Muž vybudoval místo v urnovém háji, aby měl kde zapálit svíčku své mamince. Jeho sestra ale urnu odmítla z domu vydat. Se sporem o uložení popela se obrátil na ombudsmana. Kancelář veřejného ochránce práv upozorňuje, že podobné případy řeší opakovaně, zejména v období Památky zesnulých.
Syn připravil na hřbitově pietní místo s kamennou deskou, kde mohl pravidelně vzpomínat. Sestra však urnu uchovává doma a umístění na veřejné pohřebiště odmítá. Podobných situací je podle ombudsmana více a vycházejí z rozdílných představ pozůstalých o důstojnosti, soukromí a vztahu k místu posledního odpočinku.
Kancelář ombudsmana uvádí, že otázka „co je správné“ nemá jednoznačnou odpověď. Každý člověk může za života určit, jaký si přeje pohřeb a kde mají být jeho ostatky uloženy. Pokud tak neučiní, rozhodují o tom nejbližší osoby v zákonném pořadí – manžel či manželka, děti, rodiče, teprve poté sourozenci. Právě v tomto rozsahu mohou vznikat neshody.
Zákon umožňuje mít urnu doma, ale chrání i přání zemřelého
Podle zákona o pohřebnictví není uchovávání urny doma zakázané. To ale neznamená, že je takový postup vždy v souladu s přáním zemřelého nebo s právem pozůstalých na místo pro pietu a vzpomínku. Ombudsman upozorňuje, že pokud někdo z rodiny zná přání zesnulého a druhý jej nerespektuje, může tím porušovat jeho práva i rodinné vazby.
V případě muže, který se obrátil na ombudsmana, mohla být dotčena jeho možnost vykonávat pietu způsobem, který považuje za důstojný. Pokud se strany neshodnou, může se pozůstalý obrátit na civilní soud a domáhat se uložení urny na veřejném pohřebišti z důvodu zajištění přístupu k ostatkům.
Někdy pomůže rozdělení popela
Kancelář ombudsmana uvádí, že v některých sporech lze dosáhnout řešení rozdělením kremačního popela mezi pozůstalé. Tento postup se používá například tam, kde každá část rodiny chce uctívat památku zesnulého v jiném místě nebo pokud se vztahy mezi příbuznými dlouhodobě nevyvíjejí dobře.
Nejde o povinnost ani doporučení pro každý případ, ale o možnost, která může umožnit oběma stranám důstojné připomenutí zesnulého, aniž by jedna z nich měla pocit, že přichází o symbolickou nebo vztahovou vazbu.
Mohlo by vás zajímat
Památka zesnulých otevírá otázku, jak vzpomínat
Podle průzkumu Instant Research pro Arcibiskupství pražské si Památku zesnulých aktivně připomíná více než 80 procent lidí. Na hřbitovy přichází zapálit svíčku 63 procent Čechů. Dušičky jsou tak každoročně okamžikem, kdy se vracejí vzpomínky, ale někdy i rozdíly v tom, co pro různé členy rodiny znamená „důstojná vzpomínka“.
Ombudsman proto doporučuje v podobných situacích nejprve pokus o dohodu. Právní prostředky jsou k dispozici, ale smíření často vyžaduje trpělivost, otevřenou komunikaci a uznání toho, že každý truchlí jinak.
