Má stát firmám zaplatit úroky z peněz, které jim zadržel zajišťovacím příkazem, i když postupoval podle zákona – ale na příliš vysokou částku? Právě tuto otázku má vyřešit Soudní dvůr Evropské unie. Obrátil se na něj Nejvyšší správní soud, který kvůli tomu přerušil řízení ve sporu mezi firmou a finanční správou. Vyplývá to z webu NSS.
Případ se týká společnosti Central Europe Mark. Finanční správa jí před deseti lety kvůli podezření na podvod s DPH zablokovala více než 13,5 milionu korun prostřednictvím zajišťovacího příkazu. Obávala se, že by jinak stát daň nevymohl.
Později se ale ukázalo, že zajištění bylo nadhodnocené. Správce daně částku snížil zhruba na 7,5 milionu korun. Firma následně požadovala úrok z rozdílu šesti milionů korun, s nimiž po určitou dobu nemohla nijak nakládat.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl. Společnost se proto obrátila na Nejvyšší správní soud.
Mohlo by vás zajímat
Zákonný postup, ale zásah do majetku
Podle českého práva vzniká nárok na úrok jen tehdy, pokud byl zajišťovací příkaz nezákonný. V tomto případě ale soudy dospěly k závěru, že finanční správa postupovala v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud přesto upozornil, že zákonnost postupu neznamená, že nedošlo k zásahu do majetkové sféry firmy.
„Ačkoli postup finanční správy byl v souladu se zákonem, nelze pominout, že došlo k blokaci finančních prostředků žalobkyně. S peněžními prostředky tvořícími rozdíl mezi původně zajištěnou částkou a sníženou zajištěnou částkou totiž žalobkyně nemohla po určitý čas nakládat,“ uvedl soud.
Otázka přiměřenosti a neutrality daně
NSS připomněl, že unijní soud už dříve rozhodl, že pokud stát zadržuje nadměrný odpočet DPH nepřiměřeně dlouho, musí plátci zaplatit úrok, a to i tehdy, když to vnitrostátní zákon výslovně neřeší.
Teď chce NSS vědět, zda se stejný princip uplatní i u zajišťovacích příkazů – tedy v situaci, kdy stát zadrží peníze ještě před stanovením daně a následně se ukáže, že část zajištění nebyla nutná.
Podle soudu vyvstává otázka, zda je takový postup bez finanční kompenzace v souladu se zásadou přiměřenosti a daňové neutrality.
„Vyvstává proto otázka, zda není v rozporu se zásadou přiměřenosti, případně neutrality daně, aby stát toto zajištění finančních prostředků osobě povinné k dani nijak nekompenzoval,“ uvedl NSS.
Dopad na praxi finanční správy
Zajišťovací příkazy patří dlouhodobě mezi nejtvrdší nástroje finanční správy. Nejvyšší správní soud už v minulosti opakovaně zdůraznil, že je lze použít jen jako krajní řešení a s maximální obezřetností, protože mohou mít likvidační dopady.
V roce 2017 to soud výslovně uvedl v kauze společnosti FAU, která po vydání zajišťovacích příkazů zkrachovala.
Rozhodnutí Soudního dvora EU může mít zásadní dopad na dosavadní praxi. Pokud dospěje k závěru, že úroky náleží i při zákonném, ale nadhodnoceném zajištění, otevře to firmám cestu k finanční kompenzaci a státu uloží přehodnotit, jak s tímto nástrojem nakládá.
Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti až poté, co obdrží odpověď z Lucemburku.
