Vánoce jsou symbolem klidu, rodinné soudržnosti a kontinuity. Pro děti z rozvedených nebo rozpadajících se rodin ale naopak často znamenají zvýšenou psychickou zátěž. Nejde jen o otázky typu: „S kým budu trávit Štědrý den?“. Právní úprava péče o děti a jejich psychická pohoda se o Vánocích dostávají do těsného kontaktu a někdy i napětí.
„Z klinické praxe víme, že právě v období Vánoc se u dětí z rozvádějících se rodin častěji objevují psychosomatické obtíže, regresivní chování, poruchy spánku nebo zvýšená emoční dráždivost. Nejde o patologii, ale o přirozenou reakci na narušení pocitu bezpečí v klíčovém vztahovém období,“ upozorňuje rodinný terapeut a prezident Asociace manželských a rodinných poradců ČR Martin Galbavý.
Děti se podle něj v období Vánoc nevědomě vztahují k představě rodiny jako celku a bezpečí. Pokud se rodina rozpadá nebo je silně konfliktní, vzniká u dítěte vnitřní rozpor, který zvyšuje úzkost a psychické napětí.
Právní režim Vánoc
Nejlepší je, když se rodiče na tom, jak budou trávit Vánoce i po rozvodu, dokážou dohodnout. „Dítě nepotřebuje dokonalé Vánoce, ale emocionálně pravdivé a bezpečné prostředí, kde není nuceno nést zodpovědnost za dospělé,“ říká Galbavý.
K dohodě se rodiče snaží vést i právníci, kteří s nimi rozvody řeší. „Někteří rodiče se dokážou i po rozvodu sejít a Vánoce společně s dětmi oslavit. Nejčastější je dohoda na střídání – jeden rok jsou děti přes Štědrý den s mámou a později od 25. nebo 26. 12. s tátou, příští rok se to otočí,“ popisuje advokátka Bříza & Trubač Marta Zavadilová.
Mohlo by vás zajímat
Psychologové také doporučují, aby si v rozvrácených rodinách stanovili jasný plán vánočních prázdnin s co největším předstihem a neměnili ho. Chaos a nepředvídatelnost jsou pro děti rizikové a zvyšují jejich psychologické napětí.
Když se nedohodnou
Zajímavé je, že právě Vánoce bývají i u jinak konsensuálních rodičů citlivým bodem. „Někdy se rodiče zaseknou na tom, kdo bude při střídání první na řadě, tedy s kým budou děti na Štědrý den o prvních ‚rozdělených‘ Vánocích,“ říká Zavadilová. Pokud se nedohodnou, rozhodne soud.
Ještě před deseti lety přitom nebývalo výjimkou, že režim střídání soudy stanovily striktně a někdy i na úkor některého z rodičů. Rozsudky dělící péči zdánlivě spravedlivě mezi rodiče pak vypadaly například takto: matka bude mít dítě v péči od 22. do 26. prosince ráno. Otec si je převezme v 26. 12. v 9.00 a vrátí ho matce 28. 12. v 18.00.
V roce 2017 ale rezolutně zasáhl Ústavní soud. Nižším instancím, které péči o děti zpravidla řeší, dal jasný návod, jak při úpravě styku dětí a rodičů během svátků a prázdnin postupovat. Vyzdvihl přitom jedinečnost Štědrého dne.
„Má-li být upraven styk nerezidentního rodiče přiměřeně, je nutné, aby měl možnost být s dítětem i na Štědrý den (tedy v ten pro dítě i jeho rodiče ‚nejsvátečnější‘ den v roce) – obdobně jako matka dítěte,“ konstatoval tehdy v nálezu předseda soudního senátu Vladimír Sládeček.
Za vhodné nastavení Ústavní soud označil rovnoměrné rozložení péče o děti během svátků s pravidelným rytmem střídání – nejlépe v režimu sudých a lichých let. Stejný režim jako o Vánocích by měla justice nastavovat i o dalších významných svátcích a také třeba o jarních, velikonočních či podzimních prázdninách.
