Konec zkoušení z paragrafů. Budoucnost advokacie je ve vztazích. Nová členka představenstva České advokátní komory a partnerka Deloitte Legal Jiřina Procházková v rozhovoru pro Českou justici říká, že advokátní zkoušky i příprava koncipientů se musí zásadně změnit. Právník, s nímž se klient necítí dobře, nemá proti umělé inteligenci šanci. Kam zamíří advokátní komora s novým vedením?
Jako jednu ze svých priorit v představenstvu České advokátní komory jste ve své kandidatuře uvedla, že chcete utvářet zdravou regulaci. Co je potřeba změnit v českém právu, aby se regulace uzdravila?
Mezi dlouhodobé nešvary regulace, a to nejen té české, ale často i z Evropské unie, patří složitost, přílišná byrokratická a regulatorní zátěž. Já jsem stoupencem toho, aby pravidla hry byla jasná. To je i důvod, proč se dlouhodobě snažíme prosazovat tuto myšlenku v rámci Zákona roku, který na straně Deloitte Legal organizuji. Česká advokátní komora a její experti jsou v mnohem lepší pozici, ze které mohou předpisy ovlivňovat ještě v době, kdy vznikají. Česká advokátní komora je i připomínkovým místem při projednávání zákonů a novel.
Dobře, to ale platí roky. Přesto se kvalita regulace moc nemění. Jak konkrétně to chcete zlepšit?
Mým cílem v komoře je oživit fungování jednotlivých odborných sekcí, které jsou skvělým nástrojem pro pozitivní ovlivňování legislativy. Advokáti často nevěří, že by spolu mohli diskutovat otevřeně, protože se vnímají jako konkurenti. Ale právě tato diskuse u jednoho stolu by byla pro naši profesi nesmírně prospěšná. Měli bychom diskutovat i aplikační problémy. Můžeme sdílet dobrou praxi a tím pomoci těmto nepříjemným situacím předcházet. Má to i přesah do udržování reputace celého stavu a zajištění kvality advokátních služeb. Například když některý advokát vytvoří nesprávnou daňovou strukturu nebo když při předávání byznysu nastanou problémy, dostane se to do médií, tak si pak lidé řeknou: „Aha, advokáti tady radí špatně.“ To se pak samozřejmě dotkne nás všech, celé profese. A právě tomu chci předcházet.
Jak konkrétně by měla komora odborné sekce oživit? Co si pod slovem “oživit” představit?
Oživit znamená přilákat nové lidi, kteří mají co říct a chtějí se v komoře angažovat. Dohodli jsme se, že se jako předsedové jednotlivých sekcí budeme scházet a upozorňovat na hlavní témata, která se dotýkají advokacie. Na ta by pak představenstvo komory zaměřilo pozornost a komunikovalo je navenek vůči politikům a legislativě. Tím chceme zajistit, že advokacie bude mít jednotný hlas a bude řešit odborné otázky systematicky.
Otevírají se podle vás i některé nové oblasti, na které se dosud pozornost tolik nesoustředila a které budete chtít řešit?
Velkým úspěchem předchozího představenstva je zakotvení principu důvěrnosti v novele zákona o advokacii. To je ale jen začátek. Nyní je potřeba tento princip promítnout do procesních předpisů a do praxe, sdílet zkušenosti. Vysvětlit musíme například to, jak se má s tímto principem zacházet i v situacích, kdy na případu pracují neadvokáti.
Před rozhovorem jste mi říkala, že reformovat se musí i vzdělávání advokátů a koncipientů. Jak konkrétně?
Chci se zaměřit na praktické znalosti práva a na soft skills. Memorování a zkoušení platného práva je do budoucna neudržitelné. Důležité je vzdělávání v etických a stavovských otázkách, aby advokáti uměli správně reagovat v krizových situacích. To by podle mě opět velmi prospělo kultivaci celé profese.
Souvisí úpravy vzdělávání a advokátních zkoušek i s nástupem umělé inteligence a se změnami, které přináší mimo jiné i do výchovy mladých advokátů?
Částečně. Koncipienti budou dělat jiný typ práce. Kanceláře i klienti od nich budou očekávat jiné znalosti – kritické myšlení, porozumění klientovi a byznysu. Mladí právníci by se měli učit ptát, zajímat se o to, co klient potřebuje, jak funguje jeho podnikání. Právo hodně souvisí s ekonomikou, právníci potřebují i ekonomické vzdělání. Tím ale nechci říct, že s nástupem AI by okamžitě všichni měli přestat veškeré znalosti držet v hlavě a měli by se soustředit jenom na soft skills. AI je nástroj, který usnadňuje práci, ale advokát stále nese odpovědnost za výstupy. Co je ale pravdou, že koncipientů bude potřeba méně a s jinými dovednostmi, než tomu bylo v minulosti.
