Zneužití zákona: Ochrana oznamovatelů se mění v únikovou cestu před výpovědí

Přijetí zákona o ochraně oznamovatelů mělo posunout český právní řád na moderní úroveň západního ražení. Jenže jeho aplikace je složitější, než tvůrci očekávali. Firmy i právníci upozorňují na případy zneužití hlášení neetického jednání. Zpravidla proto, aby oznamovatel sám sebe ochránil před výpovědí.

Zákon vstoupil v účinnost v roce 2023. Měl dát zaměstnancům jistotu, že pokud upozorní na nelegální nebo neetické jednání kolegů nebo nadřízených, nebude se jim firma mstít. To se daří. Přibývá ale také hlášení, která sledují zcela jiný cíl. Ochrana oznamovatele může být lákavou pojistkou pro člověka, který se cítí ohrožený výpovědí.

„V praxi vidíme případy, kdy zaměstnanec podal podnět spíše jako obranný manévr než z důvodu skutečného protiprávního jednání. Takové ‚preventivní whistleblowingy‘ pak mohou oddálit ukončení pracovního poměru i o několik měsíců,“ uvádí ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup Jiří Halbrštát.

Že se s takovými případy setkává, potvrdil i Lukáš Vajda, partner advokátní kanceláře Sniehotta & Vajda Legal. Ta jako právní poradce stála u vzniku Whistleblowing centra – neziskovky, která o oznamovatele pečuje. „Stává se i to, že zaměstnanci teprve poté, co obdrží výpověď, podají oznámení a dovolávají se ochrany,“ popisuje dění advokát.

Mohlo by vás zajímat

Česko jako evropský lídr v umělé inteligenci? Sami si podkopáváme nohy

V takovém případě se sice ochrana na oznamovatele nevztahuje, nicméně i tato situace bývá pro podniky nepříjemností, kterou musí řešit.

Těžká ochrana proti zneužití

Zákon o ochraně oznamovatelů riziko zneužití do jisté míry předvídá. Přesto je situace firem, jejichž „slabí“ zaměstnanci se snaží touto cestou předejít výpovědi, obtížná. Musí prokázat, že výpověď nesouvisí s podaným oznámením, a není tedy odvetou za podaný podnět.

„Nejdůležitější je, že zákon ochranu před odvetným opatřením poskytuje jen těm oznámením, která byla učiněna v dobré víře. Pokud oznamovatel učinil oznámení, aniž měl oprávněné důvody se domnívat, že se zakládá na pravdivých informacích, ochrany nepožívá,“ uvádí Lukáš Vajda.

Za zneužití podnětu může hrozit oznamovateli i trestní stíhání. „Například oznamovatel, který jednal ve zlém úmyslu za účelem poškodit osobu uvedenou v oznámení, se může dopustit trestného činu pomluvy nebo trestného činu křivého obvinění,“ popisuje Vajda.

Anonymita jako pojistka

Jednoduší situaci mají ty podniky, které přijímají hlášení o nelegálním jednání anonymně. „Celý FaceUp stavíme jako anonymní nástroj, takže naši klienti se s tímto problémem nesetkávají. Zaměstnanec totiž dostává zákonnou ochranu pouze za předpokladu, že oznámení podá pod svým jménem,“ popisuje Jan Sláma, zakladatel FaceUP. Společnost dříve známá pod názvem Nenech to být dodává do firem aplikaci pro příjem podnětů.

Jinými slovy, oznamovatele v aplikacích FaceUpu nechrání zákon, ale anonymita. „Já osobně věřím, že je to mnohem lepší ochrana než zákonná,“ dodává Sláma.

Existují ale i opačné případy. Místo anonymní etické linky jdou zaměstnanci podat hlášení přímo a osobně nadřízeným. S takovými případy má zkušenost například výrobce obuvi Baťa. Připisuje je dlouhodobě otevřené firemní kultuře.

„Když zaměstnanci vědí o nelegálním jednání nebo třeba mají problém s kolegou, tak tyto věci přijdou oznámit na personální oddělení nebo nadřízenému,“ popisuje Anna Polášková, HR manažerka Baťa Central Europe. Touto cestou se firma dozvěděla například o tom, že si jedna z jejích prodavaček načítala body z věrnostního programu na svůj účet místo účtů zákazníků. „Šlo o zneužití výhody,“ vysvětluje postoj podniku k případu Polášková.