Soudy tak nyní vycházejí z principu, že úprava péče nebo styku o vánočních prázdninách má přednost před běžným režimem. „Například má-li mít otec děti v péči každý sudý týden a každý druhý rok s ním mají trávit Štědrý den, tak to tak v daném roce platí, i kdyby Štědrý den spadal do lichého týdne, kdy by jinak o děti pečovala matka,“ vysvětluje Marta Zavadilová. Vánoce jsou zkrátka natolik specifickým obdobím, že si zaslouží vlastní právní režim.
Vánoce jako emocionální zesilovač
Zatímco právo řeší především čas a harmonogram, psychologie se soustředí na vnitřní prožívání dítěte. Rodinný terapeut Galbavý upozorňuje, že Vánoce fungují jako silný emocionální zesilovač. „Dítě si může klást otázky o své hodnotě, stabilitě vztahů i o vlastní odpovědnosti za rozpad rodiny. Časté jsou fantazie typu ‚kdybych byl lepší, rodiče by spolu zůstali‘, které dítěti pomáhají zachovat iluzi kontroly, ale zároveň ho zatěžují pocitem viny,“ popisuje Galbavý.
Za nejčasnější chybu považuje snahu vytvořit normální nebo dokonce dokonalé Vánoce za každou cenu a bez ohledu na emocionální stav rodiny. Rodiče tím podle terapeuta často popírají realitu a nevědomě dítěti sdělují, že jeho smutek nebo zmatek nemají místo. Dítě se pak dostává do vnitřního konfliktu: buď potlačí své emoce, nebo riskuje ztrátu blízkosti. „Smír má smysl pouze tehdy, pokud je skutečný, nikoli jen formální,“ podotýká terapeut.
Další vážnou chybou je vtahování dítěte do rodičovského konfliktu, a to i velmi nenápadnými způsoby, narážkami či neverbálními signály. Dítě se ocitá v loajalitním konfliktu a přebírá odpovědnost za emoce dospělých. Z odborného hlediska jde o parentifikaci, která může mít dlouhodobé dopady.
Co dětem pomáhá: struktura, rituály a pravdivost
Z psychologického hlediska je klíčová stabilita a předvídatelnost. Dítě potřebuje dopředu vědět, kde bude, s kým a co ho čeká. Neméně důležité jsou rituály. „Nemusí jít o velké rituály, často postačí drobnosti: stejná pohádka, stejný čas večeře, společný moment, který se opakuje. Rituál říká: ‚Něco zůstává, i když se hodně změnilo,‘“ vysvětluje Galbavý.
Rodiče by také měli umět unést ambivalentní emoce dítěte: radost z času s jedním rodičem a zároveň smutek z odloučení od druhého. Pokud rodiče tuto ambivalenci pojmenují a přijmou, dítě se nemusí svých emocí bát.
Při vysvětlování změn je zásadní oddělit rozchod rodičů od vztahu k dítěti. Dítě musí opakovaně slyšet, že rozchod není jeho vina a že vztah k oběma rodičům trvá.
A co příští Vánoce?
Letošní Vánoce se v rozvrácených rodinách navíc nesou v duchu obzvlášť velké nejistoty. Od ledna má do právní úpravy rozvodů zasáhnout novela občanského zákoníku. Rodiče má sice vést ke smíru, avšak kritici upozorňují, že neřeší problém vysoce konfliktních rozvodů. Naopak v nich nechává děti nechráněné. V parlamentu se dokonce v posledních měsících objevily snahy rozvodovou novelu odložit. Ale prozatím vyšly naprázdno.
Přes kontroverze spojené s novelou ujišťuje advokátka Marta Zavadilová rodiče o jednom: v oblasti vánoční péče nová právní úprava zásadní změny nepřinese. Soudy budou i nadále vést rodiče k dohodě.
Jenže právo sice dokáže nastavit rámec, ale samo o sobě dítě neochrání. „Hlavním rizikovým faktorem pro psychický vývoj dítěte není rozvod sám o sobě, ale intenzita a délka rodičovského konfliktu,“ upozorňuje Galbavý.
Vánoce v rozvodovém kontextu tak ukazují, jak důležitá je spolupráce právní a psychologické perspektivy. Rozvod nemusí být pro dítě traumatem. Tím se stává až tehdy, když se z rodičovského konfliktu stane jeho každodenní realita. O Vánocích to platí dvojnásob.
