Policie napíchla vůz partnerky Slováka podezřelého z únosu, vraždy a ukrytí těla v Česku. Na základě slovenské žádosti o pomoc sledovala vůz česká policie pomocí GPS. Dovnitř nasadila prostorový odposlech. Proti ženě ale nebylo vedeno žádné řízení. Přesto svou šanci na nápravu a odškodnění promrhala. Slovenka podala marně tři stížnosti na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.

Podle Evropského soudu pro lidská práva žena ve skutečnosti svou vadnou strategií zabránila, aby její stížnosti nejprve projednal český Ústavní soud. Tam podala rovněž tři návrhy, ale až tři roky poté, co česká policie ukončila sledování a prostorový odposlech jejího vozu.

Tělo svědka měli ukrýt v Česku

Nejzazší termín pro podání ústavní stížnosti je rok od okamžiku, kdy došlo k zásahu do práv dotyčného. Ústavní soud proto její stížnosti odmítl. Také Evropský soud pro lidská práva nyní prohlásil stížnosti v případu Blažová v. ČR za nepřípustné. O co v případu šlo?

Slovenská Krajská prokuratura v Trenčíně se v roce 2016 obrátila na Městské státní zastupitelství v Praze se žádostí o vzájemnou pomoc při vyšetřování. Šlo o únos a vraždu spolupracujícího svědka, jenž měl vypovídat v kauze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Podezřelí z vraždy uprchli do České republiky, kde měli ukrýt i tělo.

Odposlech povolil soudce z Prahy 5

Jedním z podezřelých byl také DK, partner ženy. Vlastnil dva vozy, přičemž jeden z nich používala i ona. Slovenská policie oba v jednom z vozů zadržela v březnu 2017 poté, co česká policie auto pomocí GPS sledovala. Dovnitř instalovala prostorový odposlech.

Povolení ke sledování vozu vydal Obvodní soud pro Prahu 5 v listopadu 2016 na základě žádosti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Státní zástupkyně společně s Policií České republiky a NCOZ tím vyřídila žádost o právní pomoc Krajské prokuratury v Trenčíně. Sledování vozu a komunikace v autě mělo podle žádosti sloužit k dopadení pachatele. Shromážděné údaje české orgány následně předaly na Slovensko.

Mohlo by vás zajímat

Ochrany před sledováním se nedomohla

U českého Ústavního soudu si žena v roce 2020 stěžovala na zásah do práva na soukromí, prolomení listovního tajemství a nedostatek soudní ochrany. Sledování považovala za nezákonné. Tvrdila, že jeho povolení nebylo řádně odůvodněné a důvody označila za absurdní a vymyšlené.

Při pořizování prostorového odposlechu podle ní nemohly být zjištěny „žádné skutečnosti důležité pro trestní řízení. Proto měly být jakékoli záznamy zničeny“. Žena rovněž žádala zrušit rozhodnutí o sledování.

Namítla také, že se „nemohla domáhat ochrany svých práv před obecným soudem, protože proti ní nebylo ani není vedeno trestní řízení“. Podle ní tak neměla kde brojit proti odposlouchávání a sledování.

ÚS stížnost odmítl pro předčasnost i opožděnost

Ústavní soud potvrdil, že „stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž bylo napadené opatření vydáno“. Proto nemůže mít postavení stěžovatele proti „pravomocnému rozhodnutí veřejné moci“ v trestním řízení s jejím partnerem.

Na její podání je proto podle Ústavního soudu třeba nahlížet jako na stížnost proti „zásahu veřejné moci“. Jenže soudce povolil odposlech v roce 2016 a sledování probíhalo do května 2017. Žena si však na zásah do svých práv stěžovala až o tři roky později. ÚS proto stížnost odmítl jako opožděnou.

Ústavní soud nevyhověl ani návrhu na zničení pořízených záznamů. V té době totiž trestní řízení proti partnerovi stále probíhalo. Nebylo v moci Ústavního soudu konstatovat podle trestního řádu, že záznamy jsou nepoužitelné, a nařídit jejich zničení. Stížnost proto odmítl jako předčasnou.

Mezitím na Slovensku

První stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva podala žena v roce 2020, další dvě následovaly v roce 2021.

Dne 28. února 2024 Nejvyšší soud Slovenské republiky zrušil rozsudek Specializovaného trestního soudu, kterým shledal partnera ženy DK vinným z vraždy. Nejvyšší soud věc vrátil Specializovanému trestnímu soudu.

„Rozsudek se neopíral o údaje ze sledování prováděného v České republice,“ stojí v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

Měla žádat o přezkum státní zastupitelství

Podle Evropského soudu pro lidská práva se v případě ženy sledování vozidla řídilo třemi různými právními režimy trestního řádu: okamžitým policejním sledováním bez soudního příkazu, lokalizačním sledováním na základě příkazu státního zástupce a sledováním uvnitř vozu povoleným soudním příkazem. Žena proto měla podat žádost o přezkum podle zákona o státním zastupitelství.

Orgány měly respektovat její soukromí, protože nebyla předmětem sledování. Ve spisu měly být uchovávány pouze údaje týkající se partnera DK. Všechna zbytečná data o ženě měla být zničena, uvedl ESLP.

Jenže v době, kdy stěžovatelka podala ústavní stížnosti proti soudním příkazům, byly již přibližně tři roky opožděné, uvedl Evropský soud pro lidská práva.

Pokud by žena úspěšně využila zákon o státním zastupitelství, mohla se „úspěšně domáhat i odškodnění podle zákona o odpovědnosti státu“, uvádí ESLP.

„Stěžovatelka si zvolila procesní strategii bez vyhlídky na úspěch a zabránila Ústavnímu soudu v přezkumu jejích stížností po meritorní stránce věci samé,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva a prohlásil její stížnost za nepřípustnou.