Senátor Václav Láska (SEN 21) chce stůj co stůj zabránit tomu, aby inkasní agentury parazitovaly na samoživitelkách a jejich dětech. Připravil už paragrafové znění novely, která má zastavit postupování pohledávek na alimentech. Novinka, kterou od ledna zavádí novela občanského zákoníku, podle neziskových organizací vystavuje sociálně slabé rodiče hrozbě obchodu s chudobou. Změnu nebezpečných ustanovení občanského zákoníku chce Láska nejprve projednat s vládním hnutím ANO. Pokud neuspěje, předloží svůj návrh nejpozději koncem ledna.

Z čeho pramení vaše obavy z hrozícího obchodu s chudobou v souvislosti s novým způsobem postoupení pohledávek na výživném?

Zákon neobsahuje dostatečné pojistky a v zásadě ani obsahovat nemůže. Máme dostatek zkušeností s tím, že někteří podnikatelé zákon vždycky obejdou, aby si vytvořili výhodný byznys. Obchod s výživným k tomu přímo vybízí, protože pohledávky často postupují samoživitelé či samoživitelky v nouzi. To představuje ideální materiál pro různé lichváře a podvodníky. Jejich důvtip a vynalézavost mnohonásobně přesahuje možnosti zákona.

Můžete uvést konkrétní příklad zneužití zákona?

Zákon říká, že pohledávka může být postoupena jen za 100 % jistiny. Ale jak zabráníte tomu, aby firma kupující pohledávku zaplatila 100 % hodnoty pohledávky a samoživitel jí obratem zaplatil například za právní analýzu vymáhání pohledávky 50 % hodnoty? Zákon nedokáže pokrýt všechny možné způsoby, jak lze povinnost zaplatit jistinu obejít. Proto nikde v Evropě neexistuje právní úprava, která by umožňovala postupování pohledávek soukromým subjektům. Jsou státy, například Francie, kde umožňují postupovat pohledávky na výživném státním institucím. My jsme ale opravdu jediní, kdo zákonem umožní postupování pohledávek soukromníkům.

Pokud by se měly postupovat pohledávky směrem ke státu, tak by to podle vás ještě šlo? Problém vidíte opravdu jen v těch firmách?

Rozhodně. Kromě nebezpečí pro samoživitelky a děti je tu i druhý faktor – vysoké sankční úroky. Kupříkladu i kdyby pohledávka byla postoupena za 100 % jistiny, kupující může neplatiče zatížit dalším dluhem přes půjčky od spřátelených firem. Výsledkem je, že samoživitelka může na další běžné výživné zapomenout.

Zkušenosti z trhu ale ukazují, že současné nástroje, například zmíněná exekuce, jsou pro rodiče často psychicky i finančně náročné. Opravdu to nemůže být argument, který by zavedení postoupení pohledávky ospravedlnil? Je pak přece na každém rodiči, aby si vyhodnotil rizika.

To rozhodně ne. Postoupení pohledávky je opravdu problematické. Samoživitelé sice dostanou nějaké peníze, ale zároveň hrozí, že na běžném výživném začne vznikat nový dluh, který pravděpodobně už nikdy nezaplatí. Hlavní obava je řetězení dluhů a dluhová spirála. To ve výsledku samoživitelům nepomůže.

Existuje jiný způsob, jak pomoct rodičům, kteří výživné nedostávají?

Rozhodně ano. Zvýšení pravomocí exekutorů, například možnost zabavit průkazy pro hobby činnosti – rybářské lístky, pilotní průkazy a podobně. Můžeme diskutovat i o zákazu vstupů na kulturní či sportovní akce. Myšlenka je jednoduchá: pokud nemáš na výživné, nemáš ani na zábavu. Tento přístup je jednoduchý a v souladu s ústavním pořádkem.

Co když rodič na výživné nemá z objektivních důvodů?

V tom případě musí zasáhnout stát. Pokud klesá porodnost a stát motivuje k rodičovství, musí zajistit, že rodič v nouzi dostane pomoc.

Se senátorkou Hanou Marvanovou jste usilovali o odložení účinnosti novely. Jak vypadá situace nyní? Vzhledem k tomu, že máme konec prosince, se už asi novelu nepodaří odložit.

Na podzim jsme k tomu pořádali v Senátu kulatý stůl, na kterém poslankyně Helena Válková slíbila, že se o odložení novely rozhodně pokusí. My jsme si proto řekli, že je lepší, když se toho chopí někdo, kdo je součástí vládní strany, než když to budeme dělat my budoucí opozičníci. Pak z toho ale paní Válková nějak couvla, pak znovu říkala, že to připraví. Ale teď už je samozřejmě evidentní, že se to do konce roku nestihne.

Co tedy dál? Budete o odložení nebo změnu novely usilovat i v dalších měsících?

Rozhodně ano. Ale potřebovali bychom k tomu jednotný postoj vládního hnutí ANO, jestli to chce, nebo nechce. Když budeme změnu připravovat formou senátního návrhu, tak její schválení vždycky zabere minimálně rok. Je to totiž nejdelší cesta, která existuje. Návrh musí posoudit Senát, pak vláda, Poslanecká sněmovna a zase znovu Senát. To je prostě peklo. Kdyby ale návrh podali poslanci hnutí ANO, mohlo by to být hotové za dva, za tři měsíce. I tak samozřejmě nastane problém co s postoupenými pohledávkami, který už budou v mezidobí postoupeny, ale pořád to ještě můžeme zastavit před tím, než se to rozjede ve větší míře. A nebudeme se muset za dva roky být prsa, kdo zastaví tuto rozjetou lichvu.

Co uděláte, když hnutí ANO výzvu nepřijme a nebude se snažit zákon změnit?

Tak to předložíme sami. Mám v podstatě připravené paragrafové znění a můžu to kdykoliv donést na jednání Senátu. Ale když to udělám já, bude to v podstatě jenom gesto. Ke změně rychle nedojde. S některými poslanci hnutí ANO jsem o tom už mluvil, ale zatím jsem nedostal jednoznačnou odpověď. Dám jim čas ještě přes svátky a v lednu se na ně vrhnu.

Co je pro vás nejzazší termín, do kdy jste ochoten s hnutím ANO vyjednávat?

Konec ledna.

Jak by se měli rodiče chovat, když novela v lednu vstoupí v účinnost?

Osobně bych vyzval rodiče, aby se zdrželi postupování pohledávek inkasním agenturám. Jediný smysluplný způsob vidím, když samoživitel pohledávku postoupí na příbuzného, který má silnější nervy, větší razanci a větší odstup od bývalého partnera, aby to lépe vymáhal. Typicky třeba postoupení na dědečka, který je připraven si to s tím parchantem vyřídit.

Může samoživitelům nějak pomoci třeba neziskový sektor?

Roli neziskového sektoru vidím v tom a také bych ho o to chtěl poprosit, aby se ve své práci, kde má vazby na sociálně slabší, pokusil zdokumentovat případy, kdy k postoupení pohledávky dojde. Abychom pak byli schopni co nejrychleji popsat fígle, které inkasní agentury používají. A také abychom mohli co nejrychleji na konkrétních případech ukázat, že se děje to, čeho se obáváme. To by pak mohlo samozřejmě podpořit chuť ke změně zákona předtím, než to nabude obludných rozměrů.