Pětice českých obhájců si stěžuje ve Štrasburku na stát. Advokáti hájili jednoho klienta ve dvou různých věcech. Při domovní prohlídce v prvním případě zajistila policie e-maily, které však použila v druhém případě. Český stát porušil zásadu ochrany komunikace mezi advokátem a klientem, stěžují si obhájci. Právo na důvěrnost komunikace v tomto případě Ústava ani Úmluva nechrání, oponuje český Ústavní soud.
O nadcházejícím rozhodnutí stížnosti Černý a spol. v. ČR informuje Evropský soud pro lidská práva (ESLP) i sami stěžovatelé. Ty před ESLP zastupují Zdeněk Koudelka a Anna Citterbergová.
Pět stěžovatelů dříve vystupovalo jako obhájci obviněného Shahrama Zadeha. Jmenovitě jde o Adama Černého, Petra Kočího, Pavla Čapčucha, Ondřeje Lichnovského a Ilonu Medňanskou.
Případ se týká zařazení e-mailové komunikace mezi obhájci a jejich klientem získané domovní prohlídkou klienta v první trestní věci a následně vložené do spisu v druhé trestní věci. Stěžovatelé tvrdí, že zařazení jejich e-mailové komunikace s klientem do spisu představuje zásah do soukromého života a korespondence a do svobodného výkonu jejich povolání advokáta.
Mohlo by vás zajímat
20 000 stran a e-maily s obhájci v jiném spisu
V rámci trestního řízení s obviněným Shahramem Zadehem u něho byla v roce 2016 provedená domovní prohlídka. Policie mu zabavila chytrý telefon a tablet, popisuje případ ESLP.
Z těchto zařízení bylo následně získáno 20 000 stran materiálu včetně korespondence mezi Zadehem a jeho obhájci. Tento materiál byl zařazen i do druhého trestního spisu. Veškeré pokusy o odstranění důvěrných informací ze spisu byly zamítnuté. A to nakonec i Ústavním soudem v roce 2019, pokračuje v popisu ESLP.
Komora: Jde o samu podstatu advokacie
Český Ústavní soud vyhověl v tomto řízení žádosti České advokátní komory (ČAK) o přiznání postavení vedlejšího účastníka. Komora tvrdila, že osm z tehdejších devíti stěžujících si obhájců jsou její příslušníci. Jejich práva při výkonu advokacie měla být orgánem veřejné moci porušena. Tato ústavní stížnost podle Komory překročila vlastní zájmy stěžovatelů.
Týkala se samé podstaty advokacie a povinnosti zachování mlčenlivosti advokáta jako příjemce tajemství klientů. Podle stěžovatelů ve stížnosti před Ústavním soudem šlo o „realizaci ústavně garantovaného základního práva na obhajobu a právní pomoc. Jakožto i ochrany svobodného výkonu advokacie“.
Ale bez vědomí advokátů
Jak ovšem vyplývá ze zprávy stěžovatelů, vstup ČAK do případu se odehrál bez stanoviska dotčených advokátů. Obhájci proto nyní s odkazem na Článek 6 Úmluvy – právo na spravedlivý proces před ESLP namítají, že žádost České advokátní komory o vstup do řízení před Ústavním soudem ve své věci nedostali k vyjádření.
Ústavní stížnost byla nakonec odmítnutá usnesením senátu předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského, informují stěžovatelé.
ÚS: Je to právo klienta, nikoli advokáta
Právo na zachování důvěrnosti komunikace mezi obviněným a advokátem nesvědčí advokátovi, ale je projekcí práva obviněného, uvedl mimo jiné v rozhodnutí český Ústavní soud.
„Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta,“ uznal Ústavní soud. Nejedná se v žádném případě o výsadu advokáta, ale jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu.
V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany v situacích jeho ohrožení. To jsou podle Ústavního soudu případy jako „domovní prohlídka u advokáta nebo v jeho kanceláři podle ustanovení § 85b trestního řádu“.
Použití mailů s obhájcem neporušuje jeho práva?
„Nejde tedy o právo obhájce advokáta, a tím spíše nejde o základní právo zaručené či chráněné Listinou nebo Úmluvou, k jejichž ochraně je Ústavní soud povolán především,“ pokračoval Ústavní soud.
Popsaným zásahem policie tak podle Ústavního soudu nemůže být porušený zákaz zneužití práv. Ani tvrzená základní lidská práva a svobody podle Listiny základních práv a svobod a Úmluvy ani právo na svobodnou volbu povolání.
Použití korespondence s advokátem získané od klienta není podle Ústavního soudu porušení práv advokáta. „Namítají-li tedy stěžovatelé advokáti porušení svých práv shora popsaným jiným zásahem orgánu veřejné moci, je jejich návrh zjevně neopodstatněný,“ uzavřel rozhodnutí Ústavní soud.
Ne, je to prolomení a ztráta práv všech
Advokát Zdeněk Koudelka, který stěžovatele zastupuje před Evropským soudem pro lidská práva uvádí, že „práva a postavení obhájců jsou určující pro práva a postavení všech osob“. „Pokud v určité zemi ztratí svá práva obhajoba, fakticky ztrácejí práva všichni lidé, jejichž práva nemohou být účinně hájena,“ napsal k případu.
„Nelze připustit, aby komunikace mezi obhájcem a jeho klientem, která požívá ochrany například při nařízeném odposlechu či sledování elektronické komunikace, byla prolomitelná jinými zásahy státu. Například prostřednictvím domovní prohlídky,“ vysvětlil Koudelka
Otázky Evropského soudu pro lidská práva
Souběžně stěžovatelé také podali žalobu o odškodnění a někteří z nich se dočkali omluvy. V dubnu 2025 Nejvyšší soud rozhodl v případu klienta Z., že vložení materiálu do spisu bylo nezákonné, podotýkají stěžovatelé.
O rozhodnutí Nejvyššího soudu Česká justice už dříve informovala.
Evropský soud pro lidská práva položil stěžovatelům i zástupcům české vlády tyto otázky:
1. Představovalo zařazení e-mailové komunikace stěžovatelů s jejich klientem, extrahované z jeho elektronických zařízení zajištěných během domovní prohlídky, do spisu trestní věci proti klientovi zásah do práva stěžovatelů na respektování soukromého života a korespondence ve smyslu článku 8 § 1 Úmluvy? Pokud ano, byl tento zásah v souladu se zákonem a nezbytný ve smyslu článku 8 § 2 Úmluvy?
2. Měli stěžovatelé před Ústavním soudem spravedlivý proces? Zejména byly dodrženy zásady kontradiktorního řízení a rovnosti stran, vzhledem k tomu, že vyjádření předložená Ústavnímu soudu Českou advokátní komorou nebyla stěžovatelům sdělená?
3. Měli stěžovatelé k dispozici účinné vnitrostátní opravné prostředky pro své stížnosti podle článku 8 Úmluvy, jak to vyžaduje článek 13 Úmluvy?
