Rozvod na jedno stání, bez tahání špinavého prádla před soudem? Zakladatelka Donati Legal Gabriela Donati v rozhovoru pro Českou justici vysvětluje, co čerstvá rozvodová novela změnila v soudních síních. A proč je podle ní správné, že se rozvod začíná podobat scéně z amerického filmu?
Jak vnímáte aktuální snahy o zrušení nebo odložení účinnosti rozvodové novely? Nemůže to v právní praxi vyvolávat značnou nejistotu, zejména s ohledem na to, že rozvodová řízení často trvají i několik let?
Vnímám tyto snahy spíše jako politickou otázku, nikoli jako reakci na reálné problémy aplikační praxe. Novela, jejíž prosazení je spojeno zejména se jménem Evy Decroix, představuje podle mého názoru velmi racionální a potřebnou změnu, která reflektuje skutečné potřeby většiny rozvádějících se manželů. Drtivá většina rozvodů totiž není extrémně konfliktní, ale zároveň ani zcela bezkonfliktní, a právě na tyto situace novela míří.
Pro tuto skupinu představuje zjednodušení procesních postupů významnou úlevu. Soudy se navíc na účinnost novely připravovaly s dostatečným předstihem, přibližně od druhé poloviny roku 2025, a směřovaly k tomu, aby od 1. ledna 2026 byly nové postupy plně aplikovatelné. Jakýkoli odklad nebo rušení v této fázi by podle mého názoru vedly spíše k prohloubení právní nejistoty.
Znamená to, že se rozvodová a opatrovnická řízení začala v praxi zjednodušovat ještě před samotnou účinností novely?
Ano, tento trend byl patrný již před formální účinností nové právní úpravy. V praxi docházelo ke zjednodušování standardních rozvodových řízení, ale také řízení opatrovnických, zejména tam, kde rodiče byli schopni alespoň základní dohody. Moje zkušenost je taková, že výlučnou péči soudy v druhé polovině roku 2025 již nestanovovaly, a to ani když šlo o výrazně asymetrický režim ve prospěch jednoho z rodičů. V podstatě řekly: „Víme, že bude novela a že její nastavení směřuje k tomu, že o dítě mají pečovat oba rodiče.“
Řízení se také začala zrychlovat. Dokonce jsem se setkala s tím, že jeden soud rozhodl bez nařízení jednání. Pružnější soudy, jako je třeba Okresní soud pro Prahu-západ nebo Obvodní soud pro Prahu 5, z mé zkušenosti dávaly klientům také procesní úlevy. Jednání u soudu mnohdy proběhla opravdu rychle.
To ale mluvíme o prakticky nekonfliktních rozvodech. Jak je to v případech, že se rodiče nedokážou dohodnout, nebo dokonce dochází v rodině k násilí. I tam novela stačí?
V případě vysoce konfliktních rozvodů, kde se objevují závažné okolnosti, například domácí násilí nebo dlouhodobé manipulativní chování, je dopracování těchto specifických aspektů legitimní a může být přínosné. Nicméně samotná účinnost novely by měla zůstat zachována. Její odklad by v praxi znamenal návrat k nejednoznačnosti a zvýšené nejistotě jak pro soudy, tak pro účastníky řízení.
Ale když přijde věcná novela, která se bude snažit doplnit slabá místa právní úpravy – nejen konfliktní rozvody, ale i třeba alimenty a postoupení dluhu na výživném, tak je to v pořádku.
Mohlo by vás zajímat
Pojďme nahlédnout do soudní síně. Jak konkrétně probíhá řízení po novele v případě, že se rodiče dokážou dohodnout na všech zásadních otázkách?
V situaci, kdy se manželé dohodnou jak na majetkovém vypořádání, tak na úpravě poměrů k nezletilým dětem, a tuto dohodu předloží soudu, je možné projednat vše v rámci jediného řízení. Soud v takovém případě posuzuje dohodu z hlediska její zákonnosti a zejména z pohledu nejlepšího zájmu dítěte.
Pokud shledá, že dohoda splňuje zákonné podmínky, schválí ji, rozhodne o rozvodu manželství a současně upraví poměry k dětem. Pokud k dohodě nedojde, majetkové vypořádání se řeší samostatně v navazujícím řízení.
Takže pokud se rodiče domluví, rozvede je soud na jedno stání?
Dá se to tak říct. Dokonce se rozvod může odehrát i v kanceláři soudce, takzvaně ve formě jiného soudního úkonu. To by mělo vypadat prakticky jako v americkém filmu. Ale jak přesně to bude probíhat, se teprve uvidí. Protože podle mých informací se soudci na novelu teprve teď v průběhu ledna a února školí. Takže největší novinky naběhnou se zpožděním.
