Které zákony přijaté v loňském roce měly nejpozitivnější dopad na podnikání a ekonomické prostředí v Česku? Soutěž o nejlepší předpis a dobrou zákonodárnou praxi podle odborníků zapojených do ankety Deloitte Zákon roku připomíná hledání jehly v kupce sena. Místo kvalitních a promyšlených zákonů přibývají poslanecké přílepky bez hodnocení dopadů, regulace bobtná a dialog s praxí pokulhává. Letošní ročník tak spíš než jasného vítěze odhaluje nepříjemnou realitu: české zákonodárství má k ideálu daleko.
„Přijímané předpisy celkově nejsou dostatečně kvalitní. A trošku paběrkujeme,“ zhodnotil výběr zákonů nominovaných do letošního ročníku Zákona roku člen výkonného výboru ankety a člen prezidia Komory daňových poradců Jiří Nesrovnal. Na navržení nejlepších předpisů přijatých v loňském roce měli experti ve výkonném výboru několik týdnů, poté o nich ještě dlouze a detailně debatovali na společném jednání. Přesto letošní seznam nominací, o nichž bude nyní hlasovat veřejnost, ukazuje místo přehlídky silných a promyšlených zákonů spíše na strukturální problémy českého zákonodárství.
„Vzkaz pro politiky je v posledních letech v podstatě neměnný, ale letos nabývá na intenzitě: byznys nepotřebuje legislativní smršť, ale přehlednost, stabilitu a předvídatelnost,“ říká partnerka advokátní kanceláře Deloitte Legal a hlavní organizátorka ankety Zákon roku Jiřina Procházková.
Hledá se skutečný přínos regulace
Hlavním kritériem pro výběr předpisů do ankety Zákon roku je jejich reálný dopad na podnikání. „V hlavní kategorii ‚Nejlepší zákon pro byznys‘ oceňujeme předpisy, které mají za cíl přinést pozitivní dopad na podnikání a celkové ekonomické prostředí. Vítězí pak typicky předpisy, které přinášejí konkrétní praktická zlepšení,“ vysvětluje Procházková.
Do nominací se podle ní dostávají české i evropské právní normy přijaté v uplynulém roce, které podnikání zjednodušují, posouvají regulaci k větší efektivitě nebo pomáhají řešit aktuální problémy firem.
Mohlo by vás zajímat
Ve druhé kategorii – ‚Legislativní počin roku‚ – už nejde jen o samotný obsah zákona, ale také o proces jeho vzniku. „Těmi může být zapojení odborné veřejnosti, srozumitelnost zákona pro adresáty nebo zjednodušení uložených povinností,“ popisuje Procházková. Správný legislativní proces je přitom stejně důležitý jako samotný věcný přínos zákona.
Který předpis by se měl stát Zákonem roku 2025? Hlasujte na webových stránkách ankety.
Pozitiva se hledají velmi obtížně
Mezi nominované předpisy se letos dostaly hned tři daňové změny: zvýšení limitu pro daňově uznatelné opravné položky k nedobytným pohledávkám z 30 tisíc na 50 tisíc korun, novela v oblasti správy daní a působnosti Celní správy, která má usnadnit obcím vymáhání pokut, a evropská směrnice ViDA modernizující pravidla DPH a zavádějící v Evropské unii elektronickou fakturaci.
„Do nominací Zákona roku byly všechny vybrány proto, že odrážejí snahu co nejvíce přizpůsobit zákony, respektive některá jejich ustanovení aktuálnímu podnikatelskému světu,“ říká ředitelka v týmu nepřímých daní v daňovém a právním oddělení společnosti Deloitte Radka Mašková.
Spíš než o komplexní změny jde ale o dílčí pozitiva. „Nejde o žádná ‚wow‘ opatření,“ míní Nesrovnal. Například zvýšení limitu u nedobytných pohledávek však považuje za velmi praktické opatření, které alespoň částečně napravuje situaci, kdy firmy daní příjem, který reálně nikdy neinkasovaly. „To je určitě pozitivní. Zjednodušuje to evidenci a reaguje to na to, že některé pohledávky se prostě nezaplatí,“ pokračuje.
Rezervovaný přístup vůči zákonům přijatým v loňském roce ale nepřichází jen z odborných kruhů. Podobně mluví i zástupci samospráv. „My jsme jako svaz neměli moc co nabídnout, protože v loňském roce jsme nenašli žádný zákon, který by pro nás byl zlomový a jásali bychom z něj,“ upozorňuje výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR Radka Vladyková.