Zaměřit se chcete také na vytvoření nových pokynů, jak by měli advokáti pracovat s umělou inteligencí. Co konkrétně by měly zahrnovat?
Klíčová je ochrana klientských dat a edukace o rizicích AI. Advokát musí revidovat výstupy umělé inteligence stejně, jako by revidoval jiné zdroje. Je to nástroj, který pomáhá s rešeršemi a analýzou dat, ale odpovědnost zůstává na člověku. AI může halucinovat nebo vytvářet nesprávné informace. Proto je potřeba její výstupy vždy kriticky zhodnotit.
Jak zvládá advokacie krok do digitální doby, například elektronické spisy?
V Česku stále bohužel nemáme elektronické spisy na soudech. To je obrovská brzda, která zpomaluje procesy. Musíme na soudy osobně, domluvit se se soudním úředníkem, spis si ofotit a pak ho teprve u nás v kanceláři převádíme do elektronické podoby. Například v Estonsku advokáti mají vzdálený přístup přes své ID k elektronickým spisům. Je to rychlé a efektivní. Nemusí trávit celé dny cestováním mezi městy na příslušné soudy, aby mohli nahlédnout do spisů. Mohou s nimi rovnou pracovat.
Co brání digitalizaci českého soudnictví?
Byrokracie a dlouhé výběrové řízení na IT zakázky, které mezitím zastarávají. Navíc to musí být priorita ministerstva, jinak se digitalizace nepodaří.
Máte své klienty a práci v Deloitte Legal, kde jste partnerkou a vedoucí oddělení daňových sporů. Vedete projekt Zákon roku. Proč jste se k tomu všemu rozhodla vstoupit ještě do představenstva advokátní komory?
Vadí mi, že spousta věcí, které směřují k tomu zlepšit obraz profese, modernizovat ji a připravit na novou dobu, se děje mimo komoru. I já jsem to dělala. To ale není správné. Komora by měla být skutečně platforma, kde se advokáti potkávají a řeší všechny ty věci, o kterých se tady teď celou dobu mluvíme. Myslím, že to má mnohem větší sílu, než když jeden advokát napíše post na LinkedIn nebo napíše něco do novin. My se o tom máme bavit společně.
Přijde mi také velmi důležité otevřít komoru novým lidem. Například i v rámci vzdělávání – organizovat i několikadenní akce mimo Prahu a Brno, aby se tam lidé potkali a cítili sounáležitost s advokátní komunitou. Myslím, že nás hodně brzdí, že mezi sebou hledáme rozdíly místo spojnic. Takže chci zajistit rozhodně větší otevřenost komory, aby tam vstupovali lidé, kteří chtějí řešit věci týkající se naší profese právě na té platformě.
Co by z tohoto nového přístupu, o kterém mluvíme, ze sdílení zkušeností, změn ve vzdělávání advokátů a tak dál, měl mít klient?
Klient by měl získat větší míru důvěry v naši službu. Když potřebuje právní radu, nepůjde do ChatuGPT, ale za svým advokátem. Protože bude vědět, že jeho služba má přidanou hodnotu, míří na potřeby klienta a jeho citlivé informace nevypouští jen tak do veřejného prostoru. To je náš nejvyšší cíl.
Říká se, že by advokátní služba měla být pro klienta i zážitek, aby neutíkal pro právní rady právě k ChatGPT. Je na tom něco pravdy? A může i to být do budoucna třeba měřítkem úspěšnosti kanceláří?
Budoucnost advokacie vidím ve vztazích. Pokud se v nějaké oblasti dosáhne určité míry automatizace, logicky přibývá klientů, kteří řeší právní otázky bez advokáta. Proto si myslím, že dlouhodobě úspěšní budou ti advokáti, kteří budou schopni budovat vztahy a rozumět potřebám klienta. A na to je dobré mít čas a prostor, který se ušetří právě tím, že některé věci jednoduše odpadnou. Právníci nebudou muset i díky nasazení umělé inteligence dělat tolik rešerší. Nebudou muset zdlouhavě pročítat množství zdrojů, protože to dostanou v komprimované podobě. K tomu, co dlouhodobě platí, že právník musí být důvěryhodná osoba, s níž řešíte často i důvěrné věci, se bude přidávat i to, že se s ním klient cítí dobře. S větším nástupem technologií získá právě péče o zákazníky na významu. Stejně jako v jakémkoliv jiném byznysu bude platit, že když dvě společnosti nabízejí stejnou službu, jedete do té, kde se cítíte lépe.
