Za pokus o vraždu staršího kamaráda ve vinném sklípku v Mutěnicích na Hodonínsku si Tomáš Horecký s konečnou platností odpyká 11,5 roku vězení. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vyplývá to z usnesení Nejvyššího soudu
Podle rozsudku Krajského soudu v Brně se incident odehrál 13. března 2024 v Mutěnicích. Horecký po slovní rozepři napadl svého kamaráda, se kterým byl ve vinném sklípku. Podle soudu měl výhrady k tomu, jak se kamarád choval k jeho domácímu mazlíčku – potkanovi.
Nejprve poškozeného několikrát udeřil pěstí do hlavy, poté uchopil šroubovák a zaútočil na něj. Podle skutkových zjištění soudů zasadil napadenému několik ran do čela, krku, paže a stehna. Napadený muž ze sklípku utekl a musel být hospitalizován.
Soudy zdůraznily, že útok mířil na citlivé části těla. „S ohledem na intenzitu a způsob útoku vedeného popsaným nástrojem i proti krku poškozeného muselo být obviněnému zřejmé, že poškozenému hrozí v důsledku jeho útoku vznik bezprostředně život ohrožujícího poranění,“ uvedl Nejvyšší soud.
Mohlo by vás zajímat
„Zabiju tě,“ zaznělo při útoku
Podle zjištění Krajského soudu Horecký během incidentu pronesl slova „zabiju tě“. Bodl poškozeného šroubovákem do krku takovou silou, že pronikl až do průdušnice. Soud upozornil, že právě útok na krk, kde se nacházejí životně důležité cévy a orgány, prokazuje srozumění obviněného s možností způsobit smrt.
„Způsobení smrti poškozeného sice nebylo přímým cílem obviněného, nicméně musel být s eventualitou takového následku srozuměn,“ konstatuje usnesení.
Nejvyšší soud odmítl argumenty obhajoby
Horecký v dovolání namítal, že nechtěl svého kamaráda usmrtit a nezpůsobil mu fatální zranění. Tvrdil, že jeho jednání mělo být posouzeno jen jako ublížení na zdraví. Nejvyšší soud ale jeho argumentaci odmítl:
„Pro právní kvalifikaci v této věci nebylo významné, jak vážné zranění obviněný skutečně způsobil, ale k jaké újmě na zdraví a životě poškozeného úmyslně směřoval,“ uvedl senát Nejvyššího soudu vedený Radkem Doleželem.
Soud také připomněl, že fatálním následkům zabránila pouze včasná a specializovaná lékařská péče.
Obviněný dále upozorňoval na výpověď svědka, podle které měl napadený udeřit první. Nejvyšší soud ale tento argument odmítl jako právně irelevantní. I kdyby poškozený konflikt zahájil fyzickým úderem, nemělo by to vliv na kvalifikaci útoku jako pokusu vraždy.
Podle Nejvyššího soudu tak nebyly dány okolnosti, které by nasvědčovaly nutné obraně, ani privilegované kvalifikaci činu jako zabití.
Přiměřenost trestu a ochranné léčení
Horecký rovněž napadal výši trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud ani tuto námitku nepřijal. Upozornil, že trest 11,5 roku odnětí svobody byl uložen v dolní čtvrtině zákonné sazby pro pokus vraždy, která činí deset až osmnáct let.
Součástí trestu je také protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě a povinnost nahradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 70 617 Kč.
Nejvyšší soud uzavřel, že skutkové i právní závěry nižších soudů byly správné a dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Proti rozhodnutí už není přípustný žádný opravný prostředek. Horecký může využít pouze ústavní stížnost.