Už teď je ale patrné, že se soudní řízení zrychluje. Mám například případ, kdy nám dobíhá opatrovnické řízení a už nám k tomu soudkyně rovnou připojila rozvod. Jinými slovy víme, že za 14 dní se rovnou rodiče i rozvedou. To znamená velký posun.
Je podle vás správné, že se půjde rozvést takto „jednoduše“, jak říkáte „jako v americkém filmu“?
Ano. Často si neuvědomujeme, že samotné soudní jednání může trvat třeba jen půl hodiny, ale to, co mu předchází, je pro účastníky mimořádně zatěžující. Stres nezačíná v jednací síni, ale už ráno před soudem, často den nebo i několik dní předem. Pro většinu lidí je rozvod sám o sobě velmi náročná životní situace, a nutnost ji ještě administrativně řešit před cizími lidmi, kteří rozhodují o tom, zda jejich manželství zanikne, tuto zátěž výrazně zvyšuje.
V praxi jsem se opakovaně setkávala se situacemi, kdy se rodičům podařilo po dlouhém a emočně vypjatém sporu dosáhnout dohody například o péči o děti, ale přesto museli absolvovat další soudní jednání výhradně kvůli samotnému rozvodu. A to i v případech, kdy už bylo zřejmé, že manželství fakticky nefunguje.
Stávalo se také, že jsme narazili na velmi formalistický přístup soudu. Soudce se nejprve snažil manžele smířit, a pokud konstatoval, že rozvod nelze považovat za nesporný, zahájil zkoumání příčin rozvratu manželství. V takových situacích se samozřejmě advokáti snaží soudci vysvětlit kontext věci a proces co nejvíce klientům ulehčit. Pokud však soud trval na striktním formálním výkladu zákona, právní úprava nám v tom příliš nepomáhala. Právě proto považuji zjednodušení rozvodového procesu za krok správným směrem.
Jak se novela dotýká stanovení výživného, když budou o dítě pečovat oba rodiče? Historicky se stávalo, že když soud dítě svěřil do společné péče, tedy režimu ponechaného na dohodě rodičů, nestanovoval v rozsudku ani výživné.
Z praktického hlediska se v této oblasti nic zásadního nemění. Novela odstranila terminologické rozlišování jednotlivých forem péče, nicméně samotná rodičovská práva a povinnosti zůstávají zachovány. Pokud se rodiče dohodnou na tom, že dítě bude v péči obou, není nezbytné výživné výslovně stanovovat, nicméně není ani vyloučeno, aby bylo součástí soudního rozhodnutí.
Rozhodující je vždy konkrétní dohoda rodičů a skutečné rozdělení péče a nákladů. Soud vstupuje do této dohody pouze v případě, že by byla v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.
Jakým způsobem soud stanoví výši výživného?
Nadále se vychází z doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti, které zohledňují příjem rodiče, věk dítěte a míru péče každého z rodičů. Tyto tabulky slouží jako vodítko, nikoli jako závazný předpis. V případě mimořádných nebo nadstandardních výdajů, například na volnočasové aktivity, vzdělávání či dovolené, se postupuje podle skutečné spotřeby a dohody rodičů. Pokud dohoda není možná a jeden z rodičů obstruuje, je na místě soudní zásah, který tyto otázky autoritativně vyřeší.
Co když jeden z rodičů řekne druhému „ty za dítě moc utrácíš, tak ho na dovolenou neber, nebo neplať tak drahý koníček?“ Jak by se mělo v takovém případě postupovat?
Na kroužcích a dalších zájmových aktivitách, které bude dítě navštěvovat, by se měli rodiče dohodnout. Pokud se nedohodnou, musíme porovnávat životní úroveň obou rodičů. Pokud jeden z rodičů cestuje, má drahé auto nebo chodí do dražších restaurací – byť třeba jen občas, například jednou měsíčně nebo v době, kdy děti nemá u sebe – pořád to vypovídá o jeho životní úrovni. A platí základní princip rodinného práva, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
Pokud jeden z rodičů výrazně lépe vydělává, bere děti na drahé dovolené a druhý takové možnosti nemá, je namístě řešit, aby životní úroveň dítěte byla u obou rodičů srovnatelná. V takovém případě je na místě, aby ten finančně silnější rodič tuto nerovnost dorovnal.
Zároveň ale existují i opačné situace – například kdy rodič, který vydělává méně, chce děti brát na dovolené nebo jim hradit aktivity, a druhý rodič to rozporuje. Takové otázky musíme řešit individuálně. Pokud je to potřeba, nebráním se ani soudnímu řešení. V praxi navíc často stačí už samotné podání návrhu k soudu a rodiče se nakonec dohodnou. Někdy zafunguje i prostý moment uvědomění si odpovědnosti a někdy i špatné svědomí.
