Při soudním rozhodování by se mělo více mluvit a méně psát, říká ústavní soudce Jaromír Jirsa, kterému v úterý končí desetiletý mandát. Po odchodu z Ústavního soudu bude dočasně působit v Justiční akademii a připravovat soudce na změny spojené s takzvanou rozvodovou novelou občanského zákoníku. Ta by od příštího roku měla zjednodušit rozvody a nastolit i změny v péči o děti z rozvedených manželství.
Novela například zavádí smluvený rozvod, ruší obecný požadavek na zjišťování příčin rozvratu manželství a také slučuje rozvodové a opatrovnické řízení. Zakotví rovněž povinnost rodičů zajistit dětem výchovu bez tělesného trestání a duševního strádání. Už nyní se ovšem objevují kritické hlasy, které volají po opravě novely.
Jirsa by se měl postarat o to, aby soudy v celém Česku novelu aplikovaly ve stejném duchu. Kdy se sám vrátí do taláru, zatím Jirsa nechtěl předjímat. Ústavní soud vnímal jako právnický olymp, kde mají soudci perfektní podmínky a zázemí. „Takže se trošku i bojím střetu s justiční realitou. Ale na druhou stranu se na to těším, až se zase podívám do ‚jednačky‘ a vezmu si na sebe talár,“ řekl devětapadesátiletý Jirsa.
V bilančním rozhovoru před svým koncem na Ústavním soudu Jirsa apeloval na to, aby se při soudním rozhodování opět více mluvilo. Účastníci řízení ocení spíše srozumitelné vysvětlení verdiktu přímo v jednací síni než sáhodlouhý písemný rozsudek, uvedl Jirsa. Zdůraznil také to, že soudci by neměli ztrácet kontakt s realitou a schopnost vcítit se do situace účastníků řízení.
Mohlo by vás zajímat
„V počítačové době je snadné napsat třicetistránkový elaborát, který vypadá strašně učeně, ale to není podstata souzení. Podstata souzení je v tom, jít do ‚jednačky‘ a říct těm lidem z očí do očí nějaký srozumitelný verdikt. A to se trošku z justice vytrácí,“ uvedl Jirsa.
Jiná doba, jiná atmosféra
V roce 2015 Jirsu jmenoval ústavním soudcem prezident Miloš Zeman. Na sklonku desetiletého funkčního období pak zažil téměř úplnou personální proměnu soudu, jehož čtvrtou generaci formoval prezident Petr Pavel.
„Je to jiné těleso. Už jenom z toho prostého důvodu, že je tady pět kolegyň, což je znát na atmosféře jednání. Je tam víc emocí,“ uvedl. Očekává, že nová sestava bude při rozhodování méně zdrženlivá než ta předešlá, a tedy vstřícnější k stěžovatelům.
Jirsa nepatří k soudcům, kteří by pravidelně sepisovali odlišná stanoviska k nálezům kolegů, nedávno se však postavil proti většině v kauze, kde šlo o odškodnění za nezákonnou exekuci trvající 17 let a o případné zohlednění inflace a růstu životních nákladů. Jirsa se na rozdíl od ostatních domníval, že přiznané odškodnění je nepřiměřeně nízké a odlišné stanovisko zakončil konstatováním, že „život je jinde“. Soudci si podle něj musí obecně uchovat kontakt s běžným životem a schopnost pohlédnout na problém očima účastníků řízení.
„Je rozhodně důležité nebýt odtržený od reality a chtít problém vyřešit. Jestli mi něco vadilo u Ústavního soudu za těch deset let, tak to, že v některých případech se možná hledaly důvody, jak věc vyřešit procesně, nejít za podstatou problému. Vždycky je důležité vystihnout jádro problému a chtít to rozseknout prostě i s tím, že se to nebude někomu líbit. To je v pořádku, že se to někomu nelíbí, vždycky někdo prohraje,“ uvedl Jirsa.
Přítomnost otce u porodu
V minulosti Jirsa působil v Praze v civilním soudnictví. Také u Ústavního soudu často věnoval pozornost tématům rodiny, péče o děti a různým základním životním situacím, od narození až k umírání. Například v roce 2016 připravil nález, podle kterého nemocnice nesmí zpoplatňovat samotnou přítomnost otce nebo jiné blízké osoby u porodu.
V roce 2023 Jirsa v jiném nálezu zdůraznil, že zdravotníci by měli s pacienty na sklonku života i jejich blízkými více komunikovat, případně jim také dát možnost, aby předem vyslovili svá přání ohledně resuscitace v beznadějné situaci. Smrt je součástí života, ale nemluví se o ní, což je asi chyba, řekl tehdy Jirsa. Na základě jeho nálezu také soud loni rozhodl, že operace už nebude podmínkou úřední změny pohlaví.
