Evropa pracuje na tom, jak rozhýbat rozvoj umělé inteligence. Jan Kavalírek, ambasador středoevropského průmyslu pro AI, v rozhovoru pro Českou justici popisuje zákulisí vyjednávání o nových pravidlech v EU, střet s opatrnějšími státy i plán, jak dostat Česko do centra rozvoje umělé inteligence. Ve hře jsou miliardy, gigatovárna na umělou inteligenci a otázka, jestli EU zvládne konkurovat USA.
Ve své nové roli AI ambasadora pro střední a východní Evropu máte dát zdejšímu AI byznysu jednotný hlas, aby byl víc slyšet. Znamená to, že doteď slyšet nebyl?
Slyšet byl, ale při vyjednávání o AI omnibusu jsme si uvědomili, jak můžeme dění v EU ovlivnit, když se budeme co nejlépe koordinovoat. Na Radě EU 6. června jsme jako Česká republika přišli s návrhem na odklad a zjednodušení povinností plynoucích z aktu o umělé inteligenci. Okamžitě se k nám přidalo Polsko, začali jsme jednat společně. Postupně se přidávaly i další státy z regionu střední a východní Evropy. Výsledek byl velmi úspěšný: 19. listopadu se v omnibusu objevilo prakticky všechno, co jsme měli v našem návrhu. To nás utvrdilo v tom, že mezistátní spolupráce dává obrovský smysl, a byla to i jedna z hlavních motivací pro vznik této nové iniciativy.
Říkal jste, že se do AI omnibusu podařilo prosadit skoro všechno, co jste chtěli. Co teď dál? Co je potřeba ještě prosadit, aby se mohly projekty umělé inteligence v Evropě dobře rozvíjet?
Návrh omnibusu předložený komisí je teprve začátek. Vítáme jej, jedná se o vykročení správným směrem. Ale teď je potřeba jeho projednání dokončit. Návrh Komise ještě musí projít trialogem, který právě probíhá. Máme harmonogram projednávání v Evropském parlamentu. Zapojené budou výbory IMCO pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a LIBE pro občanské svobody. Harmonogram je velmi ambiciózní, což vítáme, protože je potřeba návrh stihnout schválit do letošního srpna, kdy má vstoupit v účinnost další část aktu o umělé inteligenci. Aktivně komunikujeme s europoslanci napříč státy, vysvětlujeme klíčový význam AI omnibusu pro konkurenceschopnost a snížení zbytečné byrokracie.
Naším cílem je, aby zjednodušení navržené komisí zůstalo co nejširší. Nebude to jednoduché. Víme, že některé státy i frakce nedávají na podporu průmyslu a výzkumu takový důraz jako my. Ale budeme usilovat o udržení co největšího rozsahu zmírnění pravidel AI Actu.
Jaké konkrétní změny považujete za klíčové?
Kdybych měl vybrat jednu klíčovou věc, byl by to odklad účinnosti AI actu až do srpna 2028. Bez něj totiž nebudeme mít dostatek času zvládnout všechny ostatní kroky, které jsou se zavádění aktu spojené. To je podle mě úplný základ.
Důležité ale je i zjednodušení registrace. To je praktická věc, která našim firmám vyvíjejícím umělou inteligenci opravdu pomůže. Vidíme ale, že i tady se vedou spory, protože některé státy mají jiný pohled. My pevně stojíme za tím, že registrace musí být jednoduchá.
Pozitivní je i rozšíření zjednodušené dokumentace pro širší spektrum podniků. Ale pořád jsou to spíš parametrické úpravy. My bychom potřebovali do legislativy sáhnout hlouběji. Pokud chceme, aby se Evropa opět vrátila do pozice globální technologické velmoci, musíme být ambicióznější a zbytečnou byrokracii skutečně významně zjednodušit, aby nebránila inovacím a nezdražovala nám nové technologie na trhu.
Mohlo by vás zajímat
Co konkrétně myslíte tím „hlouběji“?
Jeden příklad za všechny: zdravotnické prostředky. Když porovnáme, jak dlouho trvá uvedení produktu na trh v USA a v Evropě, tak je to u nás klidně třikrát déle. To je neakceptovatelné, pokud chceme být technologicky konkurenceschopní.
Musíme nejen víc investovat do výzkumu, ale zároveň musíme být výrazně rychlejší. Přece nechceme jako Evropané, abychom měli nové technologie později než zbytek světa. To není správný výsledek naší regulace. My je musíme chtít mít jako první. Evropa má být místem, kde chtějí naše podniky zavádět nejnovější řešení, ne že je od toho odrazujeme a raději je uvedenou první v Americe. Současné změny proto samy o sobě nestačí.
Pokud bychom zůstali u digitalizačních a technologických předpisů, tam byste ještě chtěli navrhnout jaké změny?
