Rozvedení rodiče nemohou nárok na daňové zvýhodnění na děti odvozovat pouze od toho, jak jim styk s nimi upraví opatrovnický soud. Ani to, že děti tráví u jednoho z rodičů 40 procent času, nemusí znamenat nárok na daňovou úlevu. Potvrdil to Nejvyšší správní soud.
Justice posuzovala případ známého pražského lékaře, který na své dvě děti uplatnil v daňovém přiznání zvýhodnění za část roku. Vycházel přitom z režimu nastaveného opatrovnickým soudem. Podle rozsudku totiž děti tráví s otcem zhruba 40 procent času, což odpovídá přibližně pěti měsícům ve zdaňovacím období. Právě za tyto měsíce otec nárok uplatnil.
Přednost má rodič, u kterého dítě tráví většinu měsíce
U berních úředníků ale narazil. Pokud se rodiče na rozdělení daňového zvýhodnění nedohodnou, může podle finanční správy situaci řešit ještě soud. Jeho rozsudek může nahradit souhlas jednoho z rodičů se způsobem uplatnění daňové výhody.
Pokud však dohoda ani takové rozhodnutí neexistují, dostává se rodič, u kterého dítě tráví méně než polovinu času, do nevýhodné pozice. Přednost pak automaticky získá ten z rodičů, u kterého dítě tráví většinu konkrétního kalendářního měsíce.
„V takové situaci nejsou daňové orgány oprávněny daňové zvýhodnění ‚rozdrobovat‘,“ potvrdil v rozsudku sp. zn. 7 Afs 83/2025 postup finančního úřadu Nejvyšší správní soud.
Dítě může patřit jen do jedné domácnosti
Z daňového hlediska může být dítě členem pouze jedné společně hospodařící domácnosti. Pokud v daném měsíci žije ve více domácnostech, rozhoduje místo, kde stráví většinu času.
Takzvané kvantitativní kritérium musí rodič, který nárok uplatňuje, také prokázat.
„Pro řádné uplatnění nároku by musel tyto měsíce přesně specifikovat a ve vztahu ke každému z nich dokládat splnění zákonných podmínek (…), že jeho děti v konkrétním kalendářním měsíci trávily více času s ním než s jejich matkou,“ uvedly správní soudy.
Mohlo by vás zajímat
Cílem tohoto pravidla je zabránit tomu, aby stát vyplácel daňové zvýhodnění dvěma rodičům za stejné období. V posuzovaném případě navíc matka uplatnila bonus na děti za celý rok. Aby jí mohl finanční úřad nárok odejmout, musel by mít prokázáno, že v některém měsíci pečovala o děti méně než polovinu času.
Otec: Zpětné dokazování je téměř nemožné
Lékař s takovým výkladem nesouhlasil. V kasační stížnosti upozornil, že v běžném životě dochází k nepravidelnostem ve styku s dětmi – například kvůli nemocem nebo školním aktivitám.
„Zpětné doložení toho, kde se dítě nacházelo v ten který den, je velmi obtížné až nemožné,“ uvedl. Argumentoval také tím, že daňový formulář ani neumožňuje označit konkrétní kalendářní měsíce, za které rodič nárok uplatňuje.
Nejvyšší správní soud ale jeho námitky nepřijal. Pokud v některém měsíci o děti pečoval více než polovinu dní, měl to podle soudu prokázat. A pokud formulář takovou možnost nenabízí, mohl svůj nárok upřesnit v přílohách.