Zmínila jste, že alimenty a jejich vymáhání jsou oblasti, kde byste si ještě dokázala představit změnu novely. Na čem konkrétně by se mohlo zapracovat?
Je potřeba říci, že máme nástroje pro případ neplacení výživného – institut náhradního výživného, máme možnost postoupení pohledávek na výživném a další mechanismy, které by měly pomoci dostat peníze k dětem. Myslím si ale, že ke zlepšení praktické vymahatelnosti by byla zapotřebí systematická edukace. Mnoho lidí totiž vůbec neví, jakým způsobem lze výživné efektivně vymáhat, jak rychle lze podat návrh na exekuci, nebo čeho se v celém procesu nemusí obávat. Běžný rodič často nejde hned za advokátem, protože výše výživného nemusí být taková, aby se mu právní zastoupení ekonomicky vyplatilo. O to důležitější je, aby existovala obecná, srozumitelná informace o tom, jak postupovat svépomocí.
Pomohlo by například, kdyby lidé věděli, jak sepsat návrh na exekuci, jaké podklady je potřeba k návrhu doložit a jaké informace mohou exekutorovi poskytnout už na začátku. V praxi je velmi užitečné exekutorovi rovnou sdělit například čísla účtů povinného, jeho zaměstnavatele nebo firmy, se kterými spolupracuje. Exekutor sice disponuje vlastními informačními nástroji, ale pokud mu věřitel tyto údaje poskytne, může mu výrazně ulehčit a urychlit práci.
Zároveň si mnoho lidí neuvědomuje, že mají možnost volby exekutora. Zákonný zástupce dítěte si může vybrat exekutora například podle bydliště dlužníka, což může mít praktický význam i pro provádění mobiliárních exekucí. Tyto možnosti ale bez základní orientace v systému zůstávají nevyužité. Právě proto považuji edukaci za klíčovou. Pomohla by zejména těm, kteří si nemohou dovolit zaplatit advokáta a nejsou v pozici, kdy by jednoduše řekli: „Zaplatím vám a vy to za mě vyřídíte.“
Jak hodnotíte možnost opětovné zpřísnění trestnosti neplacení výživného, které ve sněmovně zmínil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc? Přitom neplacení výživného přestalo být automaticky považováno za trestný čin teprve od 1. ledna letošního roku.
V praxi se s trestněprávní rovinou neplacení výživného setkávám spíše okrajově. Ve většině případů nejde o úplné neplacení, ale o částečné plnění nebo spor o výši stanoveného výživného. Zavádění přísnější trestní odpovědnosti může vést k tomu, že se povinní rodiče budou snažit vyhýbat oficiálním příjmům, nebo budou situaci dále eskalovat, což ve výsledku neprospívá dítěti.
Za efektivnější považuji důraz na informovanost a dostupnost civilněprávních nástrojů, zejména exekučního vymáhání. Rodiče často nevědí, jak správně postupovat, jaké podklady předložit nebo jak spolupracovat s exekutorem. Právě v tom vidím prostor pro zlepšení.
Jaké chyby podle vašich zkušeností lidé při rozvodu dělají nejčastěji?
Nejčastější chybou je, že lidé včas nevyhledají odbornou pomoc, a to jak ve vztahu k dětem, tak k majetkovým otázkám. Ve stresové situaci pak dělají unáhlená rozhodnutí, která mohou mít dlouhodobé a někdy i nevratné důsledky.
Další častou chybou je neschopnost nebo neochota jednat a hledat kompromis. Mnoho sporů je vedeno spíše na úrovni subjektivních morálních nároků než reálných právních možností, což jsou velmi odlišné pohledy. Často řeším i rozchody nesezdaných párů a zjistím, že jeden z partnerů nemá nárok na žádný majetek. Vždycky jim pak radím: běžte a rychle se dohodněte, dokud je na druhé straně třeba špatný pocit, špatné svědomí. Když se rychle dohodnete, máte alespoň něco jisté. Tak praxe funguje.
Co očekáváte od účinnosti novely v každodenní soudní praxi?
Očekávám především zrychlení a zefektivnění běžných, méně konfliktních rozvodových řízení. Zároveň se ukáže, jak bude v praxi fungovat vymáhání výživného a případné postupování pohledávek. Pokud soudy zareagují pružně a budou novou úpravu aplikovat v duchu jejího smyslu, může novela významně přispět ke snížení administrativní i psychické zátěže jak na straně soudů, tak na straně účastníků řízení.
