Když během soudního řízení zemře jeden z účastníků, justice dosud často vše zastavila a čekala měsíce, někdy i roky, až skončí dědické řízení. Nejvyšší soud nyní stanovil jasný postup: pokud to povaha věci umožňuje, může v řízení pokračovat správce pozůstalosti. Mechanické přerušování označil soud za formalistické a v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení.
Případ, který se dostal až k Nejvyššímu soudu, začal u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ten po smrti jedné ze žalobkyň řízení o náhradě škody zastavil a vyčkával, až skončí dědické řízení. Stejně postupoval i Krajský soud v Ostravě. Nejvyšší soud ale rozhodnutí obou instancí zrušil.
Podle předsedy senátu Davida Vláčila není v souladu se zásadami spravedlivého procesu a hospodárnosti, pokud soudy při úmrtí účastníka „mechanicky přistoupí k přerušení řízení až do pravomocného skončení pozůstalostního řízení“. Takový postup podle něj prodlužuje spory i tam, kde to není nutné.
Soud má podle Nejvyššího soudu nejprve aktivně zjistit, kdo pozůstalost spravuje – typicky dotazem na soudního komisaře. Pokud správce není určen, může být výjimečně jmenován opatrovník osoby spravující pozůstalost.
Mohlo by vás zajímat
Správce pozůstalosti může jednat i žalovat
Rozhodnutí reaguje na novější právní úpravu účinnou od roku 2014, která zavedla institut správce pozůstalosti. Ten má zajistit, aby majetek zemřelého zůstal pod kontrolou a mohl být spravován do doby, než soud dědictví pravomocně rozdělí.
Nejvyšší soud zdůraznil, že osoba spravující pozůstalost má nejen povinnost, ale i oprávnění v řízeních pokračovat. Pokud tedy zemřelý vedl soudní spor, správce může v řízení pokračovat místo něj, aniž by se čekalo na skončení dědického řízení.
„Může-li být spravující osoba žalována, tím spíše může sama pokračovat v řízení, které zůstavitel zahájil,“ stojí v rozhodnutí. Tento výklad posiluje právní kontinuitu a chrání i protistrany před neodůvodněnými průtahy.
Výjimky pro předlužené dědictví
Soud ale připustil, že v některých případech bude přerušení na místě – zejména tam, kde je pozůstalost zjevně předlužena a hrozí její likvidace. Jinak však soudy mají postupovat pružně a umožnit dokončení řízení, aby se předešlo dalším ztrátám na obou stranách.
Nejvyšší soud zároveň vyzval soudní komisaře, aby v podobných situacích vydávali rozhodnutí o ustanovení správce bez zbytečných průtahů. Tím by se měly zkrátit i lhůty, během nichž jsou spory fakticky „mrtvé“.
Krok k modernější justici
Nové rozhodnutí sjednocuje dosud nejednotnou praxi soudů a posouvá českou justici blíže k modelu, který běžně funguje v západní Evropě. Z hlediska procesního práva jde o důležitý precedent – potvrzuje, že smrt účastníka sama o sobě nepředstavuje překážku, kterou by soud nemohl překonat.
Podle Nejvyššího soudu by totiž trvání na přerušení řízení až do konce dědického řízení bylo „přepjatým formalismem“, který odporuje účelu spravedlivého procesu.
Rozhodnutí se v praxi nejčastěji dotkne řízení o náhradách škody, bezdůvodném obohacení či o nemajetkové újmě, tedy sporů, které se smrtí účastníka typicky přerušují.
