Dlouhá léta žil s nálepkou člověka neschopného samostatného právního jednání, přesto v sobě našel sílu k boji za plnou svobodu. Ústavní soud nyní vynesl přelomový verdikt, který dává lidem v podobné situaci naději na uznání jejich pokroků.
Proč ale i přes významný posun soud definitivně zatrhl jeho politické ambice a které běžné životní kroky mu stále musí schvalovat úřady?
Past na zlepšení schopností
Ústavní soud dnes zrušil část verdiktu pražských soudů v případu muže, kterému justice neumožnila návrat k plné svéprávnosti. Soudce zpravodaj Tomáš Langášek upozornil na zásadní vnitřní rozpor v dosavadním rozhodování.
Justice sice uznala významný posun v mužově samostatnosti, ale veškeré jeho úspěchy přičítala vlivu opatrovníka. Podle Ústavního soudu se lidé s omezenou svéprávností nesmí ocitnout v logické pasti, kdy nemohou prokázat zlepšení, protože jejich bezproblémové fungování soudy automaticky považují za důsledek omezení.
Do politiky nesmí kvůli odpovědnosti
Ačkoliv Ústavní soud nařídil znovu přezkoumat některá omezení, v otázce volebního práva zůstal neoblomný. Potvrdil, že muž nadále nemůže kandidovat ve volbách.
Soudci toto rozhodnutí opírají o fakt, že dotyčný není schopen nést odpovědnost spojenou s výkonem volené funkce. Nejde přitom pouze o rovinu politickou, ale zejména o hmotněprávní odpovědnost za škodu a povinnost péče řádného hospodáře. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za dostatečné a ústavně konformní.
Mohlo by vás zajímat
Limity každodenního života
Stěžovatel, jehož opatrovníkem je městská část Praha 4, čelí řadě velmi konkrétních bariér. Soudy mu dříve zakázaly bez souhlasu uzavírat nájemní smlouvy nebo se oženit. Stále také platí omezení finanční, kdy muž nesmí nakládat s částkou přesahující 1 500 korun týdně. Právě těmito a dalšími omezeními se nyní musí znovu zabývat odvolací Městský soud v Praze. Cílem nového řízení je, aby soudy lépe odůvodnily, zda tyto restrikce skutečně odpovídají mužovým aktuálním schopnostem.
Svépomoc jako cesta k osamostatnění
Muž v rámci své snahy o navrácení plné svéprávnosti plánoval osamostatnění s dopomocí neziskové organizace. Přestože mu pražské soudy ani Nejvyšší soud původně nevyhověly, Ústavní soud připomněl, že omezení svéprávnosti představuje vždy až krajní prostředek. Ačkoliv je v některých situacích nezbytné, musí justice k takto drastickému zásahu do práv jednotlivce přistupovat na základě pečlivé individuální analýzy, nikoliv jen podle diagnózy a znaleckých posudků.
