Městský úřad neosvobodil seniorku od poplatku za psa, protože mu „neohlásila“ svůj věk. Údaj přitom měl ve vlastních evidencích. Ombudsman označil postup za zbytečně formalistický a dosáhl změny praxe. Úřad nyní slibuje vrátit přeplatky všem, kterým na osvobození vznikl nárok.

Město zavedlo pro osoby nad 70 let osvobození od místního poplatku ze psů. Jedna z obyvatelek splňovala věkovou podmínku podle obecní vyhlášky, přesto jí úřad osvobození nepřiznal. Tvrdil, že bez ohlášení věku nemůže nárok uznat.

Podobně postupoval i vůči dalším lidem, kteří měli na osvobození nárok, ale svůj věk úřadu výslovně nenahlásili.

Na případ upozornil veřejného ochránce práv. Ten konstatoval, že ačkoliv obecně platí povinnost včas ohlásit rozhodné skutečnosti, úřad by neměl vyžadovat údaje, které má k dispozici z vlastních evidencí. „Obecně platí, že lidé musí úřadu včas ohlásit potřebné údaje, aby je úřad mohl od poplatku osvobodit. Pokud to včas neudělají, nárok ztrácí. Současně ale platí, že by úřad neměl vyžadovat údaje, které má k dispozici z různých evidencí. Takový postup nedává smysl,“ vyhodnotil ombudsman Stanislav Křeček, který úřadu vytkl zbytečně formalistický přístup.

Mohlo by vás zajímat

Změna praxe a vracení přeplatků

Úřad nakonec s ombudsmanem souhlasil a přestal po lidech požadovat ohlašování věku kvůli osvobození od poplatku. Osvobození nepřiznal jen konkrétní stěžovatelce, ale rozhodl se postup upravit obecně.

„Úřad přislíbil, že kontaktuje všechny poplatníky, kterým po přiznání nároku na osvobození od poplatku vznikl přeplatek. Pokud budou chtít, peníze jim vrátí. Takového přístupu si velmi vážím, v praxi nebývá obvyklý,“ ocenil ombudsman.

Podobné případy nejsou výjimkou

Podle kanceláře ombudsmana nejde o ojedinělý případ, kdy úřad zatíží lidi nadbytečnými požadavky.

V minulém roce řešil například situaci, kdy opravu uzavřeného mostu zdržoval spis, který mezi úřady putoval tak dlouho, až se ztratil. Ombudsman v šetření zjistil, kde se nachází, a upozornil příslušný úřad na povinnost aktivně usilovat o jeho získání s ohledem na dopravní situaci.

V jiném případě Úřad práce pozastavil podporu samoživitelce kvůli tomu, že trval na rozepisování nákladů do předepsaného formuláře. Ombudsman označil požadavek za nadbytečný, úřad s ním však nesouhlasil. Za pravdu mu následně dalo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Kritice čelila také Česká správa sociálního zabezpečení, která podle ombudsmana neposuzovala skutečný obsah podání. Pokud lidé podali písemnost po uplynutí lhůty, považovala ji automaticky za opožděné odvolání, i když šlo například jen o žádost o vysvětlení nebo o prodloužení lhůty.

Principy dobré správy

Úkolem veřejného ochránce práv je chránit lidi před nesprávným postupem úřadů. Od roku 2000 prověřuje, zda jednání úředníků odpovídá zákonu a principům dobré správy.

Ty podle jeho výkladu znamenají postup, kterému nelze vytknout svévoli, účelovost, vyhýbavost, neefektivnost či liknavost. Případ s poplatkem za psa podle něj ukazuje, že i zdánlivě drobná administrativa může vést k nepřiměřené zátěži občanů.