Muž začal po narození syna bít svoji družku. U ženy se za deset let rozvinul syndrom týrané osoby, proto mu odpouštěla a věřila, že násilí není týrání a že se muž změní. Ten soudům tvrdil, že k útokům docházelo z obou stran a šlo jen o tzv. „italské soužití“. Nejvyšší soud ale jeho dovolání odmítl s tím, že v takovém případě by oba partneři museli být v rovnocenném postavení. Podle verdiktu to tak ale nebylo, šlo o týrání ženy, i když to ona sama popírala.
Vše mělo začít po narození jejich syna, muž začal ženu bít kvůli nespokojenosti s péčí o potomka. Fackoval ji, poškodil jí zuby, způsobil jí otoky na rukou, poranění obličeje i hrudníku. Trvalo to deset let a skončilo pracovní neschopností ženy. Muž se u soudu bránil, že problémy vyvolávala i žena a doma se opakovaně prali.
Nejvyšší soud ale dovolání muže odmítl. Jeho Trestní kolegium případ projednalo na posledním zasedání a schválilo z něho právní věty. Trestní odpovědnost za týrání osoby žijící ve společné domácnosti nevylučuje ani to, když se partneři napadají navzájem. Domácí násilí a „italské soužití“ nelze zaměňovat, upozornil soud.
Zvedni ruku a nahlásím týrání
U ženy se rozvinul syndrom týrané osoby. Stále muži odpouštěla, vinu brala na sebe a věřila, že se násilník změní. Nebyla schopná situaci nijak řešit. Muž byl odsouzený ke dvěma letům vězení se čtyřletou podmínkou a k převýchovně za dozoru probačního úředníka.
V dovolání poukázal na to, že konflikty byly oboustranné a žena je často vyvolávala. Což ona připustila ve své výpovědi. Necítila se týraná, nepociťovala psychické útrapy a jednání muže nevnímala jako těžké příkoří.
Mohlo by vás zajímat
Svá tvrzení muž doložil videozáznamem. Na něm ho naopak družka „bezdůvodně napadá údery pěstí, lahví, nebo při vzájemné komunikaci házením popelníku.“ K tomu na videu říká: „Jestli zvedneš ruku, tak tě nahlásím za týrání.“
Představy muže a popírání ženy nic nemění
Muž si myslí, že to on rezignoval na řešení sporů. Před eskalací slovního konfliktu prý raději odešel do své pracovny. Tam měl užívat „návykové látky“ k utlumení psychického stavu a vytěsnění situace.
Podle státního zástupce však jde jen o představu odsouzeného muže. Soudy totiž zjistily něco jiného. Znalci odhalili ženinu závislost na tyranovi a soudy prokázaly týrání. „Na tom nemůže nic změnit hodnocení samotné poškozené, a to tím spíše, že se jedná o projev syndromu týrané osoby,“ uvedl v reakci na dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Žena muže nekriticky miluje a brání
S tím souhlasil i Nejvyšší soud. U syndromu týrané osoby je typické, že týraný člověk je na pachateli psychicky závislý, jeho jednání omlouvá, zlehčuje a vinu bere na sebe. Po odchodu od agresora se k němu opakovaně vrací.
Partnera se taková oběť bojí a současně ho nekriticky miluje. Přizpůsobuje mu své chování a čeká, že se změní. Jakmile se ale soužití obnoví, jejich patologický vztah se upevní. Jde o začarovaný kruh, uvádí se v rozsudku.
Ještě jsou tady svědci
Žena skutečně u hlavního líčení prohlásila, že chování muže nepovažovala za týrání. Jenže u soudu vypovídali i svědci, se kterými o situaci hovořila – rodiče a kolegyně v práci. Kolegyně popsala chování ženy v zaměstnání, její strach z muže a psychické obtíže, uvádí se v rozsudku.
„Jestliže z provedeného dokazování vyplývá, že poškozená byla ze strany obviněného dlouhodobě vystavena zlému nakládání, které mělo za následek rozvinutí syndromu týrané osoby, je pro vyvození trestní odpovědnosti za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu § 199 tr. zákoníku nerozhodné, že poškozená v hlavním líčení prohlásila, že jednání obviněného nevnímala jako týrání,“ vyslovil právní větu Nejvyšší soud.
NS: Nezaměňujte týrání za „italskou domácnost“
Také s námitkou o „italské domácnosti“, kdy je napadání vzájemné, se podle Nejvyššího soudu nižší instance dostatečně a správně vypořádaly. Ačkoliv byly nadávky skutečně vzájemné, jednání muže přerostlo v domácí násilí. Na rozdíl od jednání ženy dosahovalo takové intenzity, že bylo možné označit ho za týrání.
Domácí násilí nelze podle Nejvyššího soudu zaměňovat s tzv. „italskou domácností“, kdy například oba manželé „po vzájemné hádce a potyčce ničí věci druhého, a nakonec třeba i zcela zdemolují byt.“
„Zde jsou totiž oba účastníci v ,rovném´ postavení, jsou silnými partnery, jsou pachateli i oběťmi současně,“ vysvětlil soud. Chybí znak mocenské asymetrie, je to hádka rovnocenných partnerů, nikoli vztah násilník – oběť.
Nerovné postavení násilníků končí týráním
Domácí násilí je postupná eskalace, kdy druhému partnerovi jde o lidskou důstojnost a poté i o život, zopakoval Nejvyšší soud svoji definici z roku 2009.
Tato definice zcela odpovídá dění ve zmiňované domácnosti. „Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí se může dopustit i osoba, jejíž soužití s týranou osobou lze jinak označit za tzv. italské,“ zdůraznil dále Nejvyšší soud. Stane se to, pokud jednání vybočí z rámce běžných hádek, ve kterých mají obě strany rovnocenné postavení. Nastane mocenská asymetrie a z toho plynoucí vztah pachatel – oběť.
Po narození syna byl muž nespokojený
Rozhodující je rovněž délka, po kterou k násilí dochází. Dokazováním soudy „spolehlivě zjistily, že muž začal ženu týrat po narození jejich syna v roce 2011.“ Jako záminka mu posloužil způsob, jakým si žena počínala při vedení jejich domácnosti a péči o potomka.
Postupně projevy agrese vůči ní zintenzivňoval. „Docházelo k fyzickému napadání, jehož poslední projev nakonec vedl k trestnímu stíhání obviněného,“ uzavřel Nejvyšší soud s tím, že soudy stanovily délku týrání správně na deset let od roku 2011 do roku 2021.