Mohlo by vás zajímat: Telefon plný aplikací – více výhod, nebo škod?

Vytvořit správnou kulturu

Ať už se zaměstnavatelé oslovení Českou justicí setkali, či nesetkali se zneužitím ochrany oznamovatelů, většinou považují dva roky starý zákon za krok správným směrem. Jde ale teprve o první krok v celé řadě. Silná kultura oznamování se v Česku ještě nevytvořila.

„Čeští zaměstnanci se stále ozývají méně než jejich kolegové na Západě. Důvodem je kombinace nedůvěry k institucím, strachu z následků a slabého povědomí o tom, že podání lze učinit i anonymně. Zaměstnavatelé sice zákon splnili, ale mnoho firem whistleblowing stále vnímá jako povinnou compliance položku, nikoli jako nástroj ochrany firemní integrity,“ míní Halbrštát z ManpowerGroup.

Podle Slámy se české podniky stále staví k přijímání oznámení velmi pasivně, ačkoliv má chránit před ztrátou reputace nebo dokonce pokutami za porušení povinností. Systém přijímání podnětů sice zřídí, ale zpravidla už o něm se zaměstnanci nemluví. Požadavkům zákona tak sice dostojí, avšak v praxi nedostávají žádné nebo téměř žádné podněty.

„Spousta českých firem se na problematiku ochrany oznamovatelů dívá jako na něco, co dělají opravdu jenom proto, aby si odškrtli zákonnou povinnost,“ upozorňuje Sláma z FaceUpu. Tím se Česko výrazně liší od západních zemí, kde firmy možnost zatáhnout za „záchrannou brzdu“, když se děje něco nekalého, vnímají jako jasnou ochranu sebe sama. Linky pro podání oznámení proto také mezi zaměstnanci aktivně propagují.

Je třeba upravit zákon

Podle Lukáše Vajdy je proto nutné tuzemská pravidla dál rozvíjet. „Zákon o ochraně oznamovatelů je nepochybně důležitým krokem vpřed v boji proti trestné činnosti, na druhou stranu však zdaleka nenaplnil svůj potenciál a zaslouží si úpravy,“ upozorňuje advokát.

Za jednu z nutných úprav, o nichž by se měla v Česku vést diskuse, považuje prohloubení ochrany zaměstnavatele před zneužitím oznámení. Ale zákon by si podle něj zasloužil i další změny. Jednu z nejvýraznějších slabin advokát vidí například v omezeném výčtu situací, na které se zákon vztahuje. Mezi ty zákon řadí zejména finanční služby, zadávání veřejných zakázek, ochranu osobních údajů nebo životního prostředí.

„Dalším negativem je, že zákon nechrání oznamovatele, pokud se jedná o přestupky s horní hranicí sazby pokuty nižší než 100 tisíc korun. To je významná mezera, protože i méně závažné prohřešky mohou být součástí rozsáhlejší nekalé činnosti,“ upozorňuje Vajda.

V neposlední řadě je podle něj chybou i to, že se norma nevztahuje na anonymní oznámení. Průzkumy totiž ukazují, že se tento způsob nejvíce osvědčil při odhalování trestné činnosti.

Překvapením přitom je, že se přinejmenším některé problémy nepodařilo ošetřit předem. Zákon na ochranu oznamovatelů v Česku vznikal téměř 15 let. Postupně vzniklo mnoho verzí, na nichž se podíleli odborníci i politici různých názorových směrů. Na mnohá úskalí a hrozby, k nimž patří i zneužívání ochrany, právníci a experti pokazovali už před finálním schválením normy.

Kam dál?

Právě zkušenosti s praktickou aplikací normy ukazují, že legislativa sama o sobě nestačí. Teprve pokud se podaří upravit zákon a zároveň posílit důvěru zaměstnanců i firem, může se whistleblowing stát užitečným nástrojem, nikoli jen právním cvičením. Nestačí jen zavést aplikaci nebo formulář. Důležité je, aby lidé věřili, že oznámení má smysl a nezůstane bez odezvy.

„Pokud chceme, aby se institut posunul na vyšší úroveň, je potřeba investovat do vzdělávání zaměstnanců i manažerů. Whistleblowing nesmí být vnímán jako udavačství, ale jako součást firemní odpovědnosti,“ uzavírá Halbrštát.