Policie podle dnešního rozhodnutí Soudního dvora EU může uchovávat otisky prstů, DNA a další biometrická data podezřelých i obviněných podle svých interních pravidel. Státy nemusí určovat ani maximální dobu uchování, pokud zajistí pravidelné přezkoumávání nezbytnosti. Verdikt vznikl na základě dotazu českého Nejvyššího správního soudu, který řešil spor úředníka odsouzeného za zneužití pravomoci. Právě jeho případ otevřel otázku hranic policejního nakládání s citlivými údaji.
Soudní dvůr vysvětlil, že policie členských států může sama rozhodnout, zda biometrická či genetická data potřebuje uchovávat dál. Národní právo přitom musí obsahovat pravidelné intervaly pro přezkum nezbytnosti, ale nemusí určovat striktní maximální dobu. Podle soudu se tedy státy mohou rozhodnout pro flexibilnější model uchovávání dat, pokud zajistí ochranu práv dotčených osob.
Spor o otisky prstů a DNA
Případ začal v roce 2017. Policie v rámci trestního řízení proti státnímu úředníkovi odebrala otisky prstů, vzorek DNA, pořídila fotografie i podrobný popis osoby. Vše následně vložila do policejních databází. Muž se později domáhal jejich výmazu s argumentem, že zásah do jeho soukromí byl nepřiměřený a trvalý.
Krajský soud mu původně vyhověl. Nařídil policii údaje odstranit s odkazem na právo na respektování soukromého života. Policie se ale proti rozhodnutí bránila a obrátila se na Nejvyšší správní soud. Ten měl pochybnosti, jak unijní právo upravuje zacházení s biometrickými daty, a položil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku.
Podezřelí i obvinění mají stejný režim
Soudní dvůr konstatoval, že unijní právo nebrání tomu, aby státy uchovávaly biometrická a genetická data podezřelých i obviněných bez rozdílu. Rozlišování není povinné, pokud ho nevyžaduje účel zpracování. Policie ale musí vždy dodržet zásady ochrany citlivých údajů: minimalizaci, přesnost, omezení účelu a zabezpečení.
Soud zároveň zdůraznil, že zacházení s citlivými daty musí odpovídat principu přísné nezbytnosti, což se posuzuje při každém přezkumu.
Mohlo by vás zajímat
Lhůty pro přezkum místo maximální doby uchování
Členské státy podle rozsudku nemusí stanovit maximální dobu uchování biometrických dat. Mohou místo toho určit povinnost pravidelně ověřovat, zda je další uchovávání nezbytné pro trestní účely. Pokud policejní orgán přezkum provádí v přiměřených intervalech a doloží důvody pro další uchování, nejde podle soudu o zásah odporující unijním pravidlům.
Soudní dvůr tak potvrdil, že flexibilní model založený na pravidelném hodnocení je slučitelný s evropským právem, pokud spolehlivě chrání práva osob, jejichž data policie shromažďuje.
