Rodiče z Tanvaldu přišli při porodu o svého syna. Tvrdí, že dítě zemřelo kvůli chybám zdravotníků při vyhodnocování monitoru srdeční činnosti plodu a pozdnímu rozhodnutí o císařském řezu. Domáhají se omluvy a více než deseti milionů korun. Nejvyšší soud nyní jejich spor s Nemocnicí Jablonec nad Nisou znovu otevřel a zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
Manželé J. a K.S. se soudí s Nemocnicí Jablonec nad Nisou o omluvu a náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Celkem požadují 10 029 778 korun – více než pět milionů pro každého z rodičů. Tvrdí, že jejich syn zemřel kvůli chybám zdravotnického personálu při vyhodnocování kardiotokografických (CTG) záznamů a kvůli pozdnímu rozhodnutí o císařském řezu.
První soud dal rodičům za pravdu
Okresní soud v Jablonci nad Nisou dospěl v mezitímním rozsudku k závěru, že právní základ nároku rodičů je opodstatněný. Jinými slovy uznal, že nemocnice za vzniklou újmu odpovídá, a teprve později se mělo rozhodovat o výši odškodnění a podobě omluvy.
Soud prvního stupně uzavřel, že nemocnice postupovala non lege artis, tedy v rozporu s odbornými pravidly. Podle jeho závěrů nebyly CTG záznamy řádně vyhodnocovány, zdravotníci na ně včas nereagovali a informace nebyly dávány do souvislosti s průběhem porodu. Zároveň podle soudu nedošlo ani k včasnému informování zkušenější lékařky.
Právě to soud považoval za zásadní. Dospěl totiž k závěru, že pokud by nemocnice postupovala správně, dítě by se narodilo živé a resuscitovatelné. V rozsudku výslovně uvedl: „Pokud by žalovaná postupovala řádně, dítě by se narodilo i přes velamentózní úpon pupečníku živé a resuscitovatelné.“
Své závěry opřel především o znalecký posudek profesora Zdeňka Hájka a o posudek Ústavu pro péči o matku a dítě. Naopak nevyšel z posudku znalecké kanceláře Medical Law Advisory, u nějž podrobně vysvětlil, proč ho nepovažuje za přesvědčivý podklad pro rozhodnutí.
Odvolací soud obrátil výsledek sporu
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ale viděl věc jinak. Rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu rodičů zamítl. Spor se tak obrátil úplně opačným směrem.
Odvolací soud vyšel z toho, že zdravotnický personál postupoval správně a že patologické změny na CTG záznamu bylo možné rozpoznat až krátce před operací. Podle jeho závěrů mladší lékařka zaznamenala patologii porodu ve 3:15, starší lékařka ji ve 3:18 potvrdila a okamžitě bylo rozhodnuto o císařském řezu, který začal ve 3:34.
Odvolací soud přitom vyšel i z revizního znaleckého posudku Fakultní nemocnice Bulovka. Ten podle něj podpořil závěr, že odpovědnost nemocnice za smrt dítěte není dána. Právě práce s rozdílnými znaleckými posudky se ale nakonec stala důvodem, proč Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil.
Mohlo by vás zajímat
Nejvyšší soud: Bez zopakování důkazů to nešlo
Nejvyšší soud připomněl, že znalecký posudek je sice důkaz jako každý jiný, ale soud nemůže nahrazovat odborné závěry znalce vlastním názorem. Pokud má pochybnosti, musí znalce vyslechnout, chtít vysvětlení nebo nechat posudek doplnit. A když má k dispozici více posudků s rozdílnými závěry, musí s nimi pracovat obzvlášť pečlivě.
V rozsudku proto zdůraznil: „Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí.“ Současně dodal, že „pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce“.
Právě v tom podle Nejvyššího soudu odvolací soud pochybil. Změnil totiž skutkové závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně po výslechu znalců, aniž by tyto důkazy sám zopakoval. Tím se podle dovolací instance dostal do rozporu s pravidly občanského soudního řízení i s právem na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud to formuloval zcela jasně: „Odchýlil-li se odvolací soud od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by dokazování zopakoval, představuje jeho postup porušení práva na spravedlivý proces.“
Spor stojí na odlišné interpretaci CTG záznamů
Podstatou celého případu přitom není spor o nějakou okrajovou okolnost. Jádrem věci je výklad kardiotokografických záznamů, tedy otázka, od kdy bylo možné z nich poznat, že je dítě ohroženo. Právě v tom se jednotliví znalci zásadně rozcházejí.
Nejvyšší soud upozornil, že odvolací soud se měl nejprve pokusit tyto rozpory odstranit výslechem znalců, případně jejich vzájemnou konfrontací. Teprve pokud by se to nepodařilo, bylo na místě přistoupit k reviznímu znaleckému zkoumání. V dané věci se to ale nestalo v potřebném sledu a rozsahu.
Dovolací soud výslovně uvedl, že „pochyby odvolacího soudu, byť precizně odůvodněné, měly vést k opakovanému výslechu zpracovatelů znaleckých posudků a možnému odstranění rozporů v jejich závěrech“. Zároveň dodal, že „nepokusil-li se odvolací soud rozpory v závěrech znaleckých posudků odstranit výslechem znalců, případně jejich konfrontací, je jeho postup zároveň v rozporu“ s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud nevysvětlil ani některé neprovedené důkazy
Nejvyšší soud ale nevytkl odvolacímu soudu jen práci se znaleckými posudky. Upozornil také na to, že se krajský soud nevypořádal s některými důkazními návrhy rodičů. Ti navrhovali například provedení dodatku k posudku Ústavu pro péči o matku a dítě a další výslechy znalců. Odvolací soud tyto důkazy fakticky neprovedl, aniž by podle Nejvyššího soudu dostatečně vysvětlil proč.
Takový postup není podle dovolací instance přijatelný. V rozsudku připomněla, že „důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí adekvátně vysvětleny“. To platí tím spíše ve chvíli, kdy jde o důkazy navržené stranou, která ve sporu neuspěla a snaží se prokázat jiný skutkový stav.
Případ se vrací k novému projednání
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět. Krajský soud se tak bude muset sporem znovu zabývat a doplnit dokazování v souladu s pokyny dovolací instance.
Podle Nejvyššího soudu budou nalézací soudy nově postupovat tak, že vyslechnou znalce, jejichž posudky byly předmětem revize, ideálně v přítomnosti revizního znalce. Ten pak na základě doplněných podkladů vypracuje dodatek revizního posudku a znovu odpoví na otázku, zda na svých závěrech setrvává. Současně bude muset vysvětlit a odstranit rozpory mezi jednotlivými posudky, zejména pokud jde o to, kdy začaly CTG záznamy vykazovat patologické hodnoty.
