Hlavní aktér bitcoinové kauzy Tomáš Jiřikovský zůstává ve vazbě. Ústavní soud odmítl jeho stížnost proti rozhodnutím brněnských soudů a potvrdil, že obava z útěku má v jeho případě reálný základ a opírá se o konkrétní okolnosti případu. Stížnost proto označil za zjevně neopodstatněnou.
Jiřikovský čelí obvinění z legalizace výnosů z trestné činnosti související s darknetovým tržištěm Nucleus Market. Podle orgánů činných v trestním řízení se měl podílet na zastírání původu kryptoměn pocházejících z trestné činnosti. Obecné soudy při rozhodování o vazbě vycházely z celé řady důkazů, od výslechů svědků přes e-mailovou komunikaci až po analýzy blockchainu a data ze směnáren.
Peníze, kryptoměny i vazby do zahraničí
Ústavní soud se ztotožnil se závěry nižších soudů, že vazba nestojí pouze na hrozbě vysokého trestu, ale na souhrnu konkrétních faktorů. Vedle závažnosti stíhané trestné činnosti vzaly soudy v úvahu také majetkové poměry stěžovatele, jeho vazby do zahraničí i možnost, že disponuje dalšími finančními prostředky, které se dosud nepodařilo zajistit.
„Vazební soudy vzaly též v potaz, že stěžovatel může mít k dispozici další dosud nezajištěné kryptoměny, ze kterých by mohl svůj útěk a život v zahraničí financovat,“ uvedl Ústavní soud. Tento závěr podle něj podporuje i zjištění z domovní prohlídky, při níž byly u rodičů stěžovatele nalezeny vysoké částky v hotovosti. „U rodičů stěžovatele se našly desítky milionů korun v hotovosti,“ připomněl soud a uzavřel, že na těchto závěrech není nic nelogického, natož neústavního.
Soudy zároveň poukázaly na osobní vazby stěžovatele do zahraničí, zejména na Filipíny a do Spojených států. Právě kombinace finančních prostředků a zahraničních vazeb podle nich zvyšuje riziko, že by se mohl vyhýbat trestnímu stíhání.
Hrozí mu vysoké tresty
Při posuzování vazby sehrála roli také výše hrozícího trestu. Jiřikovskému podle dosavadních zjištění hrozí za jednání z roku 2015 trest odnětí svobody v rozmezí osm až dvanáct let, za skutky z roku 2025 pak další trest v rozmezí tří až deseti let. K tomu je nutné připočíst i možnost výkonu zbytku trestu z předchozího odsouzení.
Ústavní soud připomněl, že samotná hrozba vysokého trestu pro vazbu nestačí, v kombinaci s dalšími okolnostmi ale může zásadně posílit obavu z útěku. V tomto případě podle něj soudy své závěry opřely o konkrétní skutečnosti, jako je rozsah škody, dlouhodobost a promyšlenost jednání či skutečnost, že se měl stěžovatel dopustit nové trestné činnosti v době podmíněného propuštění.
Soudy neposuzují vinu, ale podezření
Jiřikovský v ústavní stížnosti namítal, že soudy nedostatečně odůvodnily existenci důvodného podezření a nevypořádaly se s jeho obhajobou. Podle Ústavního soudu ale tato argumentace míří mimo podstatu vazebního řízení.
„Vazební soudy se nemohly vyjadřovat k otázkám viny… Mohly hodnotit jen to, zda konkrétní okolnosti případu nasvědčují tomu, že stěžovatel trestný čin mohl spáchat,“ uvedl soud. Dodal, že soudy nejsou povinny podrobně rozebírat jednotlivé důkazy, ale musí vysvětlit, proč považují podezření za důvodné. To se podle něj v daném případě stalo.
Mohlo by vás zajímat
Stačí jeden důvod vazby
Klíčové podle Ústavního soudu je, že obstál alespoň jeden z vazebních důvodů. „Zrušení vazebních rozhodnutí… je vyloučeno v situaci, obstojí-li jejich závěry při odůvodnění alespoň jednoho vazebního důvodu,“ uvedl soud.
V daném případě šlo o tzv. útěkovou vazbu, tedy situaci, kdy existuje reálná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat. Ústavní soud proto už nepovažoval za nutné detailně přezkoumávat další důvody.
Peněžitá záruka by podle soudů nestačila
Stěžovatel se bránil také tím, že soudy nesprávně naložily s jeho návrhem na peněžitou záruku. Ústavní soud připustil, že soud měl formálně vyzvat k odstranění vad návrhu, současně ale zdůraznil, že se jeho podstatou zabýval.
„Intenzita vazebních důvodů je natolik silná, že užití jakéhokoli jiného institutu… nemůže nahradit vazbu,“ citoval Ústavní soud závěry obecných soudů. Ani peněžitá záruka by podle nich nedokázala zabránit útěku ani pokračování v trestné činnosti.
Ústavní soud zůstává zdrženlivý
V závěru Ústavní soud připomněl, že do vazebních rozhodnutí zasahuje jen výjimečně. Ruší je pouze tehdy, pokud nejsou opřena o zákonné důvody nebo jsou v rozporu se zjištěným stavem věci.
V tomto případě ale žádné takové pochybení neshledal. „Žádná z uvedených vad v posuzované věci nicméně nenastala,“ uzavřel. Stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
