustila.
Muž svoje jednání na policejní kameru doprovodil slovy: „Praštil jsem přes plot. Kdybych praštil přes ruce, tak by je měla zlomený, ne?“ Za úder holí do plotu v hádce dostal původně pokutu 500 korun v přestupkovém řízení.
Mohlo by vás zajímat
Protože chtěl ženě zlomit prsty, řekl soud
Jenže případ se dostal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který si objednal posudek z oboru lékařství. Ten tvrdil, že kdyby se muž býval trefil, mohl ženě zlomit prsty. Výrok, že kdyby ženu praštil přes ruce, měla by je zlomené, soud vyložil jako úmysl zlomit jí ruce.
Kromě toho krajský soud poukázal na to, že si muž pro úder vědomě vybral místo, na které udeří. Pokud by chtěl uhodit jen jako, odstoupil by do „vzdálenosti jednoho metru od obou“.
Jistota soudu o dotvořeném úmyslu je zarážející
Krajský soud ale úmysl muže podle Ústavního soudu „dotvořil“. Žádný důkaz neprovedl. Nezabýval se možností, že kdyby žena neuhnula, tyč by na ni nedopadla, protože muž na ni nemířil.
Postup krajského soudu a jeho popsaná jistota ohledně úmyslu zasáhnout ženu je „ještě více zarážející při vědomí“, že policisté přijeli na místo činu řešit, že muž shazuje a ničí plot. To podporuje úvahu, že útočil na plot, nikoli na ženu. „Ani tím se však krajský soud nijak nezabýval,“ pokračuje Ústavní soud.
Co se týče výroku o zlomených rukou, dopustil se podle Ústavního soudu krajský soud dezinterpretace. Muž jen řekl, že kdyby ženu trefil, měla by je zlomené. „Možnost zlomení rukou tím nepřipouští,“ konstatuje Ústavní soud.
Sami policisté na místě skutek mlácení holí do plotu postoupili jako přestupek ke správnímu orgánu.
Soud jednal v logice úsloví kdo lže, ten krade
Ještě podivnější je kvalifikace vydírání. Mělo k němu dojít, když žena šla „začátkem listopadu 2021“ kolem jeho pozemku. On na ni „začal řvát přes plot, že pokud nestáhne výpověď, tak je všechny postřílí, a že má známé na státním zastupitelství“.
Jde o tvrzení proti tvrzení. Krajský soud ale uvěřil ženě, muže měl za nevěrohodného. Uvedl, že „pokud byl muž schopen ženu ohrozit holí, pak není vyloučeno, že by se mohl dopustit i jednání, které je svou faktickou podstatou (nikoliv trestněprávní) méně závažné, méně intenzivní.“
„Ústavní soud uvádí, že v trestním řízení není možné postupovat předpojatě logikou obdobnou úvaze ,kdo lže, ten krade´,“ reagoval na to ÚS.
ÚS: Soud zcela rezignoval na trestní právo
Trestní právo je prostředkem ultima ratio, připomněl Ústavní soud. Znamená to, že smí být užito jen tehdy, pokud nepřichází do úvahu užití jiných prostředků.
To se v tomto případu nestalo. „Nikoliv každé jednání, které se ukáže být iracionálním, nehospodárným, či dokonce protiprávním, je nutně i jednáním, které by mělo být potrestáno prostředky trestního práva.“
„Krajský soud zcela rezignoval na uvážení nutnosti užití prostředků trestního práva,“ uvedl Ústavní soud.
Soudy rovněž nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, která vychází z principu presumpce neviny. Při pochybnostech o činu a viníkovi rozhodují soudy vždy ve prospěch obviněného.
Je to stát, kdo v trestním řízení nese důkazní břemeno. A tudíž i povinnost prokázat jednotlivci s jistotou mimo rozumnou pochybnost, že spáchal trestný čin, z něhož je obviněn, zopakoval Ústavní soud.
Silné podezření nevede bez důkazů k odsouzení
Jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného podle pravidla in dubio pro reo.
„Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok,“ zdůraznil Ústavní soud.
V posuzovaném řízení došlo podle Ústavního soudu k odsouzení stěžovatele, o němž vznikají důvodné pochybnosti.
Postup krajského, vrchního a Nejvyššího soudu podle Ústavního soudu nesvědčí o náležitém respektu k principu presumpce neviny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo. Vina stěžovatele nebyla prokázána mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Tedy s „nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat“.
Proto Ústavní soud všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu, vrchního soudu a krajského soudu zrušil.
