Syn využívá garáž jako sklad zboží pro své podnikání. Nemocný otec, který chodí o francouzských holích, proto požádal městskou část Brno-sever o vyhrazené parkování před domem. Neuspěl. Město mu místo nepřidělilo, protože je spoluvlastníkem garáže. Vlastníci se sami rozhodli garáž využívat jako mezisklad produktů, a proto se nemohou domáhat dalšího parkovacího místa od obce, rozhodl ombudsman.
Muž je držitelem průkazu zvlášť těžce postiženého (ZTP). Trpí chronickým onemocněním plic i pohybového aparátu, má poškozenou páteř a kolena. Pohybuje se jen s pomocí francouzských holí, chodítka nebo invalidního vozíku. Auto potřebuje denně.
Z případu nakonec vznikla i obecnější právní věta.
Garáž slouží jako mezisklad
„Podle lékařského potvrzení zvládne ujít méně než 50 metrů. Žije sám a auto používá denně – k cestám k lékaři, na nákupy i za kulturou či sportem,“ popsal ve zprávě o šetření ombudsman.
Muž vlastní garáž společně se synem. „Garáž však syn využívá k podnikání jako mezisklad svých produktů, tudíž v ní nelze parkovat,“ uvedl veřejný ochránce práv Stanislav Křeček.
Mohlo by vás zajímat
Město: Kdo má garáž, další místo nedostane
V okolí domu je podle muže dlouhodobý nedostatek parkovacích míst. Řidiči parkují na chodnících, vznikají konflikty. Muž proto dvakrát požádal městskou část Brno-sever o souhlas se zřízením vyhrazeného parkování před domem.
Městská část žádosti nevyhověla. Podle jejích pravidel lze vyhrazené parkování povolit jen tomu, kdo nemá jinou možnost dlouhodobého stání v přiměřené docházkové vzdálenosti. Existence vlastní garáže je proto překážkou.
Muž se následně obrátil na veřejného ochránce práv s námitkou diskriminace.
Synovo podnikání podle města nic nemění
Starosta ve vyjádření pro ombudsmana uvedl, že stěžovatel jinou možnost parkování má – právě ve své garáži. Skutečnost, že ji syn aktuálně využívá jako sklad, podle městské části situaci nemění.
Úřad přihlédl k tomu, že muž je držitelem průkazu ZTP a používá invalidní vozík. Přesto kvůli existenci garáže žádosti nevyhověl.
Garáž nelze hodnotit paušálně
Podle ombudsmana mají lidé se zdravotním postižením obecně právo na přiměřené opatření. To může spočívat i ve zřízení vyhrazeného parkování. „To však neplatí, pokud si člověk může parkování zajistit vlastními zdroji, například ve své garáži,“ vysvětlil.
Současně ale zdůraznil, že kritérium „vlastní garáž“ nelze posuzovat mechanicky. Je nutné individuálně vyhodnotit, zda je garáž pro konkrétní osobu skutečně použitelná.
Kdy by obec musela vyhovět
Jiná situace by podle ombudsmana nastala, pokud by garáž byla objektivně a bez přičinění stěžovatele nepoužitelná. Například pokud by její rozměry neumožňovaly člověku na vozíku bezpečně vystoupit z auta.
To však v tomto případě nenastalo.
Rozhodnutí: Parkování si mohl zajistit sám
Klíčové bylo posouzení, zda muž mohl garáž využít k parkování. Ombudsman dospěl k závěru, že ano. Skutečnost, že syn garáž používá jako sklad, z ní podle něj nedělá objektivně nepoužitelný prostor.
„Garáž ze své podstaty slouží primárně k parkování vozidel. Pokud se ji vlastníci rozhodnou využívat jinak, jde o jejich svobodnou volbu,“ uvedl.
V takovém případě se podle něj nelze dovolávat nedostatku parkovacích míst vůči městu. Muž si mohl parkování zajistit vlastními prostředky – například dohodou se synem.
Městská část tedy nebyla povinna přijmout další opatření a nedopustila se diskriminace.
Právní věta
Vlastnictví garáže může být legitimním důvodem, proč obec odmítne udělit souhlas se zřízením vyhrazeného parkování osobě se zdravotním postižením. To neplatí tehdy, pokud je garáž objektivně a bez jejího přičinění pro parkování nepoužitelná.
