Klíčová výpověď spolupracující spoluobviněné dostala muže na deset let do vězení za obchodování s drogami v organizované skupině. Bylo to svědectví ze msty a výměnou za nižší trest, je přesvědčen. Proces byl jako celek spravedlivý, rozhodl ale Štrasburk.
S tím nesouhlasí kyperský soudce Evropského soudu pro lidská práva Georgious Serghides. Tváří v tvář spolupracujícímu obviněnému se stávají rovnost zbraní a kontradiktorní proces iluzí, napsal v nesouhlasném stanovisku.
V případu stížnosti Fajstavr v. Česká republika neporušil český stát právo na spravedlivý proces, rozhodl aktuálně Evropský soud pro lidská práva. Soudkyni Kateřinu Šimáčkovou nahradil v tomto případě ad hoc soudce Pavel Simon. Šimáčková totiž stížnost Aleše Fajstavra rozhodovala už z pozice soudkyně českého Ústavního soudu.
Skupina vozila drogy autobusem v kufru
Stěžovatel Aleš Fajstavr se narodil v roce 1957 a žije v Jihlavě, uvádí Evropský soud pro lidská práva. Ve Štrasburku si stěžoval na proces, v němž byl výpovědí spolupracující obviněné usvědčen z obchodování s drogami v organizované skupině. Za to byl odsouzený na deset let do vězení s ostrahou.
S odkazem na článek 6 Úmluvy namítá, že odsouzení stojí jen na nespolehlivých výpovědích spoluobviněné NM. Ta v pozici spolupracující obviněné proti němu vypovídala výměnou za snížení trestu.
Mohlo by vás zajímat
Skupina balila kokain a konopí do kufrů a z Prahy je vozila do Švýcarska autobusem. Nazpátek dotyčný naopak vezl peníze. V roce 2016 policie obvinila ženu s iniciálami NM, ta se doznala. Poté požádala o status spolupracující obviněné.
Drogově závislou svědkyni kdysi urazil
Před Krajským soudem v Ústí nad Labem Aleš Fajstavr popřel, že by se této trestné činnosti účastnil. Tvrdil, že má na cesty do Švýcarska alibi. K první cestě předložil potvrzení, že byl hospitalizovaný. K druhé cestě tvrdil, že přepravoval automobily do Belgie. To chtěl prokázat dokumenty z mezinárodní dopravy a výslechem dvou svědků.
Dále argumentoval, že NM proti němu svědčila, protože ji v minulosti urazil a protože se snažila o snížení trestu. Jako drogově závislá osoba je pochybná.
V září 2019 soud Aleše Fajstavra odsoudil k deseti letům vězení s ostrahou. Svědkyni NM pouze na tři roky.
V závěrečné řeči státní zástupce připustil, že NM není bezúhonná. Zdůraznil, že se ale sama usvědčila ze závažnějšího trestného činu. Popsala činnost celé skupiny. Její výpověď byla podpořená výpověďmi šesti dalších osob. Splnila podmínky stanovené trestním řádem pro přiznání statusu spolupracující obviněné. Proto navrhl trest nižší, než je dolní hranice sazby.
Stěžovatel zatčený v Německu
Soud se opíral o výpovědi NM v přípravném řízení i před soudem. Považoval je za spolehlivé. Logicky a konzistentně popisovaly jednání všech členů skupiny a byly potvrzeny dalšími důkazy. Konkrétně výpovědí jejího bývalého partnera, telefonními nahrávkami, prohlídkou a informacemi poskytnutými autobusovou společností a švýcarskými úřady.
Stížnost Aleše Fajstavra zamítl v březnu 2021 Ústavní soud. V září 2021 byl na základě evropského zatýkacího rozkazu zatčen v Německu. V listopadu 2021 ho převezli do České republiky k výkonu trestu.
Institut spolupracujícího obviněného bez záruk
Před Evropským soudem pro lidská práva Aleš Fajstavr tvrdil, že jeho odsouzení stojí výhradně na výpovědi spolupracující obviněné. Její výpověď byla ovlivněná tím, co jí sdělila obžaloba nebo co si přečetla ve spisu. Soudy to však místo opatrnosti bagatelizovaly nebo ignorovaly.