Chceme se zaměřit na všechny digitální předpisy – akt o umělé inteligenci, akt o digitálních službách, GDPR, Data Act – a přijít s návrhem, který by vedl k jejich větší integraci. Dnes, když si výrobce sepíše všechny povinnosti, které musí splnit, je to extrémně složité a nepřehledné. Naším cílem je konsolidace: méně předpisů, ale přehlednějších a praktičtějších. Je to velká a těžká mise, ale právě proto má smysl se o ni pokusit.
Jedním z citlivých témat, která často zmiňuje například profesor Jan Hajič, s nímž spolupracujete, jsou autorská práva. Jejich silná ochrana brání testování nových modelů umělé inteligence v Evropě. Chce se i v této oblasti pokusit o změnu?
Je to citlivé téma. Musím zdůraznit, že pro jakýkoli další vývoj umělé inteligence je klíčové nezpochybňovat text data mining výjimky v evropské směrnici o autorském právu, který byl výsledkem velmi těžkých debat. Bez tohoto přístupu v zásadě není možné AI dobře natrénovat a jelikož nejen USA, ale například i Anglie trénink AI podporují, vydat se opačným směrem by znamenalo naprostou ztrátu konkurenceschopnosti ve světě AI.
Téma je to ale složité, různě po světě vidíme mnoho žalob, již i v EU. Možná by stálo za zvážení, aby v tom Komise sehrála ještě aktivnější roli. Jak říká i profesor Hajič, který koordinuje vývoj evropského modelu umělé inteligence OpenLLM: ‘Bez dat prostě dobré modely nevzniknou.’ To je realita.
Má Evropa vůbec šanci být v rozvoji umělé inteligence úspěšná, pokud se změny, o nichž tu mluvíme, nepodaří prosadit?
Jsem odhodlaný udělat maximum, aby se je prosadit podařilo. I společně s mými partnery – Svazem průmyslu a dopravy, Asociací pro aplikovaný výzkum v IT, CNAIPem a AI Chambers jsme vytvořili silný tým a jsme v EU nyní velmi dobře zasíťovaní. Snažíme se maximálně k vysvětlování tohoto tématu přispět.
Ale zpět k vaší otázce. Bez výpočetního výkonu a s těžkopádnou legislativou by byla šance EU konkurovat na poli umělé inteligence velmi malá. Například realizace evropského OpenLLM by byla ještě výrazně obtížnější. Projekt sice běží, ale bez výpočetní kapacity ho nemůžeme naplnit.
Stejně tak pokud předpisy firmy zatíží zbytečným papírováním, zatímco jinde ve světě to bude jednodušší, dostaneme se do nevýhody. Budeme mít vysoké náklady na nové výrobky, tím se zpomalí inovace, nezbyde nám na investice do výzkumu, přijdeme o přidanou hodnotu a konkurenceschopnost. Je to jako spirála. A my potřebujeme jít naopak nahoru, ne klesat.
Souhlasím samozřejmě s tím, že bezpečnost je klíčová – označování AI obsahu, zákaz nebezpečných systémů. To všechno maximálně podporujeme. Ale musíme oddělit bezpečnost od byrokracie, která nikomu nepomáhá.
Jak těžké bude prosadit omnibus v dalších jednáních?
Bude to těžké. Ne všichni sdílejí náš pohled. Jsem ale rád, že Česko stojí nejen na straně bezpečnosti, ale i konkurenceschopnosti a podpory reálného nasazení AI do praxe. Stejně tak Polsko a obecně region střední a východní Evropy.
Jsme průmyslový region a potřebujeme zvládnout transformaci. Automatizace procesů díky AI už začala, fyzická AI v továrnách brzy přijde také. My se na to musíme připravit a snažit se stát v čele. K tomu potřebujeme legislativu, která to umožní. Bohužel ne všechny země Evropské unie tento postoj sdílí.
Které země se staví proti?
Například Španělsko nebo Nizozemsko jsou zdrženlivé. Už dříve stály proti odkladům. Mají jinou strukturu ekonomiky a jiný pohled. Teď bude klíčové sledovat postoj Evropského parlamentu, zejména stanoviska výborů a následné plenární hlasování. Pokud by omnibus neprošel, byla by to obrovská ztráta.
Dá se ekonomický přínos omnibusu vyčíslit?
Ano, Evropská komise to vyčíslila na úsporu nákladů až na 400 milionů eur. To je velká částka. Ale snažíme se politikům vysvětlovat přínos na konkrétních příkladech: chceme využívat AI v kyberbezpečnosti, infrastruktuře, firemních procesech, vzdělávání. Je důležité, aby se každá z těchto oblastí mohla dál rozvíjet.
Nejde ale jen o legislativu, klíčovou roli při vývoji umělé inteligence hraje také výpočetní kapacita. I ta ale v EU chybí. Co s tím?
Je naprosto klíčové, aby Evropa měla dostatečný výpočetní výkon alespoň pro výpočty související s kritickou infrastrukturou. Když se podíváme na Spojené státy, tam se dnes realizují projekty v řádu gigawattů, zatímco my se bavíme o příkonech kolem 100 megawatt. Míra investic do zajištění výpočetního výkonu v USA je úplně jinde než v Evropě a podle statistik má v následujících osmi letech ještě násobně růst.
