Zažila česká parlamentní kultura svůj definitivní bod zlomu? Vládní koalice Andreje Babiše – hnutí ANO, SPD a Motoristů – přichází s radikálním řezem do jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Cíl je jasný: skoncovat s nekonečnými nočními maratony a obstrukcemi, které paralyzují stát. Ironií osudu však omezení navrhují právě ti politici, kteří v minulosti rekordy v délce řečnění sami pokořili.

Proč chce vláda umlčet opozici a co za tímto nečekaným krokem vidí politologové?

Stopka pro řečnické maratony: Deset minut a dost

Nová pravidla zásadně krátí prostor pro vystupování řadových zákonodárců. Pokud návrh projde, poslanec pověřený stanoviskem klubu dostane maximálně 30 minut. Stejný limit má platit i pro předsedy stran a místopředsedy sněmovny. Ostatní poslanci se budou muset vejít do deseti minut, přičemž sněmovna může tento čas dále upravit, ale nesmí klesnout pod tuto minimální hranici.

Tato změna míří přímo proti taktice, kterou proslul zejména Tomio Okamura. Ten loni dokázal mluvit v kuse téměř jedenáct hodin. Podle politologa Lukáše Jelínka se nynější vládní sestava prostě bojí, aby sněmovna nebyla paralyzovaná úplně stejně, jako ji poslední čtyři roky paralyzovala ona sama.

K návrhu se překvapivě připojil i opoziční politik Marek Benda Foto: Radek Čepelák

Vláda zůstává nedotknutelná: Nerovný souboj u řečniště

Návrh obsahuje jeden zásadní háček, který budí vášně. Zatímco opozici svazují nové limity, členové vlády, prezident a předseda sněmovny mohou hovořit bez omezení i nadále. Tato výjimka vytváří značnou nerovnost v parlamentní debatě. Vláda tak chrání především sebe a svou schopnost prosazovat zákony bez dlouhého odporu.

Politologové upozorňují, že zatímco opozice ztrácí jeden z mála účinných nástrojů, ministři si ponechávají právo mluvit, kdykoliv se jim zachce. Marek Benda (ODS) k tomu podotýká, že právo členů vlády vystoupit na plénu vychází přímo z Ústavy ČR, ačkoliv ta o délce projevu mlčí.

Mohlo by vás zajímat

Překvapivé spojenectví: Proč se přidal Marek Benda?

Největší politické pozdvižení vyvolal podpis Marka Bendy z opoziční ODS pod vládním návrhem. Dlouholetý poslanec svůj krok označuje za čistý pragmatismus. Nechce prý už zažívat další volební období plné desetihodinových monologů. Jelínek toto zapojení opozičního poslance hodnotí jako státnické gesto, které má otupit hrany politického zápasu.

Benda nicméně zůstává skeptický k tomu, zda samotná změna zákona zachrání upadající úroveň debat. Podle něj politickou kulturu neurčuje jednací řád, ale schopnost politiků chovat se kulturně. Slibuje, že nová opozice bude k vládnutí přistupovat konstruktivněji než její předchůdci.

Inspirace z ciziny: Francouzský vs. německý model

Česko v regulaci projevů není žádným průkopníkem. Parlamentní diskusi nějakým způsobem omezuje 16 zemí Evropské unie a Velká Británie. Studie Parlamentního institutu ukazuje dva hlavní přístupy:

  • Německý model: Ve Spolkovém sněmu nesmí zákonodárce hovořit déle než 15 minut a čas se přiděluje podle síly poslaneckých klubů.
  • Francouzský model: Zde má opozice garantováno 60 % času na rozpravu, aby vláda nemohla debatu ovládnout. Předsedové klubů zde mohou mluvit až hodinu.

Současný český návrh se však francouzské cestě, která chrání práva opozice, spíše vzdaluje. Odborníci varují, že narychlo předložený text slouží hlavně k ochraně vládnutí před obstrukcemi, které dříve vyhovovaly těm, kteří je dnes chtějí zakázat.