Sníte o tom pracovat ze zahraničí, třeba od moře, ale váš zaměstnavatel má strach z „daňové pasti“? Strašákem je tzv. stálá provozovna – tedy povinnost firmy platit v cizí zemi daně a vést tamní účetnictví. Do situace proto vnesla jasno Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) s cílem spravedlivých odvodů. Nová pravidla reagují na rozmach práce na dálku a nabízejí firmám srozumitelný návod, jak bezpečně fungovat za hranicemi a vyhnout se rizikům dvojího zdanění.
Ze zahraničí typicky pracují IT specialisté, vývojáři, pracovníci v marketingu, médiích, financích nebo administrativě. Dnes už ale ze zahraničí pracují i právníci nebo analytici a další. Právě u těchto pozic firmy v posledních letech umožňují práci ze zahraničí nejčastěji.
Dosavadní přístup OECD k práci z domova byl pouze obecný. Vycházel z předpokladu, že samotná existence domácí kanceláře nezakládá automaticky stálou provozovnu. Chyběla však jasná měřítka. Hodnocení tak zůstávalo čistě na individuálním posouzení konkrétních situací. V mezinárodním měřítku to ale vedlo k nepředvídatelným výsledkům a nejistotě firem, jak k této problematice přistupovat.
„V praxi to znamenalo, že i velmi podobné situace mohly být v různých státech posuzovány odlišně, a společnosti tak často neměly jasnou představu o tom, kdy přesně může práce z domova vést ke vzniku stálé provozovny,“ upozorňuje Gabriela Ivanco, daňová poradkyně společnosti Forvis Mazars.
Polovina pracovní doby
OECD určila jasnější hranice pro práci z domova v zahraničí. Hlavním vodítkem je nyní 50 % pracovní doby. Do tohoto limitu je home office v cizině z pohledu vzniku stálé provozovny většinou bezpečný. Ani při delším pobytu ale nemusíte panikařit. Klíčové je, proč tam zaměstnanec pracuje.
Pokud je tam kvůli byznysu, resp. zajištění kontaktů s místními dodavateli či klienty, daňové riziko se zvyšuje. Pokud tam ale pobývá jen proto, že se mu tam líbí, nebo chce firma ušetřit na kancelářích bez vazby na tamní trh, k automatickému vzniku stálé provozovny nedochází. Rozhoduje tedy kombinace odpracovaného času a skutečného obchodního přínosu dané lokality pro firmu.
Mohlo by vás zajímat
Kdy home office v zahraničí (ne)zakládá stálou provozovnu?
„OECD jasně rozlišuje mezi prací na dálku motivovanou osobními preferencemi a situacemi, kdy zaměstnanec fakticky obsluhuje konkrétní trh. Právě tato vazba na místní trh je klíčová pro posouzení, zda může vzniknout stálá provozovna,“ doplňuje Gabriela Ivanco.
Ilustrační scénáře mají firmám usnadnit odhad daňových rizik u mezinárodního home office. I přes existenci číselných limitů je však nutné každý případ posuzovat samostatně. Klíčem k závěrečnému hodnocení je totiž reálný charakter práce zaměstnance a to, jak zásadní je jeho činnost pro celkový byznys firmy.
OECD uvádí, že zaměstnanec pracující z domova v zahraničí přibližně 30 procent pracovní doby zpravidla nezakládá stálou provozovnu. „Naopak zaměstnanec, který pracuje z domova převážnou část roku a současně pravidelně obsluhuje místní klientelu, může založit stálou provozovnu zaměstnavatele,“ upozorňuje Michal Španěl, datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz. Jinak OECD nahlíží na zaměstnance pracující na dálku pro zahraniční klienty. I když v zemi tráví většinu času, jejich přítomnost tam postrádá obchodní význam.
„Firmy s mezinárodními pracovními uspořádáními by měly mít přehled o tom, kde se jejich zaměstnanci fakticky nacházejí a jaké činnosti v jednotlivých státech vykonávají. Pokud vaši zaměstnanci plánují práci z domova ze zahraničí, nastavte si interní pravidla a nechte daňové experty klíčové situace předem zhodnotit,“ doporučuje Gabriela Ivanco.
Zkostnatělý přístup? Česko trvá na svém i proti trendům
Česko jde v otázce mezinárodního home office vlastní cestou. Zatímco OECD pravidla uvolňuje a zavádí 50% limit pro vznik stálé provozovny, česká finanční správa si ponechává přísnější metr. Naše úřady si vyhradily právo posuzovat práci z domova postaru – individuálně a podle konkrétních daňových smluv. Pokud tedy lidé pracují z Česka pro firmu v cizině, nespoléhejte na ‚magickou‘ hranici 50 %. I kratší pobyt může stačit k tomu, aby u nás firmě vznikla stálá provozovna, pokud je náplň práce pro byznys klíčová.
„Postoj České republiky k aktualizovaným pravidlům OECD o stálé provozovně při práci z domova je, mírně řečeno, nešťastný. OECD přišla s pragmatickým návrhem hranice 50 % pracovní doby, která měla vnést světlo do šedé zóny mezinárodního zdanění. Česko však tuto pomocnou ruku odmítlo a trvá na svém individuálním posuzování, což je pro firmy v podstatě synonymem pro nejistotu,“ vysvětluje Michal Španěl.
Zaměstnavatelé v kleštích
Data ČSÚ z roku 2024 ukazují, že 59 % firem umožňovalo home office, 47 % vedlo on-line porady a 21 % lidí pracovalo na dálku – v tomto světle působí takový postoj značně rigidně. Dnes je přirozené, že čím více lidí je na home office, tím více z nich chce být i při práci nějaký čas v zahraničí. „V praxi to znamená, že česká firma, která umožní svému klíčovému vývojáři pracovat tři měsíce z chaty na Slovensku, se stále pohybuje v právním vakuu,“ popisuje možnou situaci Michal Španěl.
„Zaměstnavatelé se nyní dostávají do kleští. Chtějí vyjít vstříc talentovaným lidem, kteří chtějí trávit část roku například v sousedním Německu nebo Rakousku, ale hrozba vzniku stálé provozovny a s tím spojená administrativní a daňová nálož v zahraničí je příliš velkým strašákem. Místo abychom podpořili mobilitu pracovní síly a rozvoj ekonomiky, nutíme firmy k restriktivním opatřením,“ dodal Michal Španěl.