Nikdo samozřejmě neříká, že teď máme všechny zdroje dát do budování datacenter a snažit se dohnat Ameriku. Ale považuji za nezbytné, abychom v Evropě měli vlastní klíčovou výpočetní infrastrukturu, díky které můžeme podpořit rozvoj našeho výzkumu, podpořit podniky v nasazování AI do reálné praxe a udržet si vlastní soběstačnost. Myslím, že Evropská komise toto vnímá a dokončí plán na vybudování pěti moderních AI gigatováren , které by měly potřebný výpočetní výkon pro rozvoj a trénování umělé inteligence zajistit.
Vláda Petra Fialy (ODS) na sklonku volebního období schválila záměr ucházet se o vznik AI Gigafactory v Česku. Jak reálné je, že by jedna z těch pěti mohla vyrůst právě u nás?
Je to naprosto reálné a šance máme vysoké. České radiokomunikace, tedy investor záměru, mají celý projekt velmi dobře zpracovaný. Současně jsme již loni vedli řadu jednání s vedením Evropské komise, a mohu proto potvrdit, že naši žádost berou jako velmi kvalitní. Tato jednání pokračují i nyní již za nového vládního zmocněnce Lukáše Kačeny.
Velmi reálně se dnes bavíme také o česko-polském konsorciu. Tato spolupráce dává smysl strategicky, finančně i z hlediska velikosti instalace. Evropská komise určitě zváží objem výpočetního výkonu a nastaví minimální limit, aby se v AI Gigafactory daly trénovat velké generativní modely. Toho se snáz dosáhne ve spolupráci.
A je tu i strategický rozměr. Pokud bychom se nedomluvili, Polsko velmi pravděpodobně podá vlastní žádost. Pak bychom si navzájem konkurovali. A vzhledem k obrovské konkurenci, která už tu je – Německo a Francie mají silná konsorcia, severské státy připravují žádost, ucházet se chce také Itálie či Španělsko – by byla šance, že by komise podpořila dvě blízké instalace v regionu, velmi malá. Společné konsorcium nás naopak výrazně posiluje.
Nový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ale prohlásil, že si nejprve musí spočítat návratnost investic do AI gigafactory, než padne konečné rozhodnutí, že Česko skutečně podá přihlášku. Můžete to finální rozhodnutí jako ambasador pro AI nějak ovlivnit?
Ano, s českou AI komunitou připravujeme analýzu jako podkladový materiál pro ministerstvo. Počítáme ekonomický přínos AI gigafactory, včetně zmíněné návratnosti pro stát. Jde hlavně o přímou daňovou návratností – kolik stát vybere na daních. Ale pak je tu ještě obrovský multiplikační efekt investice pro celou ekonomiku. Kolik vznikne startupů, kolik sem přijde nových podniků a odborníků, kolik know-how v Česku zůstane, jak inovativní AI produkty budou firmy schopny vyvíjet a vyvážet. Zkrátka vychází nám, že pokud Česko přihlášku podá a investuje potřebných 15 až 16 miliard korun, ekonomice se to mnohonásobně vrátí a navíc nás to dostane do pozice jednoho z AI lídrů Evropy, mezi něž chceme patřit.
Co to znamená? Můžete být konkrétní?
Návratnost projektu AI gigafactory nám vychází přibližně na 7 let, což je výborné. A to počítáme, jak jsem už naznačil, velmi konzervativně a jen s těmi nejjistějšími čísly, která umíme spolehlivě odhadnout. Všechny sekundární efekty na ekonomiku v tom výsledku prakticky nejsou zahrnuté, protože ty se vyčíslují velmi obtížně.
Jaký je širší přínos AI gigafactory pro stát, nejen z pohledu peněz?
Pokud bychom v Česku měli vlastní AI gigafactory, získáme výpočetní výkon nejen pro podporu nasazování AI do podniků a průmyslu, ale i pro digitalizaci státní správy, pro modely na zlepšení efektivnosti zdravotnictví, využití infrastruktury, prevenci katastrof, obranu a podobně. Zároveň obrovskou podporu výzkumu napříč obory – od biologie přes fyziku až po kvantové technologie.
Podle průzkumu České asociace umělé inteligence by 80 % oslovených firem chtělo tuto kapacitu využívat. Nyní získají potřebný výpočetní čas obtížně. Je buď velmi drahý, nebo obtížně dostupný v zahraničních cloudech, což vývoj projektů s umělou inteligencí brzdí. Jinými slovy vliv AI gigafactory na rozvoj české ekonomiky a vědy by byl obrovský. Pokud tu AI gigafactory nevznikne, těžko si umím představit, že bychom mohli hrát první ligu ve vývoji umělé inteligence. Bez výpočetní kapacity prostě nemáte základní komoditu.
