Matka měsíčního chlapce chtěla omluvu a odškodnění, protože nemohla přespat u syna na jednotce intenzivní péče. Ústavní soud stížnost odmítl. Potvrdil, že právo rodiče být s dítětem v nemocnici není neomezené a může ustoupit provozu i podmínkám oddělení.
Matka podala stížnost i za syna. Lékaři ho v roce 2018 přijali do nemocnice v Ústeckém kraji se zápalem plic. Bylo mu zhruba měsíc. Matka chtěla být u něj nejen přes den, ale i přes noc – u lůžka nebo poblíž.
Personál jí pobyt přes den umožnil. Přespání ale odmítl kvůli prostoru a vybavení oddělení. Na místo přijela i policie. Matka nakonec noc strávila na chodbě.
Soudy daly za pravdu nemocnici
Okresní i krajský soud žalobu zamítly. Uvedly, že nemocnice práva matky neporušila. Oddělení nemělo kapacity pro nocování rodičů. Zdravotníci navíc oprávněně upřednostnili chod oddělení a péči o pacienty.
Stejný závěr potvrdil i Nejvyšší soud. Odkázal na zákon o zdravotních službách, podle kterého je poskytovatel péče povinen umožnit přítomnost zákonného zástupce u nezletilého pacienta jen tehdy, pokud to umožňuje vybavení zařízení a není narušena zdravotní péče.
Přísnější režim na JIP je legitimní
Ústavní soud nyní uzavřel, že obecné soudy dostatečně zvážily všechny okolnosti a správně vyvažovaly kolidující zájmy. Zdůraznil především specifický režim jednotky intenzivní a resuscitační péče.
„Nezletilý byl hospitalizován ve věku pěti týdnů ve vážném zdravotním stavu, nenacházel se na běžném nemocničním pokoji, ale na jednotce intenzivní a resuscitační péče, na níž je přirozeně možné vyžadovat přísnější režim v zájmu ochrany zdraví samotných pacientů, hygienických podmínek, z důvodu přístupu personálu k přístrojovému vybavení, pohybu personálu při urgentních situacích, zejména život zachraňujících zásazích apod.,“ stojí v usnesení soudce zpravodaje Michala Bartoně.
Metodika ministerstva: přítomnost ano, ale za podmínek
Ústavní soud odkázal i na metodický pokyn ministerstva zdravotnictví z roku 2023. Ten sice zdůrazňuje, že oddělení dítěte od rodiče představuje zásadní stresovou zátěž, zároveň však stanovuje limity.
Přítomnost zákonného zástupce je možná jen tehdy, pokud není v rozporu s právními předpisy, nenarušuje poskytování zdravotních služeb, nezasahuje do práv ostatních pacientů a odpovídá vnitřnímu režimu zařízení. Ústavní soud proto stížnost označil za zjevně neopodstatněnou.
