Syn se narodil z mimomanželského poměru. Podle zákona se otcem zapsaným na matrice stal manžel matky. Biologický otec se devět let domáhal styku se synem u českých soudů. Ty ho ale kvůli ostrému konfliktu mezi ním a právními rodiči neurčily. Dítě nechce o otci ani slyšet. Evropský soud pro lidská práva má nyní rozhodnout, zda je vztah biologického otce a syna a jeho právních rodičů vztahem rodinným.
Stěžovatelem u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku je český občan David Kyrian z Dublovic, narozený v roce 1982. Stěžuje si, že české soudy mu odpírají právo na informace a styk s dítětem, které se narodilo v roce 2013 z mimomanželského styku.
Rozsudek v případu David Kyrian v. ČR bude vyhlášen ve čtvrtek.
Na matrice se stal právním otcem podle českého zákona tehdejší manžel matky. Rodiče se sice v roce 2022 rozvedli, hoch má ale s matrikovým otcem blízký vztah. Do rozvodu se o něho staral. Ke svému biologickému otci cítí naopak negativní emoce. „V současné době je dítě svěřeno do společné péče jeho právoplatných rodičů,“ informuje o případu ESLP.
Mohlo by vás zajímat
Muž je v konfliktu s rodiči, styk neurčený
Biologický otec usiluje o určení styku se synem od roku 2016. Do té doby se mohl s dítětem vídat, tvrdí před soudem. Jenže dva roky poté požádali rodiče o zákaz kontaktu s dítětem. Konflikt mezi rodiči a biologickým otcem se vyostřil.
„Stal se pro dítě příliš velkou zátěží a vedl k tomu, že si vůči žadateli vytvořilo negativní postoj. Soudy usoudily, že je nutné situaci uklidnit, aby se duševní stav dítěte stabilizoval,“ popisuje situaci ESLP.
Rozsudkem v roce 2020 soudy proto rozhodly, že kontakt zůstane „neurčený“. Vzhledem k jeho složitému a konfliktnímu vztahu s právními rodiči není v nejlepším zájmu dítěte panu Kyrianovi přiznat právo na styk s dítětem a poskytovat o něm informace,“ stojí doslova ve zprávě ESLP o názoru českých soudů.
Otec má postavení rodinného známého
Pokud jde o právo na informace o vzdělání a zdravotním stavu dítěte, české soudy rozhodly, že biologický otec není nositelem rodičovské odpovědnosti. Takové právo mu může být přiznané jen v rámci práva na styk s dítětem podle paragrafu 927 občanského zákoníku.
Předmětné ustanovení upravuje vztah dítěte se širší rodinou a citově blízkými známými lidmi. A to za předpokladu, že styk nepoškodí zájmy dítěte.
„Vzhledem k negativnímu postoji dítěte k stěžovateli a k tomu, že jeho zákonní rodiče byli proti poskytnutí těchto informací, by nebylo v zájmu dítěte ukládat jim takovou povinnost,“ cituje ESLP rozhodnutí českých soudů.
Jen zmínka o něm chlapce deptá
V lednu 2023 odmítl stížnost Davida Kyriana český Ústavní soud. Muž má za to, že jeho styk s dítětem má být upravený, případně i formou asistovaného kontaktu. Jinak nemá žádnou možnost, jak postoje nezletilého změnit.
„Uvádí, že v projednávané věci jde o konflikt mezi jeho právem biologického otce stýkat se s nezletilým a právem nezletilého i jeho rodičů na ochranu rodinného života,“ shrnuje v usnesení Ústavní soud.
„Skutková zjištění neumožňují závěr, že by v nejlepším zájmu nezletilého bylo upravit jeho styk se stěžovatelem. Na duševní stav nezletilého má i nyní negativní vliv již pouhá zmínka o něm,“ cituje Ústavní soud z rozhodnutí odvolacího soudu.
Chlapec preferuje svou rodinu. Biologický otec stojí vně „okruhu“. Vnímá ho negativně a má strach z narušení rodinného prostředí. „Za této situace si nelze představit jakoukoli úpravu styku, byť jen v nepřímé formě,“ uvedl Ústavní soud. Soud dále neshledal důvod, pro který by bylo v nejlepším zájmu nezletilého upravení informační povinnost rodičů vůči stěžovateli.
Otec hledá spravedlnost ve Štrasburku
U Evropského soudu pro lidská práva si muž stěžuje, že české soudy „nenalezly spravedlivou rovnováhu mezi zájmy všech zúčastněných stran“. Konflikt podle něho nemohl být jediným důvodem k odepření jeho práv, soudy mu mohly alespoň přiznat samostatné právo na informace o jeho dítěti.
Evropský osud pro lidská práva proto stěžovateli a české vládě položil v červenci 2023 dva okruhy otázek:
1. Došlo k zásahu do práva stěžovatele na respektování jeho soukromého nebo rodinného života ve smyslu článku 8 § 1 Úmluvy? Zejména, představoval vztah mezi stěžovatelem a dítětem „rodinný život“ ve smyslu článku 8 Úmluvy?
2. Pokud ano, došlo k porušení práv stěžovatele podle článku 8, pokud jde o zamítnutí jeho žádosti, aby soud určil právo na styk se synem a aby mu byly poskytnuté informace o vývoji dítěte? Uvedly soudy relevantní a dostatečné důvody k odůvodnění takového zamítnutí a vzaly řádně v úvahu zájmy všech dotčených osob, včetně nejlepšího zájmu dítěte?
Zvážily soudy možnost přiznat stěžovateli samostatné právo na informace, ačkoli nebyl ani zákonným otcem dítěte nesoucím rodičovskou odpovědnost, ani mu nebylo přiznané právo na styk podle článku 927 občanského zákoníku?