Problém vidí v samotném procesu přijímání zákonů. „Téměř se vynechalo mezirezortní připomínkové řízení. Zákony se předkládají ‚freestylově‘ jako poslanecké návrhy, což je nekomfortní. Takové nejde připomínkovat,“ pokračuje. Tato neblahá praxe pokračuje bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci. Na vládu Petra Fialy (ODS), jejíž mandát vypršel na konci loňského roku, navázal ve stejném duchu nový kabinet Andreje Babiše (ANO). Například důležitou novelu stavebního zákona předložili místo ministerstva pro místní rozvoj vládní poslanci.
Flexibilnější pracovní právo jako světlá výjimka
Výsledný výběr nominovaných předpisů přesto dává tušit, jaké zákony byznys od státu očekává. „Podnikatelé by si přáli, aby nově přijímané zákony neznamenaly jen další rozšíření regulatorního rámce podnikání, ale aby naopak vedly k jeho zjednodušení, zpřehlednění a celkovému zeštíhlení,“ říká Ladislav Minčič, který ve výkonném výboru Zákona roku zastupuje Hospodářskou komoru ČR.
Tuto metu podle zástupců nominačního výboru naplňuje například loňská novela zákoníku práce. Norma účinná od loňského června zvyšuje flexibilitu a předvídatelnost pracovního práva pro zaměstnance i zaměstnavatele. Zkrátila mimo jiné běh výpovědní doby, prodloužila zkušební dobu a zmodernizovala pravidla pro doručování dokumentů zaměstnancům.
„Například prodloužení zkušební doby dává zaměstnavatelům více prostoru prověřit vhodnost uchazeče pro danou pozici, a tím snižuje riziko neúspěšných náborů,“ poukazuje na výsledný efekt advokátka Deloitte Legal Jana Hajdučková. Součástí novely je také usnadnění návratu rodičů do práce během rodičovské dovolené. Díky této novince mohou zaměstnanci zůstat v kontaktu se svým oborem a pracovním prostředím, i když pečují o své dítě. Zaměstnavatelé tak zbytečně neztrácejí kvalifikované pracovníky.
„Lidské zdroje jsou pro fungování podnikání jedním ze základních atributů, takže jakékoli uvolnění stále dost rigidních ustanovení zákoníku práce je pro byznys přínosem,“ zdůrazňuje Jitka Hlaváčková, expertka na pracovní právo ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Novela zákoníku práce podle ní reaguje na moderní trendy trhu práce a umožňuje firmám lépe plánovat řízení lidských zdrojů. Hlaváčková rovněž oceňuje, že návrh vznikal po diskusi se sociálními partnery.
Co schází české legislativě?
Letošní ročník ankety Zákon roku podle členů nominačního výboru poukázal na řadu nešvarů a chyb, k nimž při tvorbě zákonů dochází. „Dovolím označit dva společné jmenovatele největších excesů, pokud jde o regulaci podnikatelského prostředí: zaprvé když se nedoceňují, nebo dokonce přehlížejí názory zástupců byznysu, a zadruhé subjektivně pochopitelná, ale objektivně občas zcela zbytečná snaha nově zvolených zákonodárců viditelně se odlišit od svých předchůdců,“ upozorňuje Ladislav Minčič.
Právě dialog s praxí, který zmiňuje Minčič, je podle Procházkové klíčový i z širší perspektivy. „Naším hlavním apelem je nutnost skutečného dialogu mezi státem, experty a byznysem. Kvalitní regulace totiž nikdy nevzniká v izolaci ministerských kanceláří, ale musí vycházet z reálné praxe,“ zdůrazňuje. Podle Jitky Hlaváčkové musí navíc stát dát podnikatelům také dostatečnou lhůtu mezi schválením zákona a jeho účinností, aby měli dostatek času se s novou úpravou seznámit a zavést ji. I to často pokulhává.
Za největší problém pak členové výkonného výboru považují obcházení standardního legislativního procesu. „Všechny normy by měly projít vnějším připomínkovým řízením,“ zdůrazňuje Jiří Nesrovnal. Řadě přešlapů přitom není těžké zabránit: stačí, aby politici respektovali předepsaná pravidla.
Podle Procházkové má navíc letošní ročník Zákona roku ještě jeden podstatný rozměr. Nominace podle ní ukazují, že nejvyšší hodnotu mají ty předpisy, které podnikatelům „neházejí klacky pod nohy, ale naopak jim administrativní zátěž ubírají“. A právě tím směrem by se měla česká legislativa vydat.
„Chceme politikům ukázat konkrétní cesty, jak legislativní proces zkvalitnit,“ uzavírá Procházková. Bez stability, předvídatelnosti a otevřeného dialogu se podle ní důvěra podnikatelů v právní stát buduje jen velmi obtížně.
