Programátor na volné noze sedí místo kanceláře s počítačem v apartmánu u moře. Kurýr pracující pro rozvozovou společnost přijímá pracovní úkoly, kdy se mu zlíbí. Nechce dovolenou ani nemocenskou . A vedle nich je dělník v továrně, pro kterého jsou jistoty klíčové. Česko stojí před zásadní otázkou, jak má vypadat zaměstnanec 21. století a koho má zákoník práce skutečně chránit. Odpovědi hledala konference Ekonomického deníku a České justice Právo a trh práce.
V Česku přibývá programátorů, kreativců i lidí z dalších profesí, kteří dobrovolně míří do šedé zóny švarcsystému. Pracují pro jedinou firmu, přesto u ní nejsou zaměstnáni a práci jí dodávají jako samostatní podnikatelé. Nestojí o nemocenskou, dovolenou či ochranu před výpovědí. Podle nedávné studie PAQ Research a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí je takových pseudopodnikatelů v Česku až 175 tisíc. Ekonomové navíc očekávají zvyšování jejich počtu. Mladí lidé více touží po možnosti určovat si tempo, místo i směr vlastní práce.
Právě tady vzniká konflikt, který současný zákoník práce neumí pojmenovat, natož vyřešit. „Pokud není dostatečný prostor v pracovněprávní úpravě, pracovní vztahy utíkají do jiných obdobných právních vztahů – buď do šedé ekonomiky, anebo mimo pracovně právní vztah do podnikatelské zóny,“ upozornila na konferenci Právo a trh práce vedoucí oddělení mzdově právního ministerstva práce a sociálních věcí Lenka Dufková.
Nový model? Při vyšším platu mírnější pravidla
Jak by na tento konflikt, jemuž Česko aktuálně čelí, měly reagovat zákony? Tomáš Procházka, specialista na pracovní právo a partner advokátní kanceláře Aegis Law, navrhl přelomovou změnu přístupu. „Mně
osobně by se velmi líbilo mít dvojkolejný zákoník práce,“ uvedl. Na jedné straně by podle něj stály tradiční profese, jako jsou třeba dělníci nebo prodavačky, které by zákoník práce chránil jako dosud. Na druhou kolej by pak dostali možnost přeskočit zaměstnanci se silnější vyjednávací pozicí, jako třeba již zmínění programátoři a specialisté v IT, kteří si s firmami sami dokážou dohodnout dobré pracovní podmínky.
„Dělící kritérium, které je fér a myslím si, že může fungovat, je podle toho, kolik člověk vydělává,“ pokračuje Procházka. Nedává totiž podle něj smysl, aby lidé, kteří vydělají stovky tisíc měsíčně a sami si
rozvrhují pracovní dobu, podléhali stejně přísným pravidlům jako dělníci v ocelárně.
Mohlo by vás zajímat
„Pojďme se bavit o tom, jestli když někdo vydělává 100 tisíc nebo 200 tisíc měsíčně, opravdu potřebuje, abychom mu každý den vedli evidenci pracovní doby, jestli potřebuje, abychom sledovali, jestli nepracuje po desáté večer nebo neotevře počítač o víkendu,“ zmiňuje Procházka. Výši příjmu považuje za jediné objektivní kritérium, které nelze obcházet ani kreativně interpretovat. A zároveň toto „dělítko“ otevírá cestu k tomu, aby méně zranitelní lidé mohli ze zákoníku práce dobrovolně a legálně „vystoupit“.
Rigidní pravidla brzdí ekonomiku
Podle podnikového právníka technologické společnosti JetBrains Martina Kotvy přísná pracovněprávní pravidla brzdí nejen progresivní firmy, ale i ekonomický růst. Na konferenci připomněl, že v IT světě se projekty rodí a zanikají během měsíců. To vše v odvětví, kde je nouze o kvalifikované pracovníky. Aby se firmy dokázaly chopit nových podnikatelských příležitostí, musí ale lidi i v těžkých podmínkách rychle sehnat.
„Když jste zavázáni pracovněprávním poměrem s rigidnějšími pravidly, zpomaluje to trh a vznikají neefektivity,“ zdůraznil Kotva. Právě to považuje za jeden z hlavních důvodů, proč se část IT pracovníků drží v šedé zóně a tváří se jako podnikatelé, ač fakticky vykonávají závislou, tedy zaměstnaneckou, práci. Vidí v tom také důvod, proč bude tlak na flexibilitu minimálně v tomto odvětví dál růst.
Tlak z Evropy
Avšak k revizi pracovního práva nutí podle Lenky Dufkové Česko i další novinky. Především evropská směrnice o práci prostřednictvím platforem. Ta řeší zaměstnávání lidí, kteří pracují například jako řidiči nebo kurýři pro platformy typu Bolt, Wolt či Uber. Zavádí opatření, která mají usnadnit správné určení statutu pracovníků a zabránit situacím, kdy jsou nesprávně klasifikováni jako osoby samostatně výdělečně činné, ačkoliv by měli být zaměstnanci.
