Rozhodnutí prezidenta Petra Pavla nejmenovat poslance Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí otevřelo spor o hranice prezidentských pravomocí. Předseda strany Petr Macinka mluví o ústavním faulu a zpochybňuje nestrannost Ústavního soudu, což Hrad odmítá jako nepřípustné. Ústavní právník Ondřej Preuss v rozhovoru pro Českou justici upozorňuje, že prezident se v této situaci pohybuje „na hraně“ své role, a vysvětluje, kdy už musí mít odmítnutí ministra právní, nikoli jen politický důvod a jakou roli v podobných sporech hraje přímá volba hlavy státu.
Překročil prezident Petr Pavel v případě odmítnutí jmenovat Filipa Turka hranice, které mu Ústava dává, nebo se stále pohybuje v rámci svých pravomocí?
Zde záleží na tom, jak vnímáme roli prezidenta v našem systému. Většina odborníků se přiklání ke stabilizační, moderační a reprezentativní roli prezidenta v parlamentním systému. Prezident Pavel se zde tedy pohybuje na hraně.
Je však potřeba jednoznačně odmítnout tezi, že by si prezident k tomu připravoval půdu výběrem ústavních soudců. Nic tomu nenasvědčuje.
Může prezident hodnotit osobu navrženého ministra z hlediska jeho názorů, minulých výroků či politické kontroverznosti, nebo má z ústavního hlediska zkoumat jen formální předpoklady?
Prezident nepochybně může hodnotit navržené osobnosti ze všech možných úhlů. Druhá věc je, nakolik může opřít své rozhodnutí o odmítnutí nominace o politické argumenty.
Dle mého názoru zde musí existovat právní důvod odmítnutí, nikoli jen politický nesouhlas. Nicméně právním důvodem patrně může být i „nebezpečí“ ztělesňované daným kandidátem pro demokratický právní řád a bezpečnost republiky. Například pokud by šlo o agenta cizí státní moci či organizovaného zločinu.
Hraje v podobných sporech roli fakt, že je prezident v Česku volen přímo? Posílila přímá volba prezidentský mandát natolik, že se promítá i do výkladu jeho pravomocí vůči vládě?
Právně velmi omezeně, politicky však patrně poměrně dost.
Pokud by se podobná situace opakovala častěji, nehrozí České republice posun
k poloprezidentskému modelu bez změny Ústavy?
Ano, toto je možná úvaha. Musel by to však být dlouhodobý proces a záleželo by zejména na jednání ostatních aktérů, především předsedy vlády.
