Za absurdní označil soudce Jaromír Jirsa závěr Ústavního soudu, že odškodnění 369 tisíc korun za 17 let trvající nezákonnou exekuci odpovídá evropským standardům. Většina soudců odmítla, aby se částky automaticky navyšovaly podle inflace a životní úrovně. Jirsa se s tímto názorem v odlišném stanovisku neztotožnil a varoval, že takový přístup snižuje ochranu základních práv. Svůj disent uzavřel větou: „Život je jinde.“

Ústavní soud zamítl stížnost muže, který po 17 letech vleklé exekuce požadoval téměř 790 tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti mu přiznalo 350 tisíc, civilní soudy částku navýšily na 369.917 korun. Plénum konstatovalo, že odškodnění je přiměřené. „Za standard ochrany požadované Úmluvou lze označit přibližně 45 % toho, co by přiznal sám Evropský soud pro lidská práva,“ stojí v nálezu. Podle soudce zpravodaje Zdeňka Kühna je česká praxe srovnatelná či výhodnější než v Německu nebo Nizozemsku, vyšší částky poskytuje jen Francie.

„Závěr je spíše absurdní“

Proti tomu se Jirsa ohradil v tzv. disentním stanovisku. „Ústavní soud v přijatém nálezu potvrdil dlouhodobě a kategoricky zastávaný názor Nejvyššího soudu, podle kterého na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace. Takový závěr je podle mého soudu na první pohled nelogický – spíše absurdní,“ uvedl.

Takovým přístupem podle něj dochází ke snižování ochrany práv. „Nelze si nic nalhávat: nález většiny pléna fakticky dovozuje, že je ústavně souladné, sníží-li se v čase ústavní standard ochrany základního práva podle článku 36 odst. 3 Listiny. To je z ústavního hlediska nepřijatelné,“ napsal.

Upozornil také, že odškodnění nesmí zůstat jen nominálně stejné. „Odškodnění poskytované poškozeným se v čase nesmí stát jen zdánlivě spravedlivým, když nominálně zůstává stejné, ale reálně ztrácí hodnotu,“ doplnil.

Mohlo by vás zajímat

Promarněná příležitost

Podle Jirsy soudci promarnili šanci narovnat systém náhrad, který se od roku 2011 opírá o stejné základní částky. „Většina pléna ani Nejvyšší soud bohužel nevyužila příležitost vyřešit jádro problému a systém zadostiučinění – vystavený na 14 let starém stanovisku – narovnat,“ napsal.

Své stanovisko zakončil větou: „Dojem z přijatého nálezu tedy zůstává spíše v rovině povzdychu: ‚Život je jinde‘.“