Prokázat, kdo je podnikatel a kdo zaměstnanec, bude muset sama platforma. Pokud neobstojí, budou její pracovníci automaticky považování za zaměstnance s příslušnými právy, ochranou například před výpovědí a nárokem na zaměstnanecké výhody a benefity.
Česko má přesně rok na to, aby pravidla stanovená směrnicí přeneslo do svého právního řádu. „Možná nás čeká okamžik, kdy budeme potřebovat redefinovat, co vlastně je pracovněprávní vztah. Co jsou jeho základní znaky a koho má zákoník práce chránit,“ řekla Dufková.
Debatu vedle toho otevírají i další resorty. Na ministerstvu průmyslu a obchodu například vzniká zákon, který by zavedl novou formu zaměstnávání pro začínající firmy. Jít by mělo o právní vztah, který stojí mezi zaměstnancem a samostatně pracujícím kontraktorem.
Více volnosti uvnitř jednoho zákoníku
Také podle zástupců odborů spěje doba k tomu, aby zákoník práce reagoval na nové formy zaměstnávání. „Trendy nás donutí k tomu, abychom nějakým způsobem zachytili digitální svět. Ale mělo by to vždycky dopadnout tak, aby neutrpěl ani zaměstnavatel, ani ten zaměstnanec,“ zdůraznil na konferenci předseda odborového svazu KOVO Roman Ďurčo.
Změny by především neměly jít revoluční cestou. Představa dvou zákoníků práce, jak ji předestřel advokát Tomáš Procházka, je podle Ďurča pro odbory nepřijatelná. „Jako cestu vidíme pracovat na zákoníku práce tak, aby mohl do budoucna zvýhodnit individuální smlouvu nebo individuální pracovní vztah,“ navrhuje Ďurčo.
S tím souhlasí i profesor Masarykovy univerzity a bývalý šéf legislativy na ministerstvu práce a sociálních věcí Petr Hůrka. „Výhodou českého zákoníku práce je, že je jeden. Kdybychom začali psát pro každou kategorii pracovníků zvláštní předpis, byla by to cesta do pekel,“ říká.
Aby ve stáří nebyli závislí na sociálních dávkách
I když někteří lidé nestojí o plánování pracovní doby nebo třeba proplácení přesčasů, jiné části zákoníku práce by pro ně bez ohledu na to měly platit dál. „I když berou 200 tisíc korun, pořád je potřeba, aby pro ně platily zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, chránit je budeme proti náhradě škody,“ pokračoval Hůrka.
Avšak i on s Procházkou souhlasí v základní úvaze: Tam, kde mají pracovníci větší míru volnosti, je zapotřebí míru zákonné ochrany přehodnotit. Česko k tomu ostatně nutí i ekonomická realita, kdy stále více zaměstnanců s vyššími příjmy volí místo zaměstnání práci na živnostenský list. Stát tím přichází o peníze, které by za ně firmy zaplatily na povinném sociálním a nemocenském pojištění.
„Stát potřebuje, aby si lidé našetřili na stáří a nebyli závislí na sociálních dávkách. Musíme tedy nastavit pevnější podmínky, aby z práce nechtěli utéct,“ zdůrazňuje Hůrka.
Kdo je kdo na trhu práce
Právě směrnice o práci prostřednictvím platforem, kterou zmínila Lenka Dufková, podle Hůrky otevírá zásadní otázku: kdo je vlastně zaměstnanec a kdo už ne. S tím souvisí i to, na koho dopadnou striktí pravidla a získá vysoký standard ochrany a kdo naopak zůstane vně. „Kdo bude venku, bude si flexsecurity (kombinace flexibility a ochrany – pozn. red.) řešit sám. Kdo bude uvnitř, bude mít jistou míru ochrany, ale některé věci si bude moci dohodnout sám se zaměstnavatelem,“ popisuje Hůrka.
Podle Tomáše Procházky je klíčovým momentem nový evropský test zaměstnaneckého statutu, jehož zavedení souvisí právě se zmíněnou směrnicí. „Čeká nás velká debata o tom, jak ten test nastavíme v Čechách,“ podotýká advokát. Evropští zákonodárci totiž nechali nastavení konkrétních mantinelů na jednotlivých členských zemích.
Jedno ale považují účastníci konference Právo a trh práce za jisté: současná pravidla přestávají stačit. Stát musí na jednu stranu chránit ty, kteří to opravdu potřebují. Zároveň ale zabránit tomu, aby ti, kteří o ochranu nestojí, hledali cesty, jak se z ní vyvázat, i když stojí na hraně legality. Výsledek určí, jak bude nejen český trh práce, ale i celá ekonomika a hlavně tempo jejího růstu vypadat v příštích desetiletích.