„Vzhledem k tomu, že jí hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 10 až 18 let, byla výhoda, kterou jako spolupracující obžalovaná získala, značná,“ uvedl dále stěžovatel k motivaci NM.
Nahrávky a informace ze Švýcarska podle něho neprokázaly, že by hrál roli v cestách NM, vyvážel nebo prodával drogy.
„Pokud jde o institut spolupracujícího obviněného, jak je upravený českým právem, stěžovatel uvedl, že postrádá prakticky jakékoli záruky,“ shrnul ESLP.
Obchod s výpovědí pro nespravedlivost nestačí
Využívání takových výpovědí může zpochybnit spravedlivost řízení proti obviněnému. Ze své podstaty jsou přístupné manipulaci a mohou být učiněné výměnou za výhody nebo z osobní msty, přiznal v rozsudku Evropský soud pro lidská práva.
„Využívání těchto druhů výpovědí však samo o sobě nestačí k tomu, aby bylo řízení nespravedlivé. To závisí na konkrétních okolnostech každého případu,“ dodal k tomu ESLP.
Řízení musí být spravedlivé v celku
Úlohou Evropského soudu pro lidská práva není přezkoumávat právní předpisy, ale zjistit, zda bylo řízení „jako celek spravedlivé“, předeslal ESLP.
Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně odůvodnil, proč považoval nesrovnalosti, na které poukázala obhajoba, za irelevantní. Výpovědi NM v přípravném řízení i u soudu byly konzistentní, shrnul ESLP.
Je pravda, že výpověď NM představovala klíčový usvědčující důkaz proti stěžovateli. Obecně ale byla potvrzená jinou výpovědí. Podle ní byl stěžovatel v bytě NM u balení drog. Sám přiznal, že v bytě NM byl a doprovodil ji na autobusové nádraží v Praze.
Obvinění není falešné, spravedlivost není ohrožena
Soudy dále zkoumaly její výpověď s ohledem na znalecký posudek psychiatra. Zvážily možnou motivaci ublížit stěžovateli a zabývaly se jeho námitkami. Neshledaly důvody k falešnému obvinění.
„Ačkoli lze soudy kritizovat, že jasně nezvážily dopad této výpovědi na spravedlnost procesu, nelze říci, že si nebyly vědomy její snížené důkazní hodnoty nebo že její spolehlivost pečlivě a kriticky nezkoumaly,“ uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva.
Nelze proto říci, že odsouzení bylo založeno na důkazech, k nimž nemohl stěžovatel uplatnit své právo na obhajobu. Celková spravedlivost řízení nebyla ohrožená, když se soudy spolehly na výpověď spoluobžalované. Nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces, uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
V konfrontaci s obchodem a na šikmé ploše
S takovým závěrem ale nesouhlasil kyperský soudce Georgious Serghides. Podle jeho nesouhlasného stanoviska znamená „celková spravedlivost“ doslova spravedlnost v každém ohledu. To ale není případ spolupracujícího obviněného.
„Principy rovnosti stran a kontradiktorního řízení se stávají iluzorními, když obžaloba, jako v projednávaném případě, spoléhající se na zákon, předkládá svědectví zajištěné slibem nebo očekáváním. Zatímco obviněný je ponechán konfrontaci s důkazy formovanými vlastním zájmem, spíše než skutečným hledáním pravdy,“ napsal soudce.
Jsem toho názoru, že v takových případech svědectví spolupracujícího obviněného mění rovnováhu soudního procesu a spravedlivého procesu, protože hrací pole mezi oběma stranami – obžalobou a obhajobou – není nakloněno váhou důkazů, ale váhou podnětu. Žádná soudní opatrnost ani procesní záruka nemůže tuto strukturální nerovnost neutralizovat, vysvětlil soudce svůj nesouhlas s institutem spolupracujícího obviněného.
