Souboj Pavel vs. Babiš o jmenování Babišovy vlády je ukázkou protichůdných přání jejich voličů. Jenom těm se politici zodpovídají. Hnutí ANO získalo v parlamentních volbách právě tolik hlasů, kolik jich dostal Andrej Babiš v 1. kole prezidentské volby. Petr Pavel však své jednání opírá o milion více voličů. A před sebou má druhý mandát. Navíc hlasy pro Pavla byly hlasy proti Babišovi. Přečtěte si analýzu České justice od Ireny Válové.
Kdyby se u Andreje Babiše nenabízely problémy jako „konflikt zájmů“ či „Turek“ bránící vzniku jeho vlády, zcela jistě by vyvstaly potíže jiné. Souboj Pavel v. Babiš je souboj dvou populistů v tom nejlepším slova smyslu. Oba zastupují miliony lidí, avšak s protichůdnými zájmy. Petr Pavel však má o milion více voličů.
Počet voličů Andreje Babiše se nemění
Z výsledků letošních parlamentních voleb je zjevné, že se počet voličů Andreje Babiše od prezidentských voleb v roce 2023 více či méně nemění. Je jich stále o milion (a více) méně než voličů Petra Pavla v prezidentské volbě.
Hnutí ANO vedené Andrejem Babišem získalo letos v říjnových parlamentních volbách celkem 1 940 507 hlasů. Sám Andrej Babiš dostal dva roky před tím v 1. kole prezidentské volby v lednu 2023 celkem 1 952 214 hlasů.
Jakkoli jde o úplně jiné volby, jen stěží by bylo uvěřitelné, že hlasy v letošních parlamentních volbách jsou určené Aleně Schillerové nebo Karlu Havlíčkovi a jejich myšlenkám. Pokud ano, je na tom Andrej Babiš ještě hůř. Je to sice spekulace, ale čísla až překvapivě sedí.
Mohlo by vás zajímat
Parlamentní většina nepřekonala hlasy pro Pavla
Naopak Petr Pavel prokazatelně získal ve 2. kole prezidentských voleb 3 359 301 hlasů. Andreje Babiše tehdy před dvěma lety ve 2. kole volilo o čistý milion lidí méně. Dostal celkem 2 399 898 hlasů při volební účasti 70,25 %.
Teprve když bychom sečetli hlasy navrhované nové vládní koalice, dostáváme se na číslo 2 758 719. To je parlamentní většina vzešlá z parlamentních voleb, ve které jsou schované hlasy pro Babiše.
Ale počet voličů prezidenta Petra Pavla ve 2. kole prezidentských voleb nepřekonává, jakkoli to přímo pro získání důvěry v parlamentu, když před něj vláda se žádostí předstupuje, není podstatné.
Hlasy pro Pavla jsou hlasy proti Babišovi
Ačkoliv zní logicky, že volby jsou odrazem veřejného zájmu nebo toho, co „lid řekl“, je těžké určit, co „lid skutečně řekl“ a zejména proč lidé volili tak, jak volili, uvažuje Benátská komise při Radě Evropy.
V našem případě je však jisté, že tři a půl milionu hlasů pro Petra Pavla jsou jasné hlasy proti Andrejovi Babišovi. Právě tak byl souboj těchto dvou osob postavený.
Tento střet nyní zcela logicky pokračuje, když prezident klade Andreji Babišovi podmínky jmenování jeho vlády. Plní tak přání svých voličů. Těch je víc a „nepřáli si Babiše“.
Prezident si může hrát s Babišem, jak chce
Klást Babišovi další podmínky a jakkoli prodlužovat proces jmenování prezident může, protože Ústava mu to umožňuje. Jediné, co prezidentovi hrozí, je ztráta jeho voličů v případě obhajoby mandátu pro druhé období. Z předložených čísel se zatím nezdá, že by prezident voliče výrazně ztrácel.
Ústavní žalobu proti prezidentovi může v České republice podat pouze Senát, a to třípětinovou většinou přítomných. O pozbytí úřadu prezidenta rozhoduje Ústavní soud. V nynější mocenské konstelaci nepravděpodobné.
Ve jménu stability a vlastně čehokoli
Navíc je to politický proces, jak vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva například v případu Paksas. v. Litva o sesazení prezidenta Litvy v roce 2011. Sesazený litevský prezident se nedomohl další kandidatury. Znamená to, že ani jiný potenciální žalobce by se v politickém rozhodnutí svého nedomohl.
Levicového premiéra a jeho vládu odmítl loni jmenovat francouzský prezident Emmanuel Macron ve jménu stability. Francie má sice poloprezidentský systém, ale stabilita je důvod univerzální, zvláště když levicový kandidát předložil Macronovi většinu.
Politik je v demokracii vždy populista
Jediným zdrojem legitimní politické moci je „suverénní lid,“ řekl Jean-Jacques Rousseau před 300 lety, připomíná Zpráva o demokracii, omezení mandátů a neslučitelnosti politických funkcí Benátské komise Rady Evropy.
Zpráva je z roku 2012 a zabývá se limity mandátů volených prezidentů i členů obou komor parlamentu. Uvedené tedy platí stejnou měrou pro prezidenta i pro členy parlamentů.
„V demokracii jsou politici odpovědní v první řadě občanům, kteří je volí, i když tyto vazby jsou často slabé,“ zdůrazňuje Benátská komise. Model delegace věří, že politici jsou vázáni pokyny od těch, které zastupují. Ekonomická teorie demokracie zase politiky vnímá jako podnikatele, bojující na politickém trhu o moc, a voliče jako spotřebitele, kteří volí ty, kdo odrážejí jejich zájmy, dává příklady modelů Benátská komise. Demokracie jsou různé, zdůrazňuje.
Vyjedná si prezident svoji vládu?
O to silnější je zdroj politické moci a odpovědnosti voličům z přímé volby prezidenta, kterou zavedli čeští politici údajně na přání svých voličů.
V parlamentním systému vláda odvozuje svou legitimitu od parlamentu a schopnosti získat si jeho důvěru, upozorňuje Benátská komise ve Zprávě o vztazích mezi parlamentem a vládou z roku 2024. Benátská komise neboli Evropská komise pro demokracii je orgánem Rady Evropy.
Jenže k tomu, aby vláda žádala parlament o důvěru, musí nejprve vzniknout výkonnou mocí přímo zvoleného prezidenta. Ten už se od zavedení přímé volby neopírá o parlament, ale o své voliče. Pro svoji vládu si může vyjednat vlastní podporu, pokud to dokáže.
Varování Benátské komise nakonec
„Volba mezi prezidentským a parlamentním systémem je politickou otázkou, kterou musí svobodně učinit každý jednotlivý stát. Zvolený systém by však měl být co nejjasnější a jeho ustanovení by neměla vytvářet prostor pro zbytečné komplikace a politické konflikty,“ vyzývá Benátská komise s tím, že existují různé přechodné systémy. Ty obvykle podle Benátské komise vznikají pomocí ústavních dodatků.
„Benátská komise poznamenává, že existují i příklady méně pozitivních procesů ústavních reforem, včetně několika úspěšných, pokusů o posílení prezidentských pravomocí způsobem, který poškozuje demokratický rozvoj,“ stojí doslova v dokumentu Benátské komise. Ten následně rozebírá situaci v Rumunsku, Turecku či na Ukrajině.
